Andělská Akademie

..6..

Naposledy jsem očima přelétla dopis, který křečovitě svíraly mé ruce, a vzhlédla k Eos. Ta sledovala cestu a pokyvovala si do rytmu nějaké písničky v její hlavě. Koutkem oka zaznamenala můj pohled a konstatovala: ,,Tak už jsi dočetla."

Přestože to nebyla otázka, souhlasně jsem přikývla. ,,Máma mi díky dopisu hodně věcí vysvětlila. Na druhou stranu mám teď o mnoho víc otázek."

,,Sice nevím, jestli ti na všechny budu moct odpovědět, ale klidně se ptej." odvětila Eos, aniž by spustila pohled z prázdné silnice před námi.

,,Tak tedy, máma psala, že každá andělka má nějakou schopnost, nějaký dar. Jaký je ten tvůj?"

,,Jdeš rovnou k věci, hmm? Není ale nic moc, tak nebuď zklamaná. Moje tělo pohlcuje sluneční světlo a ,ukládá' si ho na později." prsty naznačila uvozovky a zasmála se mému nechápavému výrazu. Měla příjemný zvonivý smích. Celá Eos byla taková veselá, jako by navždy zůstala dítětem. Jako by nikdy opravdu nedospěla. Úsměv jsem jí oplatila a nechala ji pokračovat. ,,Lépe řečeno, když chci, můžu si ve tmě například rozsvítit prst. To je jeden z důvodů, proč si mě ředitelka zvolila za zástupkyni. Často do noci vyřizuji nejrůznější papírování nebo po večerce, která je mimochodem v jedenáct večer, kontroluji, že všichni spí." prohlásila, jako by svítící prst byla ta nejnormálnější věc pod sluncem.

,,To je ale úžasné! Nechápu, co na tom ti přijde nic moc."

,,Jsi moc hodná, Vicky, ale je to jen obyčejná schopnost elementu země. Můj dar může pro ředitelku být užitečný, ale nemysli si, že by mě nějak využívala. Ona sama hodně ponocuje, takže než jde spát, ujišťuje se, že už nepracuji."

Představila jsem si Eos, jak pozdě v noci přerovnává hromádky papírů a ve slabém světle svého prstu si pročítá instrukce, jež jí nechala ředitelka. ,Čím víc toho o ředitelce slyším, tím víc mi připadá jako někdo, s kým bych si rozuměla.' pomyslela jsem si, když mě něco na tom, co Eos řekla, zarazilo.

,,Eos, zdálo se mi to, nebo jsi právě řekla cosi o elementu země? O ničem takovém se máma nezmiňovala. Co jsi tím myslela?"

Eos se na chvíli zamračila, nakrčila čelo a pevněji sevřela volant. Zvědavě jsem naklonila hlavu lehce na stranu, když vtom si Eos sama pro sebe přikývla a s úsměvem na rtech oplatila můj pohled.

,,Je divné, že ti to nenapsala. Musela zapomenout. Holt to vysvětlím já. Takže dary se dělí do čtyř skupin podle živlu, ke kterému mají nejblíž. Skupina, do níž spadá tvůj dar, ale nijak nezlepšuje tvé schopnosti. Zkrátka to není tak, že by byl jeden z živlů nadřazený ostatním. Propůjčuje ti sílu a mimo jiné určuje specializaci darů.

Jak jsem již řekla, mým elementem je země. Dary patřící do této skupiny neslouží k útoku, ale ani k obraně. Jsou všestranné, moc nevynikají, mají však mnoho způsobů využití.

Dále je zde voda. Vodní schopnosti, stejně jako zemní, nejsou původně útočné ani obranné. Narozdíl od zemních tomu je ale proto, že vynikají v obou případech. Může to znít nefér, ale nenech se mýlit. Když už se koná nějaký souboj, bojištěm je ve většině případů souš nebo vzduch."

Musela jsem vypadat naprosto ztraceně, protože při pohledu na mě si Eos povzdechla a smutně pronesla: ,,Ach promiň, je toho na tebe hodně, co? Asi jsem ti ještě víc zamotala hlavu."

Měla pravdu, moc jsem toho nepobrala. Přesto můj zájem rychle vzrostl. Bezděčně jsem rukou přejela po koženém sedadle a stočila svůj pohled na krajinu ubíhající za oknem. Nepoznávala jsem jediný strom a ačkoliv by mě to měla spíše děsit, cítila jsem uvnitř vzrušení a nedočkavost. Připadala jsem si jako dítě, jež rodiče vezou do zábavního parku. Po chvíli jsem vzdala hledání čehokoliv povědomého a obrátila se zpět na Eos.