Severusova Tajemství

Chladný Profesor Lektvarů

Byl dešťivý den a venku nebyla ani noha. Profesor Snape pozoroval z okna své učebny, jak kapky padají z nebe na trávu, která se potom stříbrně leskla.

Ruce měl spjaté za zády a v jeho hlavě pluly obavy o Bradavice.

Z jeho přemýšlení ho vyrušil neobvyklý šepot ve třídě. Podíval se na své žáky, kteří právě psali test a ihned poznal o koho jde.

"Koledujete si, Pottere" napomínal ho profesor.

"Omlouvám se, pane" odvětil žák a sklopil hlavu.

Chlandý profesor se pomalu k žákovi přiblížil a podíval se mu do pergamenu. Jedna otázka mu však chyběla.

"Vy nevíte jak připravit mnoholičný lektvar, Pottere?" Zeptal se ho.

"Zapomněl jsem, pane" žák se na něj ani jednou nepodíval. Nechtěl se totiž setkat s jeho nemilosrdnýma očima.

"To jsme brali v minulém ročníku. Navíc je to nejlehčí postup, se kterým se kdy můžete setkat." Profesor Snape z něho nespustil ani na minutu oči.

Užíval si, jak toho mladíka dusí primitivními otázkami, na které nemůže najít odpověď.

Snape si koutkem oka všiml žákyně vedle něho, která zvedla ruku a čeká, až bude vyvolána. Profesor se stále díval na Pottera, který si v duchu přál, aby už odešel.

"Co si přejete slečno Grangerová?" Optal se Snape a otočil na ni zrak.

"Já jen že mnoholičný lektvar je poněkud, těžký jak na přípravu tak-" nejchytřejší dívka s kaštanovými vlasy promluvila a to profesora lektvarů naštvalo tak, že ji přerušil.

"Pokud si dobře pamatuji, vy jste byla ta, která ve svých 12 letech onen lektvar dokázala perfektně připravit" odvětil ji profesor.

"To sice ano, ale-"

"Nejsem zvědav na váš názor slečno Grangerová." Zdůraznil Snape a podíval se na Pottera.

"napište tam alespoň ingredience ať zas nevypadáte jako naprostý idiot" profesor se otočil a odešel ke svému stolu.

V tu chvíli zazvonilo a žáci se připravovali na odchod.

"Pokud někdo neodevzdá, jeho šance dostat se do šestého ročníku klesá." Snape zvýšil svůj hlas a díval se přímo na Harryho Pottera.

"Pan Potter a slečna Grangerová tu zůstanou" věnoval těm dvoum ledový pohled a posadil se na svou židli. Potom vyčkával až ostatní studenti opustí učebnu.

Když se tak stalo, ti dva předstoupili ke katedře.

"Slečno Grangerová, poslední dobou se mi nelíbí jak tu doslova píšete písemné práce tady za pana Pottera." Snape se na ni podíval.

"Pane, ale já-"

"Od teď budete mé hodiny trávit mimo učebnu." Odvětil a podíval se do jeho poznámek.

"Veškerou práci vám budu dávat osobně a vy mi ji zase osobně předáte. Hotovou." Opět se na dívku podíval a ta jen nevěřícně koukala kolem.

"Koneckonců jste jedna z nejchytřejších žáků v této třídě a navíc jste hodně dopředu. Takže myslím že to nebude velký problém, že slečno?" Řekl a upřeně se ji díval do očí.

"Jistě, pane profesore" řekla dívka a sklopila hlavu směrem k zemi.

"Můžete odejít slečno Grangerová" Snape pustil dívku a ta odešla.

"A teď k vám, Pottere." Snape se postavil a přistoupil k němu.

"Děláte bordel v mých hodinách a to já nemíním trpět, sražím 30 bodů Nebelvíru" odvětil chladný Snape.

"Počkat, co?! Za co?" Bránil se chlapec.

"Za vaší neprofesionalitu. Teď odejděte" řekl Severus a Harry s nervama odešel.

Snapeovi Harry až moc připomínal jeho otce— Jamese Pottera, který mu byl soupeřem celých sedm let jeho studia v Bradavicích. Vztek si tudíž dál vybíjel i po 16 letech.

Snape dobře věděl, že mu Brumbál nařídil, aby Harryho chránil a řádně ho připravoval na zkoušky NKÚ. Ale také věděl, že je to syn téhož muže, který mu před lety vzal jeho životní lásku, kvůli které se stal služebníkem samotného Pána Zla.

Nerad vzpomínal na ten den, kdy ji viděl na zemi, bez sebemenší známky života. Ta vzpomínka se mu ryla již 16 let hluboko do mysli a pronásledovala ho jako noční můra.

Není divu, že je naštvaný na celý svět. Hlavně na Albuse Brumbála, který nesplnil, co slíbil.

~Vzpomínka~
"Věštba se nezmiňovala o ženě, ale o chlapci narozeném koncem července" Albus se snažil vysvětlit Severusovi krutý osud, který nechtěl aby se uskutečnil.

"Ale on myslí, že jde o jejího syna!" Řekl zranitelný Snape.

"Chce je teď všechny najít a zabít" dodal zlomený profesor lektvarů.

"Ukryjte je, ukryjte je všechny. Prosím vás" Severusovi oči se leskly a z jeho hlasu šel cítit strach a bezmoc.

"A co mi dáte na oplátku vy, Severusi?" Zkušený čaroděj a ředitel Bradavic se pomalu rozešel směrem k profesorovi, který chtěl pomoct své lásce, která bohužel nevyšla.

"Cokoliv" profesorův hlas se zlomil.

"Udělám co je v mých silách" odvětil Albus Brumbál a přemístil se.
—————
"Řekl jste, že se postaráte o její bezpečí" Severus se cítil podvedený a plný vzteku, který přebíjela nekonečná bolest.

"Lily a James dali důvěru nesprávnému člověku, Severusi." Albus se podíval na zdrceného Snapea a přiblížil se k němu.

"Trochu jako vy" dodal.

"Chlapec přežil" řekl Snape a držel své slzy co nejvíc v sobě.

"Nic mu nehrozí, Pán zla je pryč" Severus hodil ve vzteku své ruce do vzduchu.

"Pán zla se vrátí," Brumbál ihned zareagoval.

"A pak bude ve strašlivém nebezpečí" doplnil se a dál pozoroval Severuse, který se opíral o sloup.

"Má její oči" Snapeovi ukápla slza.

"Jestli jste ji skutečně miloval" Albus se mu podíval do jeho hlubokých očí a v duchu si povzdechl.

"Nikdo to nesmí vědět" Řekl Snape a Brumbál přikyvl.

Sám Albus takhle zranitelného Severuse Snapea, toho Severuse Snapea nikdy neviděl, ale někde tam uvnitř s ním soucítil a pochopil jeho bolest.
~Konec~

Od té chvíle je profesor Snape chladný, nemilosrdný, krutý a uzavřený sám do sebe.