Útěk k oceánu

Kůň v mlze

Sára seděla na nejvyšším vrcholku Sedlového ostrova, houpala se nohama ve vzduchu a připadala si jako pták. Když se podívala dolů z útesu, zatočila se jí  hlava . V hloubce pod ní burácelo moře, voda stříkala vysoko do vzduchu a narážela na skály . Útes , na kterém seděla byl nádherný výhled na moře i Darkport , vesnici na pobřeží , kde bydlela. Věděla ze tu nemůže  zůstat dlouho , protože  jí za  hodinu začíná práce ve stáji na farmě pana Harefielda . Sára chodila na ostrov spoustu let a představovala si ze ji to tu patří . Na tom ostrově mohla být sama a nemusela myslet na to ze se její rodině daří špatně.
„ Tohle je moje místo! Můj ostrov!" zakřičela na ptáky , kteří kroužili kolem .
Věděla ze ostrov někomu patří ale nikdo sem nechodil byla tu jen já a ptáci pomyslela.
Pečlivě sledovala dalekohledem pobřeží a snažila se zaměřit na silnici mezi stromy . Ve vesnici slyšela vyprávět , že do Darkportu po 20 letech vracet synovec  paní  Novákové. Taky slyšela , že má dvě děti - dvanácti levého syna (stejně starého jako je Sára ) a o rok starší dceru . Snad se tu dlouho nezdrží , říkala si, protože rozhodně nestála o žádné vetřelce . Najednou so všimla malé bílé tečky , která se pohybovala po pobřeží . Ti snad není pravda ! Rychle se zamračila rychle zaměřila dalekohled na bílý  bod a spatřila bílého koně , jak Cválá po cestě přímo do Darkportu . Diablo! Vykřikla. Ten zatracený kůň zase utekl a uhání příčnou na pláž ! Jestli ho hned nechytí , dostane její šéf - pan Harefield - záchvat vzteku . Rychle vyskočila , naposledy se podívala na moře , a pak přeletěla útes a rozběhla se dolů po cestě . V tu chvíli skrz stromy uviděla , ze se k ostrovů blíží hustá bílá mlha .  Věděla že má jen par minut na to , aby se dostala zpátky na pobřeží . Mlha byla jako bílý závoj , přes který nebylo vidět , kde jste ani kam jdete. Běžela dolů lesem a chystala se smrkových větví , aby si v té šílené rychlosti neublížila . Z lesa vyběhla na skalnaté pobřeží , ba místě chráněné Skalami spustila na vodu kajak a vlezla do vody. Propadla pádlo a vyrazila na zpáteční cestu . Mlha se rychle a pádlo letělo vzduchem jak o závod . Vpravo,  vlevo .Prosvyštěla  mezi sedlovým  ostrovem a  holým ostrovem na kterém byly jen holé skály . Držela se na levé straně a pádlovala ze všech sil k pobřeží . Když se podívala přes rameno,  zjistila ze závod prohrává . Sedlový ostrov už zmizel v mlze . Uslyšela hluboký , zvuk sirény a v další chvíli jí oslepilo zářivé bílé světlo . Mlha byla všude kolem ni . Sára věděla , že  se nesmí odklonit ze směru ke břehu . Jestli pojede moc napravo , narazí do Zubatce velkého skaliska, které vyčnívalo z moře daleko od zátoky. Za bouřky tam ztroskotala spousta lodí . Ale Zubatec nebyl to nejhorší nebezpečí . Věděla, že když neudrží směr , doplňuje daleko od břehu a nikdo ji už nenajde . Ve strašně tichu slyšela jen cákání  vody, svůj vlastní dech a občas se z dálky ozval tajemný zvuk sirény. Ještě ze si všimla Diabla ! Kdyby hi neviděla , zůstala by uvězněna v mlze na útesu . Jestli pak už se blíží k pobřeží ? Nepřemýšlel napomenula sama sebe . Ruce měla od pádlování  cele bolavé a nemohla popadmout dech. Najednou uslyšela , jak vlny narážejí na pobřeží . Vydala se tím směrem a doufala , že pádluje ke břehu a ne na skály .

***

Zatím co Sára bojovala ze všech sil , aby se dostala ke břehu , Nela seděla se svým tátou a bratrem Ondrou v autě na cestě do Darkportu.  A zrovna teď , když jsou tak blízko u moře , se musí stratit v husté mlze !
Nela se vrtěla na předním sedadle pronajatého auta a snažila se prohlédnout skrz bílý zavoj . „ To není fér!" Stěžovala si . „ Zrovna když jsem poprvé v životě u moře , není tu vůbec nic vidět ."
" Ale aspoň sedíš vpředu a nemačkáš se mezi kufry!"Ozvalo se ze zadního sedadla. „ Au! Všechno mě tlačí !"  Nela a Ondra losovali ,  kdo bude sedět na předním sedadle , a Ondra prohlrál. Ale teď je to stejně jedno ,pomyslela si Nela. Stejně nic neuvidím .
„ Vůbec nevím kde to jsme ..."mumlal si její otec .„ Ale už se určitě Blížíme - jedeme z kopce" . Auto zpomalilo a je-li skoro krokem . „Chceš říct , že jsme se opravdu ztratili ?"„Myslela jsem že to tu dobře znáš , když si tu vyrůstal ." „ Před dvaceti lety , když my bylo osmnáct , jsem tu znal každý kámen . „Dívejte se jestli  neuvidíte modrý domek tam bydlí teta Diana ." „ Těžko uvidíme modrý domek když je všechno kolem bílé ." „Otevřít okénko ," radil jí otec.„ Pak možná něco uvidíš ." Okénko sjelo dolu a auto se naplnilo mlhou a neznámou vůní. Nela prožila celý život v hornických městech na severu a tohle ji připadalo opravdu zvláštní .„ Tati co je to za vůni ?" Zavolal Ondra ze zadního sedadla . „ Takhle voní moře Ondro ," odpověděl mu otec . Čerstvý mořský vzduch připomínal Nele vůni borového lesa , kam jezdila na vyjížďky na koni. Vzpomněli si na Šampiona , šestiletého palomina . Teď jsou ale stovky kilometrů od sebe . Věděla ze ji bude moc chybět . A táta taky zítra odjede, pomyslela si. Pojede pracovat do diamantových dolů. Proč si musel najít práci v takové divočině ? Jako ho vůbec napadlo je tady nechat s tetou , kterou v životě neviděly ? Jaká asi bude ? Snažila se prohlédnout skrz mlhu a najít modrý domek . Vydělá různé veliké tvary a obrysy domů , některé vysoko na skále , jiné u cesty . „Podívej tati!"zavolala najednou . Uprostřed cesty něco stálo. Bylo to velké bílé zvíře , které splývají s mlhou tak, že nebylo skoro vidět. Nelíbí táta rychle šlápnutí na brzdu a zatroubil. „ Není to los ?" Ptal se Ondra . Srážka s losem byla na severu považována za nejhorší nehodu. Mohlo se stát ze los urazil střech auta a s ni i hlavu řidiče . „ Je to bílý kůň !" Vykřikla Nela a otočila se ke dveřím auta . „ Tati nech mě jít k němu ..." „ Ať tě to ani nenapadne ! „ Zůstaneme v autě ," rozhodl Nelyn otec a zacouval. „Objedu ho . Teta Diana na nás čeká s obědem my už stejně jedem pozdě .„Počkej ! Nemůžeme tu nechat toho koně státě uprostřed silnice!"Vykřikla Nela vyklouzla z auta do mlhy. Nevšímala si táty , který za ni něco křičel , a běžela rovnou ke koni . Stál na silnici jako bílá socha a na ohlávce se mu houpal roztřepený konec provazu , který si Nela obtočila kolem zápěstí . Snažila se ho odvést ze silnice , ale kůň sebou najednou trhl a skočil do příkopu . Vyškrábal se z příkopu na druhou stranu a Nela která měla ruku zamotanou do vodítka , táhl za sebou . Nohy ji klouzaly po mokré trávě ,a tak neměla jinou možnost , než za ním běžet a klopýtat . „Stůj ! Kam mě to Vlečeš ?" Volala a modlili se , aby ji ještě neudupal. Nikdy si neomotávej vodítko kolem ruky ! Kolikrát budu tuhle větu slyšet od svého trenéra ! Jenže na přemýšlení bylo pozdě . Provaz ji pálil v ruce a bílý kůň ji v hustě mlze vlekl za sebou . Běželi nahoru a zase dolu , přes kameny , přes dvorky a zahrady , pak se kůň najednou zastavil u nějakého domu . Byl tak blízko že malém narazil nosem do okna . Okno okno se rozletělo vykoukal z nej šedovlasá starší paní . „Sára ! Ať už je ta potvora pryč z mé zahrady ! Vždyť mi pošlape všechny kytky !" Nela byla najednou úplně Klidná „ promiňte ," omluvila se a udělala krok do předu . „Ale ty přeci nejsi Sára..." vydechla překvapeně vždyť ty vypadáš jako duch mé sestry Elizabeth!"