Vražedná hra

Slib, Dean a mučírna?

Akorát byli Vánoce, tohle byl můj nejoblíbenější den v roce, možná i proto, že ten den nikdo z jejich, nebo našeho spolku, jak tomu ráda říkám, NIKOHO nezabili, ani největšího protivníka, byl to den, kdy byli všichni zdvořilí a kde jsem se cítila vážně dobře, kde jsem se mohla usmívat! Byl to MŮJ den! Bavilo mě chodit venku a koukat na všechny, jak si užívají tento den, ačkoliv většina z nich byli chaoticky pobíhající lidé, doufající, že alespoň jeden obchod bude mít otevřeno, aby stihli dokoupit pár věcí, nebo dokonce dárky, které nestihli koupit a byli ochotní připlatit pár korun navíc.

„No? Takže už víš, co mi koupíš?" ušklíbla jsem se na Mer a hodila po mě sněhovou kouli

„Ne" odpověděla smutně, ale vím, co chci od tebe

„Jo tak pozor slečna mi nic nekoupí, ale něco ode mne chce" zasmála jsem se

„Chci, aby si mi slíbila, že pokud zemřu, přestaneš!" přestala jsem se smát a koukala na ní, jako na blázna.

„Co je to za kecy?" sykla jsem

„Slib mi to" trvala na svém, „Slib mi, že až umřu, přestaneš s tímhle šílenstvím a utečeš, nebo se o to pokusíš, budeš žít život, o kterém si mi tak často vyprávěla!"

„Do...dobře, přísahám" šeptla jsem a měla jsem slzy na krajíčku, ani nevím proč... normálně nebrečím, je to jeden z výcviků! Nikdy neprojevit city.

„Skvěle" zasmála se a hodila po mě sněhovou kouli, přitom dělala jako by tahle konverzace nikdy neproběhla. A já se k ní potom taky dlouho nevracela, alespoň do chvíle než umřela. Potom jsem začala pochybovat o všem, co jsem dělala. Nezabila jsem od její smrti a 2 měsíce na to jsem utekla, nějakou chvíli jsem žila, jak si přála, nebo jak jsem si já přála.

„Copak princezno? Přemýšlela si o svém slibu, že?" ušklíbl se Dean, jak já ho nenávidím! A Stefan a Mer, že mě tu nechala! Ale ze všeho nejvíc nenávidím svého otce! Že tohle všechno dovolil. Možná bych ho měla jít navštívit a jednu kulku pro něj obětovat...

„Nesnáším tě" sykla jsem a Dean se jenom usmál a jak byl blízko, tak jsem se neudržela a moje pravá ruka vyletěla, bohužel mi jí chytil a tvrdě jí zmáčknul. „S tebou bude hodně práce, jsi tak čitelná" chtěla jsem ho praštit levou, ale i tu chytil jediné, co mě napadlo, bylo ho kopnout, ale přenesl celou svojí váhu dopředu a tak mě hodil na dveře a moje ruce přišpendlil nahoru.

„Jak jednoduché" zasmál se. Chvíli jsem se svíjela „Jiný scénář, stejný konec" usmál se a já věděla, že naráží na to, že jsem byla před chvilkou svázaná na posteli... nebo jsme v to doufala.

„Víš, pamatuju, jsi tu noc, než jsi utekla úplně celou! Měla jsi to všechno velmi pěkně naplánované, tady poprvé jsi mě překvapila, ale pamatuju, jsi úplně všechno, to jak se naše ruce pojí, jak se společně pohybujeme, jak zkoumáš každičký centimetr mého těla, tvoje rty, jazyk a...no mohl bych pokračovat, ale myslím že víš o čem mluvím, myslím, že jsi to ještě zopakujeme" mrknul a mě mnou projela husina, která se zatočila v mém podbříšku.

„Možná když budu chtít zase utéct" foukla jsem mu do obličeje. Z jeho úsměvu se rychle stal vztek až takový vražedný výraz, „Té holce pomůžeš, ale nejdřív musí někdo pomoc tobě, můžeš si vybrat, kam chceš první, sám však navrhuji místnost, kde ti změníme povahu". Ne! Tam ne! Snažila jsem se vymanit své ruce, ale vůbec to nešlo, až se mu podařilo je zkroutit za moje záda a dát na ně želízka. „Vidím, že chápeš, jak teď na tom jsi" hodil mě přes rameno, jako pytel brambor a šel.

____________________________________________________________________

Tak nový díl, jenom takový kratší. Příští díl bude delší SNAD :)

Na obrázku Caroline & Dean

Děkuji za votes a komentáře