Útěk k oceánu

4 kapitola

V pondělí ráno se Nela probudila a chvíli jí trvalo , než si uvědomila , kde je . Povzdechla si a převalila  se na bok . Do pokoje svítilo slunce a ozařovalo starou rohož na podlaze .
Nela vyskočila z postele , otevřela malé okno a vykoukala ven .
„Sára měla pravdu !" Vykřikla.
„Je to nádhera ! Celá zátoka se třpytila v ranním slunci a po mlze a dešti nebyla ani památky. Nela znala spoustu jezer , u kterých dřív bydleli ,ale něco podobného ještě nikdy neviděla .
Oceán byl hluboký a zářil tmavě modrou barvou .
Byla to ta nejzářivější modrá, jakou si uměla představit .
V zátoce byla spousta ostrovů , ale na jednom místě byl mezi ostrovy vidět okraj oblohy .
Dole na zahradě viděla tetu, jak se sklání nad zeleninových záhonky . Podívala se na hodinky . Je teprve půl sedmém teta už pracuje na zahradě ! Tak to si budu muset na ranní vstávání taky zvyknout . Rychle si oblékla džíny a triko a potichu Seběhla ze schodů, aby nevzbudila Ondru . Jenom by ji zdržel .
Potichu proběhla kolem tety , která k ni stala zády a okopávala  kapusta  . Věděla , ze by měla zastavit a poprat dobré ráno , ale touha vidět oceán byla silnější , a tak  se rozběhla po cestě do přístavu .
Vlny , které se vylévaly na břeh, byly plné slunečního světla  a mořských řas . Po levé straně zátoky se táhl úzký pruh pláže a vlny se po ni rozlévaly s měkkým duněním doprovázeným dlouhým vzdechem.
Najednou se Nela zarazila a pozorně se rozhlédla po pobřeží , po pláži cválal bílý kůň !
Nela se rozběhla zpátky do  přístavu  a rychle našla cestu , která vedla podél břehu . Běžela okolo rybářských chatrči , míněna domky usazené podél skal , ale ani se na ně nepodívala . Sledovala Sáru a Diabla , kteří už byli skoro na konci pláže.
„Sáro!" Zavolala a rozběhla se ještě rychleji . Sára s Diablem zamířili ke skalám a zabrzdili před Nelou.
„Včera zase utekl!" Vyhrkla Sára celá udýchaná . „Jako vždy cválal rovnou k oceánu . Musím s ním dojet včas na první hodinu jízdy na půl osmé , nebo se pan Harefield zblázní . Ale tentokrát ho na farmu přivedu sama. Už žádné přívěsy !" Dodala a usmála se .
Nela se na Diabla nemohla vynadívat. Byl to statný kůň a na slunci se krásně leskl . Sára seděla uvelebená za kohoutkem a rukama se držela hřívy . Jela bez  sedla.
„Mohla bych se taky projet ?"Nela bez sedla nikdy nejela, ale lákalo ji to . A navíc tu byl Diablo, oceán a vlhký  písek se stopami koňských kopyt .
Sára se rychle podívala na hodinky .„Myslím , že jo . Máme ještě pět minut . Vrátíme se na pláž . Můžeš vylézt na támhle ten balvan a nasednou ," řekla a ukázala na velký plochý balvan .
Nela doklouzla po štěrku na pláž a vyšplhala na velký kámen . Sára držela Diabla Pevně za hřívu , aby si Nela mohla přehodit nohu přes jeho široký hřbet. „Teď ho chyť za hřívu . Tady ," řekla zadýchaně .„ projde se po pláži , ale dávej pozor , ať neskočí do vody. Miluje plavání ."
Diablo okamžitě poznal , že má na zádech někoho, kdo není zvyklý jezdit bez sedla a už vůbec ne na pobřeží oceánu . Zamířil rovnou do vody a bylo mu úplně jedno , co si o tom Nela myslí . Ponořili se do vln. Vlny je postříkali od hlavy až k patě a Nela zalapala po dechu .
Jestlipak Diablo poplave dal na moře ? Nohy měla chladnem úplně ztuhlé , ale smála se na celé kolo . Jízda na koni, který plave v moři , byla nádherná ! Po chvíli se Diablo otočil a vracel se je břehu . Tam už na ně čekala Sára a tvářila se ustrašeně .
„Teď fakt přijdeme pozdě ." Povzdechla si , když Nela seskočila na zem .„Ale byla to legrace . Vypadala si překvapeně ," dodala a rozesmála se .
„Promiň , nemohla jsem ho otočit," omlouvala se Nela a z legrace koně plácla.„ Ty máš prostě svou hlavu , viď? Stejně jako já "
„Už musím jet ," řekla Sára a vylezla na Diabla .„Přijď odpoledne na farmu . Budu tam cely den ! " zavolala a uháněla pryč.

***
Nela se dívala za koněm , jak se Sárou  na zádech cválá po pláži, a třásla se zimou a vzrušením . Co asi teta řekne , když se vrátí k snídani celá promočena?
Všimla si černé skály na konci pláže, do které se opíralo slunce . Na chvilku si tam sednu,  pomyslela si. Třeba na světlu a větru brzo uschnu a pak si dojdou do pokoje pro čisté šaty .
Rozhodla se, že to zkusí , a vybrala si. Největší z balvanů , který měl tvar lodě . Vyšplhala po slizovytých mořských řasách nahoru, usadila se na špičatém konci a houpala bosýma nohama ve vzduchu.
Dlouho tak seděla , vyhřívala se v ranním slunci a pozorovala , jak sluneční zářijový oceán .
Najednou spatřila rybářskou loď natřenou bílou a tyrkysovou barvou a všimla si mladého muže na palubě . Měl svalnatou postavu a tmavě vlasy , které se na slunci pěkně  leskly .Nakláněl  se přes palubu , ale pak ji uviděl a zamával oběma rukama nad hlavou . Nela taky zamávala a přitom ucítila , ják se červená . Ani se neznají a  on ji mával jako divoch .Co se děje ?
Celá zmatená se dívala do křišťálově čisté vody v zátoce . Za  chvilku zvedla hlavu a podívala se na moře . Rybářská loď tam už nebyla .
Nela si povzdechla , lehla si na břicho a studovala podivný svět na dně oceánu. Pod skálou byla spousta malých jezírek , v nichž se houpaly žlutozelené mořské řasy , jako by chystaly sluneční světlo . Kolem řas se míhaly rybky tak malé, že na první pohled nebylo ani vidět .
Aby mohla pozorovat tenhle kouzelný svět , bylo třeba klidně sedět a poradně se soustředit .
Docela dlouho se dívala do vody a hřála si záda na slunci , když najednou uslyšela, jak někdo za ní zavolal:„Zůstaň , kde jsi !" Trhla sebou tak , že skoro ztratila rovnováhu a spadla do moře . Když se pak otočila , zjistila , že pláže ní zmizel pod vodou . Za zpěněným příbojem stál krásný mladý muž, který ji před chvíli mával z rybářské loďky.