Sedím s Annou v kavárně, co může být horšího? Než když si stěžuje, jak na ní všichni kluci kašlou? Šlo to jedním uchem tam a druhým ven. Byla uprostřed věty, když se zarazila, koukla jsem na ní a její kaštanové oči koukaly, ke dveřím otočila jsem se tedy, a koho jsem neviděla, Dean v celé své kráse. Kožená bunda, potrhané rifle, krk zdobí řetízek, nic se nezměnilo. Šel rovnou k nám, Anna si upravovala vlasy a já na ní jenom koukala, kéž by věděla, kdo je to...
„Zdravím dámy, mohu, si přisednou?" zeptal se, až příliš sametovým hláskem, takový chvíli před deštěm hlas!
„Je to nutné? Probíráme tu důleži..."
„Ano posaď se prosím" přerušila mě Anna. Dean na ní mrknul a posadil se. Povídali jsme si, no spíš Anna s Deanem, já jenom koukala a doufala, že nezmíní nic o mně! Naštěstí nic neřekl, asi za 15 minut, přišel Stefan.
„Ahoj Stefane!" pozdravila jsem ho a dlouze políbila.
„Ahoj Car, něco jsem ti přinesl..." a podal mi červenou růži už zase, je tak sladký.
„Je nádherná děkuji" objala jsem ho a nejspíš jsme vypadala, jako malá holka. Celou dobu na nás koukal Dean a vypadal pěkně naštvaně...
Omluvila jsem se Anně, ale ta mě nevnímala, byla celá zakoukaná do Deana vlastně nevím, jestli bych tam s nimi neměla zůstat, ale je tu všude mnoho lidí a jejich budoucnost nevidím plnou jednorožců.
Se Stefanem jsem strávila zbytek dne, ani mi to tak nepřišlo. Byli jsme v pizzerii, potom na dlouhé procházce, kde mi koupil zmrzlinu, až jsme, došli k divadlu, je to vlastně jenom takový velký plac, kde dřív lidé vystupovali, ale poslední dobou tam nechodí nikdo, co jsem tedy pochopila, ze Stefanových vyprávěních. Jednou za pět minut jsem vždy dostala sladký polibek. Kousek od divadla byl menší kostelíček, šli jsme dovnitř, vylezli až úplně nahoru a tam jsme se posadili a čekali na západ slunce, který měl přijít co nevidět.
„Věřila bys tomu, že jsme spolu pomalu tři měsíce? Mě to přijde tak měsíc, každý den s tebou je dokonalý!" koukal na mě a vytáhnul krabičku „Proto pro tebe mám dárek," otevřel. Nádherný prsten s modrým kamínkem ve tvaru srdíčka.
„Páni je nádherný, děkuji" usmála, jsme se a určitě jsem zčervenala. Stefan mi prsten nasadil, políbil a pak jsme společně koukali na ten úžasný západ slunce!
Pomalu se stmívalo a tak mě Stefan doprovodil, až domů políbil mě, ale nešel dál. Což mě trošku mrzelo, počkal, dokud jsem nešla do domu a potom odešel, chtěla jsem mu trošku zpříjemnit večer, ale tak...
Přišla jsem, odemknula a odhodila tašku na postel, vyzula boty a hodila sebou na postel.
„To mi připomíná náš první společný den a společnou postelovou scénku" strašlivě jsem se lekla, ale ten hlas bych poznala všude
„Deane! Co tady sakra děláš?!" vyhrkla jsem
„Zjistil jsem, že Anna není můj tip a taky jsem chtěl vidět, kde bydlíš, nejsi moc opatrná, na to že tě hledáme a můžu tě kdykoliv zabít"
„Kdyby si mě chtěl mrtvou, mrtvá bych byla"
„Ano to bys byla"
„Ale nejsem"
„Zatím"
Tyhle hádky jsem s ním vždy vyhrála. Tenkrát to, ale bylo jiné.
Sedl si vedle mě na postel, trošku jsem couvla.
„Tak co Caroline? Pamatuješ si tvoje první ráno po podepsání smlouvy?" ušklíbl se „Protože pokud ne, rád bych ti ho připomněl"
„NE! Ne děkuji ...pamatuji si jí až moc dobře" odpověděla jsem rychle.
Den, kdy jsme podepsala smlouvu...ano to už jsme věděla, že jsem se dostala potyčky s mafií... Abyste pochopili, šlo o smlouvu, že nikomu nikdy neřeknu, co jsem viděla nebo dělala. Raději zemřu, než abych prozradila společnost apod. Jediná věta, která mě překvapila, byla poslední ‚Vždy uposlechnu, bez otázek a bez námitek' nevím proč, ale přišlo mi to jako věta z nějakého zakázaného filmu. Tenkrát jsem neměla co ztratit a tak jsem smlouvu podepsala. Později mi bylo vše vysvětleno a ukázáno.
Druhý den ráno jsem se probudila ve své obrovské posteli přesně, když někdo zaklepal. „No jo dále" řekla jsem a zarazila hlavu zpátky do polštářů. „Koukej vstávat" přišel ke mně Dean a sedl si na postel. ¨
„Kolik je hodin?"
„Pomalu 9:00." řekl jako by bylo 11:00
„Ne...rozhodně nebudu vstávat v 9:00 maximálně kolem 10:30!" a to jsem byla milá.
„Ale tady má někdo ostrý jazýček," koukla jsem na něj a on se jenom smál.
„Nebudu vstávat!" koukala jsme na něj do těch smaragdových očí, které říkali, že se hodlá k nekalé akci
„Ne" zkřížila jsem ruce pod prsy a jako by tuhle odpověď čekal...Sedl si tak abych měla roztáhlé nohy a obě moje ruce dal svou jednou na mou hlavu.
„Co blázníš" snažila jsem se vymotat, uznávám, předem jsem věděla, že prohraju, ale já nikdy nic nevzdávám.
„Takže žádné poslouchání? Žádná kázeň ..." odmlčel se „Budu tě jí muset naučit, to se mi líbí" ušklíbl se, a jelikož jsme na sobě měla jen tričko a kalhotky začal směrovat svůj ukazováček přes můj ret po krk až k mému klínu.
„Ah...co blbneš?!" začala jsem sebou škubat intenzivněji, ale nepomohlo to.
„Chci vědět, jestli tě dokážu vytáhnout až na vrchol pouze přes ...oblečení" ušklíbl se a přidal prostředníček a začal třít mé kalhotky stále víc a víc...
„Pře...přestaň" vydechla jsem, ale popravdě? Kdyby přestal, byla bych naštvaná!
„Já tě vážně dostanu až přes hranu že?" ušklíbl se
Celé moje tělo bylo napnuté, přišlo mi to strašně rychlé a ještě horší bylo, když mě kousl do ucha, byl to ten signál, kdy jsem sebou jemně škubla a silně vydechla!
„S tebou bude ještě hodně srandy." zasmál se a pak odešel
Ležela jsem zadýchaná na posteli...co to jako bylo? A jak je možné, že se mi to tak líbilo?...
****************************************************************
Je sepsán 4 díl Vražedné hry
Doufám, že se vám alespoň trochu líbí a že se při čtení zabavíte ;)
Tohle bylo jemně přikořeněné, ale tak snad to moc lidem nevadí ;)
Díky za votes a komentáře
Na obrázku je Caroline
ČTEŠ
Vražedná hra
Fiksi PenggemarOBSAH Příběh vypráví o dívce, která ztratila svojí matku a tak nějak i svého otce, který jí prodal za své dluhy mafii, přesněji muži jménem Dean. Po pár letech s Deanem utekla a začala žít život, jaký chtěla, bohužel ne moc dlouho. Všechny její vzpo...
