Severusova Tajemství

Nový Člen

"Pane řediteli, jeden ze smrtijedů se dostal do Bradavic" Snape se založenýma rukama oznámil nepatrné nebezpečí a Brumbál se na něj nevěřícně podíval.

"To není možné, to bych o tom něco musel vědět" řekl starý profesor a posadil se na svou židli.

"Nejspíš musel použít nějaké krycí zaklínadlo nebo dokonce i mnoholičný lektvar" vyslovil Snape svou domněnku a Brumbál jen kývl hlavou na souhlas.

"Ihned spřísníme zabezpečení." Ujistil profesora Snapea.

"Byl to Dolohlav a napadl zde žákyni. Byla to Pansy Parkinsonová z mé koleje" řekl Snape se založenýma rukama.

"Ano, pár studentů slyšelo její křik na chodbě" řekl a podíval se na profesora lektvarů.

"Smazal jsem ji paměť" řekl Snape.

"To jste dobře udělal. Nikdo by se tu necítil v bezpečí, kdyby se dozvěděl, že se nám do hradu dostal nepřiltel" povzdechl si ředitel.

"Vzkázal vám něco?" Zeptal se ho zvědavý ředitel.

"Prý ho poslal Pán zla aby mě zkontroloval." Bez váhání mu ihned odpověděl.

"Též musíte být v pozoru Severusi. Nejspíš vás v nejbližší době sám zavolá" řekl Albus a Snape se podíval z okna.

Bylo chvíli ticho a pan ředitel ho tiše pozoroval.

"Děje se něco, Severusi?" Zeptal se ho a Snape se opřel rukou o sloup hned vedle.

"Už mě to nebaví" řekl a dál se díval na studenty, kteří se pohybovali po bradavických pozemcích.

"Co přesně?" Tázal se ho ředitel.

"Tohle všechno..." odsekl a poukázal před sebe.

"Leze mi to do hlavy" řekl Snape zdrceně.

"Já myslel, že svou mysl také dokážete proti tomuhle ubránit" promluvil Albus a Snape se na něho podíval.

"To já též, ale očividně ne" řekl a jeho hlas trochu zklesl.

"Něco vás trápí, že Severusi?" Brumbál si stoupnul a šel k němu.

Snape nechtěl být tak nápadný, ale profesor Brumbál ho vždy prokouknul.

"Chcete o tom mluvit?" Albus pozvedl své obočí.

"Nerozumíte tomu" řekl Snape, otočil se a odešel.

Severus měl na sebe vztek. Myslel na to, jak jeho život pomalu klesá úplně na dno.

Už se blížil ke svému kabinetu, když v tom se mu na předloktí objevil hýbající se had.

Přemístil se a opět stál před branami Malfoyovic sídla.

Kráčel mezi bohatou zahradou, o kterou se pečlivě starali domácí skřítci a před vchodovými dveřmi stála nervózní Narcissa, která chodila sem a tam.

"Severusi!" Vykřikla radostně, ale v očích měla strach.

"Co se děje Cisso?" Zeptal se muž v černém.

"Aaaaaaahhhhhh!!!!" Z prvního patra se ozval Dracův hrůzný křik. Oba se podívali nahoru a Narcisse ukápla slza.

"Pomoz mu, prosím" řekla zdrceně. Prosebně ho chytla za ruku a nechala volně téct proud slz.

"Jestli se pána zla pokusím zastavit, zabije nás všechny. To snad víš" vysvětlil ji.

"Severusi, ale vždyť je to ještě dítě" Narcissa marně žádala pomoc od muže, jenž patří mezi nejvěrnější služebníky zla, ale ten tam jen stál a díval se, jak se matka před ním hroutí.