„!I hate you!" „And I miss you!" (DorianxGrey)

9.kapitola

David:
Nikdy jsem nebyl šťastnější, nikdy jsem necítil to co s ním. Nikdy. Takové city ve mně nikdy, nikdo nevzbuzoval, a že jich bylo hodně. Nikdy jsem nikoho takhle moc nepotřeboval, jako jeho. S ním je to všechno jiný. Mám pocit, že už v mém srdci není díra, že už není roztříštěné na milion kousíčků. Před ním si nemusím na nic hrát, teda nikdy jsem nemusel, ale teď je to zase jinak. Mám konečně pocit, že jsem se správně zamiloval. A že on mi nemůže ublížit, že k sobě patříme.

Ráno jsem se vzbudil brzo, a proto jsem si šel dát ven cígo. Déja totiž nemá rád, když kouřím u něj doma. Vyndám mobil z kapsy a kouknu kdo mi napsal. Martin a máma. Nejdřív kouknu na zprávu od mámy.

5:52

Mamča: Ahoj Daví, jsi v pohodě? Kde jsi? Za celou dobu si se neozval, mám o tebe strach.❤️

7:55

Já: Ahoj, ano jsem v pohodě. Jsem u déji. Nemusíš mít o mě strach❤️

A teď ta druhá zpráva.

4:00

Brácha..💔: Jo jdu..

8:00

Já: Super.
Já: Těším se :)

Opřu se o zeď a potáhnu. Proč jsem mu vůbec napsal, že se těším? Když ani sám nevím, jestli je to pravda. Já ho nesnáším, ale zároveň mě to k němu táhne, a něco mi říká, že bych ho měl ochránit. Aby se mu něco nestalo, jenže nejhorší co se mu může, ještě stát je to, že mě uvidí.

Naposledy potáhnu, zahodím vajgl a vydám se zpátky nahoru. Zuju si boty, a zamířím si to do ložnice. Pořád spí. Je tak sladkej, vytáhnu mobil z kapsy a vyfotím si ho. Pak ho hodím na stůl a lehnu si zpátky k němu, přitáhnu si ho k sobě co nejblíž. Tenhle člověk dal svoje srdce mně, a já ho hodlám chránit a neublížit mu jako všem. To on byl jedinej, co při mně stál v tom nejhorší, jedinej mě vždycky chápal a rozuměl mi. To nikdo jinej nedokázal. To on mi pomohl vyhrabat se z těch největších sraček, byl jsem na dně a on tady byl celou dobu. Jedinej.

Ahooj, jak se máte? Snad se kapitolka líbí. Justy❤️