Severusova Tajemství

Zápisník Slečny Grangerové

Hermiona utíkala do nebelvírské věže a na chodbě ignorovala dokonce i duchy. Chtěla být sama, a to co nejrychleji.

Ještě na schodech křičela heslo Tlusté dámě, která jen protočila oči a otevřela ji dveře.

Vběhla do společenské místnosti, kde bylo mnoho jejich kamarádů.

"Herm-" všiml si ji Harry, který seděl na gauči a studoval nějakou knihu.

"Teď ne, Harry" řekla rozrušeně a ani se na něj nepodívala. Zmizela v dívčím křídle.

Měla namířeno do své ložnice, kterou sdílela s dvěmi kamarádkami, které tam ovšem nebyly. Nejspíš měly obě rande, jak zaslechla to ráno.

Jestli je chytne Snape, tak to bude za 50 bodů.

Dobře pro ni, nemusela vysvětlovat, kde byla tak dlouho a kam tak spěchá.

Z pod postele vytáhla svůj zápisník a popadla obyčejnou mudlovskou propisku. Hermiona proběhla společenskou místností aniž by se na někoho podívala a utekla o pár pater níž.

Vklouzla do třídy, kde pan profesor Kratiknot vyučuje kouzelné formule a klidně se posadila do lavice k oknu.

Otevřela si svůj zápisník a začala psát. Tma ji docela uklidňovala a celou tu dobu ji svítil měsíc, který se objevil přímo nad hradem.

Věděla, že to co uviděla před několika minutami, nesměla nikomu říct, ale musela se z toho alespoň vypsat.

Stránky popsala svými pocity a těžkostmi, které ji tížily. Před očima, ale stále viděla padající tělo Pansy Parkinsonové a i když ji neměla ráda, nepřála ji takovou smrt.

V hlavě se ji to točilo a mísilo jako v hrnci Molly Weasleyové a Hermiona to pomalu vzdávala.

Byla rozrušená, ale ještě se nezhroutila— to ji bylo divné. Možná kdyby to nebyla Pansy, tak by reagovala ještě hůř.

Nejvíc ji ale dostal sám Snape. Nemyslela si, že by něco takového mohl udělat.

Položila propisku na stůl a vložila svou hlavu do dlaní. Začala tiše vzlykat.

Pár minut na to uslyšela na chodbě kroky. Byly rychlé a rázné, ihned poznala o koho se jedná. Hermiona ve vteřině přestala plakat a utřela si všechny slzy, které ji zabloudily na tvář.

"Profesore, chce vás vidět"

Zvedla hlavu ke dveřím když uslyšela
Malfoye.

"Teď to nejde" odpověděl Snape. Bylo těžké rozpoznat v jakém tónu mluví, co cítí nebo co vlastně projevuje.

Moc jim nerozuměla. Pomalu opustila místo a tiše se přiblížila ke dveřím, kde se nejspíš zastavili. Slyšela je tam totiž nejvíc.

"A-ale o-on říkal, ž-že-" Malfoy koktal. Z jeho hlasu se pomalu protrhl strach. Jak překvapující.

"Já se neřídím vámi ani nikým jiným, Malfoyi!" Snape trochu zvýšil hlas.

"Pokud mě nevolá on sám-" ztišil se a najednou uslyšel nějaké zvuky za dveřmi kouzelných formulí.

Hermiona kráčela tiše, jenže dřevěné parkety ji prozradily.

"Co se děje?" Řekl vystrašeně Draco.

"Je to tu pěkný" na chodbě se objevila Bellatrix, což Snapea ovšem nemile překvapilo.

Obdivuhodně se rozhlížela kolem a usmívala se jako sluníčko, které už dávno vyhaslo.