„!I hate you!" „And I miss you!" (DorianxGrey)

11.kapitola

Martin:
Tak a je to tady. Dneska je ta Vláďovo oslava. Jsem nervózní a zároveň mám strašný strach, že se tam něco posere. Řekl jsem si, že si ho nebudu všímat, tak to tak bude. Bude to lepší, konečně po dvou týdnech vypadnu na nějakou akci. Koupil jsem Vláďovi černobílou Nike mikinu a flašku tvrdého. Začíná to ve tři, ale já dneska vstával dřív, takže mám ještě dost času na to se připravit. Došel jsem dolů do kuchyně a u stolu seděla máma. Proč není v práci?

„Dobré ráno."usměje se na mě, a pošoupne ke mně talíř s máchanými vajíčky.

„Dobré ráno, jak si věděla, že jsem vzhůru?"kouknu na ní překvapeně a s chutí se do vajíček pustím.

„Slyšela jsem tě. Jsem ráda, že jsi už v pohodě."usměje se a já se zastavím.

„Jo, super."polknu a začnu zase jíst.
„Ozval se ti David?"zeptám se po chvilce ticha a uvažování nad tohle otázkou.

„Jednou jsem mu napsala, odepsal mi, ale od té doby nic."koukne mi do očí, jakobych v nich viděl strach. A nedivím se jí, prostě vypadne a neřekne kam jde. Taky jsem měl strach, že se mu něco stane. Má on takový strach o mě? Ale co si to namlouvám? On nikdy.

„A tobě napsal?"vytrhne mě z přemýšlení a upije kafe.

„Ne."zalžu, i když mi psal, nepotřebuje to vědět. Vyptávala by se co mi psal, a nic zvláštního to nebylo. Zbytečně by mě pokárala, že jsem byl hnusný. A o to nestojím, dneska si nechci kazit den.
Kouknu na hodiny, které visí nad dveřmi do obýváku a zvednu se. Poděkuju mámě za snídani, nádobí dám do myčky a vyrazím do koupelny, vyčistit si zuby a udělat ranní hygienu. Nakonec se i vysprchuju a s ručníkem,  obmotaným kolem padu se vydám nahoru. Stoupnu si před zrcadlo a začnu si prohlížet svůj odraz. Po chvilce se přesunu ke skříni, a začnu hledat co si vezmu na sebe. Nakonec vybrané oblečení položím na postel a zajdu si pro čisté boxerky a ponožky.
Vezmu do ruky mobil a kouknu kolik mám času. Je 11:24, takže se ještě rozhodnu pro domácí oblečení, když mám ještě tolik času proč, si trochu neodpočinout.
Lehnu si do postele a zapnu Netflix, radši si nastavím budík, protože se znám, jak rád zapomínám na čas. V půlce díle, jednoho seriálu mi někdo  zaklepe na dveře.
Stoupnu to a vyzvu osobu, aby šla dál.

„Zlatíčko, napadlo mě, jestli tam nechceš odvést? Dneska mám volno."proto je doma. „Tak tě tam, klidně hodím."usměje se a koukne na flašky od vína, co mi leží u postele. Měl bych je odnést, není jich málo.

„Tak jestli ti to nevadí, tak klidně."upoutám její pozornost zpět.
„Dobře, tak než pojedeme přijď mi to říct."řekne naposled a odejde z pokoje.

Když jsem dokoukal bylo asi třičtvrtě na 2 a akorát mi zvonil budík, proto jsem se šel obléknout a upravit. Ve čtvrt jsme už byly na cestě do Prahy. Akorát na třetí hodinu jsme tam byly. Rozloučil jsem se s mámou a poděkoval za odvoz, a pak se vydal k Vláďovi do bytu. Zaťukal jsem a čekal, až někdo otevře. Po chvilce se otevřou dveře a mně se zastaví dech, když vidím kdo tak stojí.
„Ahoj."řekne opatrně.

„Čau."zamračím se a projdu okolo něj, abych našel Vláďu. Narazím na něj v kuchyni, jak se baví s Déjou. Potichu se připlížím, i když asi i kdybych dupal, tak mě neuslyší, protože ta hudba byla celkem nahlas.

„Ahoj kluci!"vstoupím mezi ně a chytnu Vláďu za rameno.

„Čau, jak se vede?"usměje se Vláďa a podá mi ruku.

„Ahoj Martínku."řekne Déja a ušklíbne se. Pak si taky podáme ruku a přidáme i chlapský objetí.

„Tak Vlaďo, všechno nejlepší a hodně štěstí. A hlavně hodně holek."potřesu oslavenci rukou a mrknu na něj.
Zachvilku se u nás objeví David, a já jako bych nedýchal. Říkal jsem, že se mu budu vyhýbat, a teď tady s ním stojím.
Z přemýšlení mě vytrhne Vláďa s otázkou, zda si dám něco k pití. Pak mi podá panáka vodky a všichni čtyři si přiťukneme, všiml jsem si jak má mě David pořád kouká, tohle bude ještě zajímavej večer. Když už jsme nějakou dobu pili a byli v náladě, tak Vláďa se odešel věnovat ostatním hostům a Déja na záchod. A já tady stojím s Davidem sám.

„Chceš si promluvit?"řekne jakoby ani nechtěl, abych to slyšel.

„A máme o čem?"začnu nervózně přešlapovat.

„Určitě jo."konečně se na něj podívám, vypadá jakoby se měl každou chvíli zhroutit.

„Dobře, tak jo. Teď?"zvednu jedno obočí.

„Jo, ještě bych si to mohl rozmyslet."řekne fakt a vydá se někam do soukromí, a já za ním.
Zapadneme do nějakých dveří, vypadá to nejspíš jako ložnice. David se posadí na postel a já kousek od něj, aby byl mezi námi prostor.

„Kurva moc mě mrzí, že jsem se tak choval. Sere mě to a nevím jak to napravit, za tu dobu co jsem byl pryč, jsem o tom hodně přemýšlel, a uvědomil jsem si spoustu věcí. Udělal jsem hodně chyb, a chápal bych kdyby ses na mě, už nikdy nepodíval, ale..."spustí, všechno to má mě vychrlí než ho přeruším.

„Nenávidím tě."podívám se mu do očí a vidím v nich.. bolest?

„chybíš mi.."dokončí jako by mě neslyšel. A já přestanu dýchat. Opravdu bych tohle nečekal, čekal bych něco ve stylu, že jsem to posral svým chováním nebo tím co jsem řekl, ale tohle opravdu ne.

„Ty mně taky. Kurva zatraceně moc, mě to všechno bolí, nevím jestli sis uvědomoval jak moc mi tím vším ubližuješ, bolelo to od první urážky co si mi řekl. Byl jsem, ještě malej a nechápal jsem proč se tak chováš, ale i přes to by mě nikdy nenapadlo, že to dojde až k tomu, že budu mít strach se na tebe podívat, aby si mě nezabil. Ano, až takovej jsem z tebe měl strach, ale i přesto jsem se snažil to nedávat najevo a hádal se s tebou, jakoby nic. Jenže uvnitř to neskutečně bolelo, a čekal jsem kdy mi ďas pěstí. Vím, že bys to nikdy neudělal, ale i tak jsem měl strach. A teď, tady s tebou sedím, všechno ti to říkám, a snažím se nerozbrečet jako už tolikrát."dořeknu svůj proslov a snažím se zadržet slzy, ale po chvíli si stejně najdou cestu ven.

Ahoj. Tak tady je přes tisíc slov, na mě je to hodně, jenže kratší tak kapitola napsat nešla, ale tahle dlouhý se mi to líbí. No nic. Užívejte se den a mějte se. Justy❤️