Fallen ✓ || Changki

Fallen - 5. kapitola

Kihyun

Nevím, čím to je, že vidím všechny ty anděly. Nevím, jestli je to dobře nebo je to špatně, Changkyunnie mi nic neřekl. Ale možná, že sám neví, co za tím je. Ale asi by to tak být nemělo, i když...já jsem šťastný, že ho vidím. Šťastný, že s ním můžu mluvit. Vlastně jsem se nikdy necítil šťastnější.

„Jsi najednou úplně jiný, Kihyun," Překvapeně se na mě Kersee zadívá, zatímco si utahuju zástěru. „poznal jsi někoho?" popíchne mě. Zadívám se směrem, kde stojí Changkyunnie a tichounce si povzdechnu, když se baví s andělem vedle sebe.

„Mh, poznal." Jemně se usměju a následujících 5 minut ignoruju, jak Kersee piští. Snažím se jí jemně vysvětlit, že opravdu jí toho dotyčného v blízké době nepředstavím a že mě nemůže vyzvednout v kavárně. Vždyť Changkyunnie už v kavárně je a stejně jí ho nemůžu představit.

„Co se děje? Jsi nějaký divný." Zamrkám na něj, když sedí na baru a dloube prstem do mramorového baru, zatímco vidím jakou práci mu dává se na mě nedívat.

„Mračil ses na mě předtím a já nevím proč." Špitne tiše a já nakloním hlavu na stranu a zamrkám.

„No, jen...jste mi s tím andělem přišli, že jste si blízcí...nebo tak." Zamumlám a uhnu pohledem. Chvilku na mě mrká, než vytřeští oči, nejspíš moje slova rozluštil ještě mnohem dřív, než jsem je rozluštil já sám.

„Andělé...mezi sebou nemají žádné city," špitne Kyunnie a já si dám překvapeně vlasy za ucho. Jemně se usměju a sklopím hlavu. „pro nás...je nejdůležitější náš člověk...je celý náš svět a...nic důležitějšího není." Zašeptá a já se celý rozzářím.

„To je tak moc hezké." Něžně a naprosto odevzdaně se na Kyunnieho usměju a zahihňám se, když se Kyunnie zase schová za svá křídla. Je tak roztomilý, když se stydí.

„Kiki? Fetoval jsi? Já jen, že vypadáš, že flirtuješ, no...s nikým?" nechápavě se Kersee ujistí, že přede mnou opravdu nikdo není. Odkašlu si a myslím, že Kyunnie dostal ze slova flirtovat srdeční zástavu. Může mít anděl srdeční zástavu?

V kavárně je to ale všechno moc hezké. Líbí se mi tady a pracovat tu je velká legrace. I když mám sebou okřídleného žárlivého bodyguarda, všímal jsem si jeho pohledů vždy, když mi některý se zákazníků složil nějaký kompliment.

„NECHCI," Prsknu po zákazníkovi, který mě chtěl mile pozvat na rande, ale jeho anděl prohodil, že mi má na férovku říct, že mě chce jen na sex jako všechny. „nemám zájem o sex ani o nic podobného." Založím si ruce a prsknu po něm. Nechápavě se na mě zadívá a jeho anděl vytřeští oči.

„Jakto, že mě vidí a slyší!" prskne směrem ke Kyunniemu. „To, co jsi udělal je hřích!" prskne když odchází, nechápavě na Kyunnieho zamrkám.

„O čem to mluví? Co je hřích?" zadívám se na Kyunnieho vážně. Proč jsou všichni andělé takový? Přijde mi jako by mi něco unikalo, jako by i přes Kyunnieho čistotu tady bylo něco, o čem nevím.

„Netuším." Zakroutí hlavou a vážně se na mě zadívá. S povzdechem to nechám být. Co víc mohu dělat, pokud on sám mi to nechce říct.

„Tak ahoj zítra." Zamávám na Kersee, když zavřeme kavárnu a naše práce pro dnešek skončila. Popřeje mi hezký večer a zamává nám nazpátek. S úsměvem se protáhnu, zatímco s Kyunniem míříme ještě k menšímu obchodu, abychom něco málo nakoupili.

„,Musím vypadat jako nějaký blázen." Zasměju se, když se zaberu do nákupu a zároveň si povídám s Kyunniem, ale...jelikož jsem jediný, kdo ho vidí, tak vypadám jako vyšinutý, protože si povídám sám se sebou a ještě se sám sobě směju. Musí to vypadat pro ostatní opravdu děsivě.

„Možná maličko." Kyunnie se lehce zasměje. Naplním košík surovinami, které potřebuji k přípravě večeře a už teď mi kručí v žaludku při pomyšlení na jídlo. Dneska na jídlo nebylo moc času, i když...Kyunnie na mě dával pozor a naléhal, dokud jsem si něco na jídlo nedal, takže jsem rád, že je tu někdo, kdo mě hlídá a taky někdo...s kým je mi dobře a kdo je se mnou.

„Měli bychom počkat, až to přejde." Špitne Kyunnie, když vyjdeme z obchodu a venku hustě prší. Vzduch se dost ochladil, tak si víc zapnu mikinu. Vytáhnu telefon a zadívám se na počasí.

„Má pršet celou noc, to bychom se načekali." Usměju se a vykročím do hustého deště i přes Kyunnieho vypísknutí.

„M-Měli bychom alespoň utíkat, abys byl rychleji doma." Špitne.

„Neboj se, déšť mi nijak neublíží," Mrknu na něj a shrábnu si mokré vlasy z čela. „a běhat nemůžu, jsem úplně vyřízený z kavárny." Lehce se zasměju.

„Jenomže můžeš onemocnět." Zaúpí Kyunnie znovu.

„Changkyunnie," zahihňám se a pak se usměju. „mám hodně dobrou imunitu, to přece víš, mh? Neonemocním a vše bude v pořádku." Ujistím ho, ale ne, že by mi to zrovna věřil. Domů dojdu úplně mokrý, vyložím mokrou tašku s nákupem na linku a začnu nákup vyskládávat.

„Kiki, neměl by ses nejdřív převléknout z toho mokrého." Špitne. S úsměvem se otočím a setkám se s něžným pohledem plným starosti. Myslím, že se o mě nikdy nestrachoval nikdo tak moc jako on.

„Jen to vyskládám." Usměju se, nákup vyložím na kuchyňskou linku a dojdu se do pokoje převléknout do suchého oblečení. Hned po tom začnu připravovat večeři. Dám vařit rýži, mezitím na pánvi osmažím maso, přidám zeleninu a nechám to vařit, dokud vše nezměkne. Vše promíchám a s úsměvem vše hladově sním. Po Kyunnieho naléhání si dojdu napustit horkou vanu a vyčerpaně vydechnu. Byl to opravdu dlouhý den, bude chvíli trvat než si zvyknu na ten zápřah, co mě v kavárně čeká. Ale i tak se mi tam líbí, je to příjemné prostředí a...myslím, že od té doby, co vidím Kyunnieho, tak by se mi líbilo kdekoliv.

Zavrtám se do postele a zavrním tím, jak je to příjemné.

„Vážně si nechceš lehnout?" zašeptám a otevřu oči. Do pokoje proudí jen maličké světlo a to jen díky tomu, že přímo u mého okna stojí pouliční lampa, která můj pokoj lehce osvětluje.

„N-Nesmí se to." Zašeptá a uhne pohledem.

„Stejně jako to, že tě vidím a mluvím s tebou." Zašeptám nazpátek se stejným tónem a důrazem v hlase. „Prosím." Nahodím na něj psí oči. Několikrát sebou cukne než pomalu sjede ze sedu do lehu a založí si ruce.

„Jsi vyděrač." Zašeptá tiše a já se zahihňám. Přisunu si polštář blíž k němu a usměju se.

„Je mi s tebou moc hezky, Kyunnie." Zašeptám, zatímco zavřu oči a jen pomaličku začnu usínat.

„A není ti náhodou hezky s tím, koho jsi poznal," Šeptne lehce odporovačně. Otevřu oči a chvíli nechápavě mrkám, než mi dojde, co tím myslí. Takže mě slyšel, když jsem říkal Kersee, že jsem opravdu někoho poznal. „zajímalo by mě koho, s nikým jsem tě neviděl." Dodá a lehce to zaprská. Začnu se smát, smát až se začnu za břicho popadat. Nechápavě se na mě kouká a pak uraženě uhne pohledem a odfrkne si.

„Ty blázínku," hihňám se a chytám se za břicho. „já myslel přece tebe," dodám a on vytřeští oči. „proč jsi mě asi s nikým neviděl...protože jsem tím myslel, že jsem poznal tebe." Usměju se na něj. Zrudnou mu tvářičky a on si drží křídlo a dá si ho před obličej, abych to neviděl. Usměju se. „Mám nápad." Jemně se usměju a Kyunnie na mě zamrká. Natáhnu se pro menší tenký polštářek a usměju se. „Dej sem ruku." Ukážu na místo na posteli. Kyunnie natáhne ruku a položí ji, kam ukážu. Položím mu na dlaň tenký polštářek a na ten položím svoji ruku. „Je to jako bychom se skoro drželi za ruku...i když nesmíme." Zašeptám a zvednu k němu oči. Překvapeně se na mě dívá, ale přikývne. Pomaličku zavřu oči a nechám se unášet únavou, zatímco si představuji, že naše ruce neodděluje krátká látka, ale že bychom se mohli opravdu dotknout.

Ráno se probudím s obrovskou bolestí v krku. Bolí mě šíleně na plicích, převrátím se na bok a začnu zběsile kašlat.

„K-Kiki," vypískne Kyunnie a starostlivě se na mě dívá. „t-to je z toho včerejšího deště." Nafoukne tváře a řekne mi to lehce vyčítavě.

„B-Budu v pořádku." Zakašlu a snažím se vylézt z postele. A i přes Kyunnieho protesty se snažím obléknout s tím, že i takto půjdu do práce.