Nevěřím.... [short story]

3. Kapitola

Teď tu sedím, ve tvém křesle a i po tom roce věřím v to, že se vrátíš, obejmeš mě, řekneš mi že to všechno byl jen zlý sen a že už se můžu probrat...

****

Sedím v obýváku a tupě pozoruji televizi, čekám na zprávy, když by něco zjistili, řekli by to.. Už jdou sponzoři pořadu, když v tom uslyším zakňučení... Počkat co?

Pomalu otočím hlavu za zdrojem zvuku a nestačím se divit. Ve dveřích stojí vlk, ne není to vlk, je to nějaký kříženec a je obrovský. Pomalinku se postavím abych zvíře nevyděsila a s údivem zjišťuji že je mi až po krk. Srdce mi buší jako splašené a já nevím co mám dělat.

Pohledem zavadím o jeho oči, které mě nepřetržitě pozorují. Ale nejsou to klasické psí oči, jsou spíše jako... lidské? Pomalinku se v nich začínám utápět, mají nádhernou zelenou barvu, stejně jako ty Pavlovi.. Eee... Cože? Pak mě napadne šílená věc a bez toho abych si jí lépe promyslela začnu konat.

,,Pavle?" Zašeptám, vlkovi se rozšíří zorničky a svalí se k zemi. Jako opařená stojím a pozoruji pomalu mizící zvíře, než se stihnu vzpamatovat, zmizí úplně a já se tam zase ocitnu sama.

***

Po chvíli se posadím zpět do křesla a rozdýchávám celý incident. Jak se sem ten vlk dostal? Proč přišel? A kam zmizel? Z mého přemýšlení mě však vytrhne televize, ze které se line křik lidí... Z nějakého důvodu se hádají. Během chvíli se vše uklidní a moderátor opět začne mluvit.

,,A teď jsme v živém spojení s naší reportérkou Jiřinou Krátkou, Jiřino, pověz nám, co se na místě děje.."

,,Hezký podvečer, právě se nacházím na místě, kde byl před pár minutami nalezen rok pohřešovaný Pavel Zima.." V tu chvíli mi čelist spadne snad až na zem.

,,A Jiřino povíš nám v jakém stavu byl nalezen?"

,,Pavel Zima byl prochladlý ale jinak byl úplně v pořádku..." Dál už ji nevnímám protože jsem začala brečet, hodně brečet. V  jednu chvíli jsem zaregistrovala že mi zvoní telefon, ztišila jsem ho a brečela dál...

V tu chvíli jsem byla neuvěřitelně zmatená ale zato šťastná..