2.kapitola

391 17 4
                                    

Martin:
Už je to týden, co je pryč. Já to prostě pořád nechápu. Proč se takhle k sobě chováme. V jaký chvíli se to muselo, takhle posrat. Co jsme udělali, tak hrozného? Je to tak, už dlouho. Když jsme byly malý hrály jsme si, pošťuchovali se, a pak se to najednou všechno změnilo. On se změnil. Začal na mě být podrážděný, odsekával mi a nebavil se semnou. Za čas mě to prostě přestalo bavit, tak jsem se, tak začal chovat taky. A postupem času to bylo horší a horší.. až to došlo to téhle fáze.

David:
Pořád nad tím musím přemýšlet, proč jsem se tenkrát tolik změnil, nebo spíš proč jsem se k němu změnil.. já vlastně, ani pořádně nevím. Asi jsem si myslel, že to tak bude lepší, lehčí. Jenže kdybych teď za ním přišel s omluvou, poslal by mě do pr*ele. Upřímně bych se mu ani nedivil, zasloužím si to.

„Co myslíš?"probral mě z přemýšlení Déja.

„Promiň, co si říkal?"dám si hlavu do dlaní.

„Ty si mě neposlouchal?"koukne překvapeně.

„Ne já se zamyslel, sorry."uhnu pohledem.

„Když na to nepřestaneš myslet, bude to ještě horší."zvedne mi hlavu a usměje se.

„Horší už to být nemůže."zakývu hlavou.

Okey, ahoj lidi. Jsem tu zpět s novou částí. Snad se líbí no. Tak si užijte zbytek dne a pa. Justy❤️

„!I hate you!" „And I miss you!"  (DorianxGrey)Kde žijí příběhy. Začni objevovat