„!I hate you!" „And I miss you!" (DorianxGrey)

15.kapitola

David:
„Vážně by mě zajímalo, jak jsme se dostlali domů."zamyslím se nahlas.

„No jako, já jsem ráno přemýšlel kde jsem, po půl hodině mi došlo, že u Déji."odpoví s pobaveným výrazem. Proto se i já zasměju. Kdo by to byl řekl, že se někdy ještě budeme bavit. Jsem rád, že jsem měl včera koule na to si s ním promluvit, nevím jak by to jinak bylo. Dusil bych to v sobě, tak dlouho, až bych si to nakonec rozmyslel, nebejt mého přítele, tak tady takhle nesedíme.

„Hele?"vytrhne mě z přemýšlení.

„No?"přimhouřím oči.

„Nevíš co mi chtěl Deján říct, než si přišel?"řekne vážně.

„Nevím, já mu do hlavy nevidím."pokrčím rameny a zvednu se. „Jdu se vysprchovat. Ty asi budeš chtít, taky potom viď?"jen kývne na souhlas a já odejdu do koupelny. Vezmu za kliku a s mým překvapením jsou dveře zamčené.

„Počkej!"ozve se z druhé strany. Opřu se o zeď vedle dveří a čekám.
Po chvilce se otevřou a z nich vyjde Déja bez trička. Našpulím pusu a zvednu obočí, hned bych ho políbil, ale nebudu riskovat kvůli Martinovi.
„Prosím, máš volnou koupelnu princezno."usměje se, ukáže za sebe a odejde do ložnice.

Zbytek dne strávíme u televize, nebo debatou o včerejším večeru.

„Viděl jsem vás včera spolu tancovat."prohodí Martin po našem záchvatu smíchu, kvůli vzpomínce na Vláďův pád.

„Jo?"řekneme s Déjou naráz a podíváme se na sebe. Přece to bylo jen jako sranda ne, tak to bere. Doufám.

„Jo, a abych pravdu řekl, docela vám to spolu slušelo."dořekne a já na něj vykulím oči.

„Cože?"

„Slyšely jste dobře co jsem řekl."podívá se do země a projede si rukou vlasy.

„Proč myslíš?"zeptá se po chvilce Déja.

„Nevím."podívá se na mě a pak zase do země.
„Omluvte mě prosím, dojdu si dát cígo."rychle se zvedne s odejde pryč.

„Fakt jsem slyšel dobře?"podívám se Déjovi do oči.

„Jo."sklopí pohled dolů.

„Co si mu chtěl ráno říct? Než jsem přišel?"vypadne ze mě, aniž bych chtěl.

„O nás."

„Co! Proč?"zvednu se z lehu a mírně zvednu hlas.

„Protože mě nebaví se přetvařovat."rozhodí rukama a jeho hlas zní zoufale.

„Tak mu to řekneme, až přijde. Měl si to semnou nejdřív probrat."kouká jako ublížený stěně.

„Promiň."našpulí pusu a já se musím usmát.

„Takže, až přijde nebo?"abych si byl jistej v jakou chvíli.
Přikývne a dál kouká do mobilu.

Ahojky. Omlouvám se, že včera nebyla kapitola. Úplně jsem na to zapomněla. Jak se máte? Justy❤️