dare you to

kapitola 4

KAYLEIGH
     To je snad zlej sen. Snažila jsem se uklidnit a nedat najevo strach.
Ava, na kterou mířila druhá strana flašky se na mě ušklíbla. "Tak pravda nebo úkol, Kay?"
Pravda nebo úkol. Co bylo horší? Užuž jsem měla na jazyku pravdu, když mi došlo, že přesně tohle Ava čeká.
"Úkol," rozhodla jsem se nakonec. Ozvalo se několikanásobný zalapání po dechu a ze všech stran se na mě upíraly šokovaný výrazy. Ignorovala jsem je.
Ava mě probodla zlostným pohledem.
     "Kay 1, barbína 0," ozvala se za mnou Drag vítězoslavně. Bez váhání se vmáčkla mezi mě a Jaxe.
"O co jsem přišla?"
"Přečti nám poslední chat ve zprávách!" přerušila nás Ava s vítězoslavným pohledem. Všechno se zatočila a cítila jsem, jak Drag vedle mně ztuhla.
"Nikdy." Tenhle úkol nikdy.
Mrcha, mrcha, mrcha. Ta mrcha o Tylerovi věděla, věděla, kolik pro mě znamenal, jak těžký bylo ho ztratit a klidně to teď před všema vytasila. Nejradši bych jí zakroutila krkem.
     Ostatní se na mě dívali nechápavě, možná čekali nějakej sexchat. Co jsem taky měla čekat od party lidí, co tady hráli tuhle dětinskou hru? Pitomci.
"Ne," zopakovala jsem znovu. Zvedla jsem se. "Končím."
Drag mi slabě stiskla ruku. "Jdu s tebou."
"Vždycky je to ta, u který se to nejmíň čeká, že?" prohodila ke mně posměšně Grace, jedna z kamarádek Avy.
Když jsem procházela kolem ní a odolávala pokušení ji nakopnout, strčila do mě, až jsem se zapotácela a šmátrala mi rukou do kapsy džín, až mi z něho iPhone vypadl.
Vrhla jsem se po něm, ale Grace byla rychlejší, zvedla ho mým a hodila Avě.
     Neděsilo mě tolik, že ho rozbijou, jako spíš to, že si ty zprávy fakt přečtou.
Ta ke mně zvedla tvář se svým povýšeným úsměvem než zkusila několik číselných kombinací. Sakra, sice to bylo už několik let od doby, co jsme se začaly nenávidět, ale moje heslo si furt pamatovala.
"Avo, tohle už přeháníš!" zaječela na ni Drag a já v jejích očích uviděla zuřivost, že by jí nejradši vrazila pěst do ksichtu. Znova.
"Fajn," zvedla pohled od displeje a předala ho Deanovi vedle ní.
Ne, ne, ne... tohle se nedělo, ne mně.
Teď to nahlas všem přečte, všichni budou vědět, proč už dva měsíce nesnesu mluvit o motorkách aniž bych se rozbrečela, a na chodbách školy se nebude mluvit o ničem jiným.
Zaťala jsem si nehty do dlaně až do krve, zatímco on jen ležérně přejížděl chat. Moc dobře jsem věděla, co tam stojí, ty slova jsem měla vrytý do paměti.
"Stojí tu..." začal, a já se připravila, že buď omdlím nebo se pozvracím,"'Ava Clarková je ta největší děvka na celý škole.'" dokončil s nepatrnou stopou zaváhání, kterou naštěstí nikdo nepostřehl.
Doběhla jsem k němu a vytrhla mu mobil z ruky. Nic jsem mu neřekla. Ani mu nepoděkovala za to, že kvůli mně o těch zprávách lhal.