Asi bych se měla nejprve představit. Moje jméno je Caroline, je mi 18 let a ve svém životě už jsem zažila vážně hodně, na můj vkus až moc!
- Smrt mojí matky
- Každodenní muka s mým otcem
- Ale zaručeně to nejhorší, dokázala jsem zabít člověka, bez mrknutí oka... nebudu vám popisovat, jak jsem je zabíjela, tedy alespoň ne teď.
Tehdy mi to nepřišlo vůbec divné. Neměla jsem matku a otec nestál za nic! Proto jsem klidně podepsala smlouvu, ze začátku to bylo velmi těžké, ale postupem času to bylo stále jednodušší a jednodušší. Když jsem se vzpamatovala a začala vidět kolik krve a utrpení jsem „Prosela..." chtěla jsem přestat, to bohužel nebylo tak jednoduché. Skončit jsem mohla jen díky smrti a tak jsem se rozhodla utéct. Vážně jsem doufala a myslela, že se mi to daří, když se 3 měsíce nikdo neozval! Jak já se mýlila...
Za tu dobu jsem si našla novou školu... Dobře pojďme se podívat, co znamená slovo NOVOU, ta škola vypadala, jako by jí napadli za druhé světové války a od té doby jí nerekonstruovali. Všude byla plíseň, velké díry ve zdi a pavučiny byli snad všude. Na druhou stranu učitelé byli vždy milý a rádi pomohli. Moji spolužáci byli super, no vážně kolik lidí může říct, že má ve škole skvělou partu? Všichni se baví se všemi a nemají problém poradit druhému to je prostě něco nového co se jenom tak nevidí a je to úžasné!
A nakonec pár vět o mém příteli. Stefan hnědovlasí a zelenooký romantik! Chodíme spolu už dva měsíce, byl první, kdo mi pomohl, když jsem přišla na školu.
______________
"Ahoj Caroline," vylétla Anna a obejmula mě. Anna byla moje dobrá kamarádka. Škola jí byla úplně jedno, jediné co jí zajímalo, byli večírky... a kluci. Co jsem na téhle škole vyspala se s polovinou kluků a dvěma učiteli.
„Ahoj Anno." Mrkla jsem na ní, vysoukala se z jejího medvědího objetí a šla jsem si sednout do lavice. Lavice byli po čtyřech. Povídali jsme si o novinkách a po chvilce se ve dveřích objevil Stefan s těmi jeho vlasy nahoru v přiléhavých džínách, šedém tričku a kožené bundě v ruce nádhernou červenou růži.
„Krásná květina pro krásou slečnu" kouknul na mě Stefan, podal mi růži a pal mi letmí polibek. Usmívala jsem se a vzala si květinu. Zatím co si Anna odfrkla, nechápu co proti Stefanovi má je to ten nejúžasnější kluk. Možná ho nemá ráda kvůli faktu, že chodí se mnou, nebo ještě lépe že nechodí s ní, ale tuhle myšlenku jsem rychle zavrhla. Sedla jsem si vedle Stefana naproti Anně. Za 10 minut na to přišel učitel a nudná hodina matematiky mohla začít...
Asi po půl hodině výuky mi Stefan podal papírek, který přišel odnikud. Otevřela jsem ho a zastavilo se mi srdce...
„Říkal jsem ti, že nemůžeš jenom tak přestat, vždy si tě najdu, není kam utéct –D "
******************************************************
Tak první část mého nového příběhu.
- Napište prosím, jak se vám líbil
- Chtěla bych jenom upozornit, že se do tohoto příběhu pokusím zkombinovat vše - od vtipných scének, přes smutné až po postelové... (a to do detailů)
- Na obrázku Caroline
- Nakonec bych se jen chtěla omluvit za chyby, je to psané na telefonu, snad se tam neobjeví větší chyby
ČTEŠ
Vražedná hra
FanfictionOBSAH Příběh vypráví o dívce, která ztratila svojí matku a tak nějak i svého otce, který jí prodal za své dluhy mafii, přesněji muži jménem Dean. Po pár letech s Deanem utekla a začala žít život, jaký chtěla, bohužel ne moc dlouho. Všechny její vzpo...
