Out There - Five x Vanya Fic

Kapitola 12. Bílé housle

Pětka seděl v obývacím pokoji se zbytkem své rodiny.

"Věřím, že jsem našel číslo 7," promluvil Reginald.

"Vanya. Můj bože otče! Její JMÉNO je Vanya " zakřičel Pětka.

"Věřím, že je u Sochy Svobody," řekl Reginald.

"Skvělé, pojďme." řekl Pětka rychle, a už se chystal skočit.

"Číslo 5! Posaď se a nech mě to dokončit. "řekl Reginald. "Číslo 7 s největší pravděpodobností nyní už ví, že má moc. Myslím si to, protože zprávy hlásí abnormální činnosti, konkrétně na hlavě Sochy Svobody. Musíte si pamatovat, že její síly jsou mnohem silnější než všechny vaše dohromady. Vycházejí z jejích emocí a můj odhad je, že cítí hodně emocí, vše, co musíte udělat, je pokusit se ji uklidnit." dokončil Reginald.

Pětka a jeho sourozenci všichni přikývli a připravili se do bitvy, než je Pětka všechny teleportoval k Soše, obrátil se k nim. "Lidi, je mi líto, že jsme utekli, aniž bychom vám to řekli, ale zkuste si prosím vzpomenout, že tohle je Vanya, nemůžeme jí ublížit."

Zdálo se, že všichni s ním soucítí, kromě Luthera. "Pokusíme se, ale pokud je hrozbou pro nás nebo pro New York, pak ji budeme muset zastavit."

Pětka se chystal hádat, když mu Allison položila ruku na rameno. "Luthere, to snad nemyslíš vážně. Je to naše sestra. Je to tvá sestra." prosila.

"Allison, chápu to. Opravdu ano, ale musíme se postavit před fakta. Jeden život vs miliony. "

Pětka zavrtěl hlavou, věděl, že hádky by jen plýtvaly časem. Soustředil se a pomocí svých schopností teleportoval své sourozence a sebe k Soše Svobody.

Všude kolem nich vládl chaos. Lidé křičeli a běhali všemi směry. Z vrcholu koruny Lady Liberty vycházelo světlo, a tak se tam Pětka sám teleportoval.

"Uhh Pětko?" Divil se Klaus.

"Pojďte všichni, nahoru je to dlouhá cesta." řekl Luther a ostatní sourozenci Hargreeves ho následovali po schodech.

Mezitím se Pětka přiblížil k plovoucí kouli bílého světla.

"Vanyo?" Zeptala se zmateně.

Otočila hlavu tváří v tvář svému příteli. "Ahoj Pětko"

"Vanyo? Co se ti stalo? Vypadáš ... jinak. " řekl. Měl na mysli bílou minisukni, vysoké kozačky a bílé tílko. Pokud by Vanya nevypadala, jako by se ho chystala zabít, přiznal by, že vypadala docela sexy.

"Cítím se jinak. Pověz mi Pětko, věděl jsi, že mám moc? " Vanya promluvila, ale ne normálním nevinným hlasem. Místo toho zněla mnohem zlověstněji.

"Právě jsem se to dozvěděl od táty, Vanyo, je mi to moc líto"

"Proč se omlouváš? Omlouváš se za to, že celý život mě moje rodina týrala? Nebo možná, že jsem byla pod vlivem drog? Nebo za to, že potlačili mojí moc, protože se mě všichni bojí "

"Nemám z tebe strach, Vanyo a nikdy mít nebudu. Společně na to přijdeme "

"Přestaň lhát Pětko. Vím, že lžeš, tak jsem našla někoho, kdo mi pomůže. Kdo mi nebude lhát. " řekla Vanya a ukázala na Harolda, který stál přímo za ní.

"Harold Jenkins? Vanyo, nemůžeš mu věřit, že - "

"Zdá se, že ve své vlastní rodině nemůžu věřit nikomu. Harold je jediný, kdo mi řekl pravdu. Je jediný, komu věřím. Nikomu jinému."

"To je pravda, Vanyo. Můžete mi věřit, pamatujte, že jsem ten, kdo vám řekl pravdu. Už nemáte rodinu, pamatujete? Lhali ti. Nyní máme jeden druhého. My jsme teď rodina."

"My ... jsme ... rodina," řekla Vanya jako v transu.

"Ne, Vanyo! Prosím!" prosil Pětka.

Vanya zvedla paži a mířila na Pětku "Je mi líto, že to musí být takhle Pětko."

V tu chvíli vzduchem prosvištěla malá čepel, která Vanye udělala malý řez do tváře.

Spadla na zem a Harold k ní přiběhl dřív než Pětka. "Vidíš Vanyo? Tvůj sourozenec na tebe právě zaútočil, jsou zde aby ti ublížili, nikdy se o tebe nestarali "

"To není pravda! Diego! Jak jsi mohl!?" zakřičel Pětka.

"Zabila by tě, vole! Co jsem měl dělat? " Zeptal se Diego s rukama ve vzduchu.

"Jestli je tohle moje stará rodina, už dlouho nebude. "zamračila se Vanya.

"Vanyo, poslouchej ..." začala Allison.

"MLČ! Máte vůbec představu, jaké bylo moje dětství? Jaké to bylo žít ve vašem stínu? Když vám každý neustále připomíná, že jsem obyčejná a ne zvláštní? " Zeptala se Vanya.

Její sourozenci mlčeli.

"Nemyslel jsem si to"

"Vanyo, nedívej se na ně, podívej se na mě. Prosím, vrať se ke mně. " Prosil Pětka.

"Je mi líto Pětko, Leonard mi ukázal cestu, správnou cestu. Abych se cítila v klidu sama se sebou a se svou identitou, budu muset zničit zbytek světa. Leonard má pravdu, svět je plný hrozných lidí, kteří potřebují být potrestáni."

"Ale existují i ​​dobří lidé!" zakřičel Pětka.

"To nestačí," řekla Vanya jednoduše.

"A je to. Pětko, pojď, víš, že ji musíme zastavit. " položil Luther ruku na rameno Pětkovi.

Pět sklopil hlavu porážkou. Věděl, že má hluboko uvnitř pravdu. Vanya, kterou znal je pryč.

"6 proti 1. To je výzva." řekla Vanya a znovu levitovala ve vzduchu. Oči jí zářily bíle a proudy světla se řinuly z jejích rukou.

Bitva měla začít a pouze jedna strana měla zvítězit.