Fantasy Omens CZ

VI.

 „Můžeme?" zeptal se Crowley a nabídl mu své rámě. Azirafal ho přijal a společně se vydali do lidského města v přestrojení za lidi. Než však odešli, věnovala Anatéma Crowleymu tmavé brýle. Kvůli očím.

Crowley vedl cestu, i když občas to vypadalo, že vůbec nevěděl, kudy jít. Nakonec dorazili do samého srdce města ve kterém se zrovna konala nějaká letní slavnost. Všude stáli nejrůznější stánky se vším možným. Nabízely jídlo, pití, alkohol, sladkosti, květiny, různé řemeslné výrobky... Jednoduše řečeno každý si zde mohl najít to své. A lidí tu bylo jako máku. Šťouchali do sebe, překřikovali se... a Crowleymu to trochu dělalo starost, aby náhodou někdo nezakopl o jeho ocas a nezačal ho podezírat. I když o to se asi tolik bát nemusel, jelikož spousta lidí byla poměrně opilá a takovým lidem stačí jakákoliv výmluva.

Tady odtud nechal Crowley vést Azirafala, jelikož mu viděl na očích, jak naprosto zářily z toho všeho možného výběru jídel a hlavně dezertů. Jako první se vydali ke stánku s palačinkami. Azirafal si objednal palačinky se zmrzlinou a lesními plody, zatímco Crowley za ně zaplatil. Crowley mu vzal talířek a společně se posadili u dřevěného stolku, který byl před krámkem. Harpyje se na to dívala s naprostým nadšením, ale netušil, jak to sníst aby nepřipoutal pozornost. Jak by asi vypadal jeho normální způsob jedení, když měl teď ruce?

Crowley něco takového vycítil, přešel blíže ke svému příteli, vzal vidličku a nandal na ní malý kousek dezertu. Takto přenesl sousto přímo před Azirafala, který mu věnoval nejdříve zmatený a pak spíše rozpačitý pohled. Kdy nevěděl, jestli si sousto má vzít nebo ne. Jelikož takhle mu to připadalo o to víc trapné.

„Není se za co stydět. Vím že na to máš chuť. Jenom udělej aaa," řekl mile Crowley. Azirafal se nejdříve rozhlédl kolem sebe a nakonec ústa otevřel. Naga mu do úst vložil vidličku a jemu se konečně dostalo té vynikající chuti. Zcela se z toho nadšeně načepýřil. Takhle si vychutnal několik soust, dokud se k nim nepostavila malá skupinka zcela opilých hlupáků.

„Koukněte na ně. Ten pitomec se ani neumí najíst sám. A takovej podivín, co si hraje na ženskou ho musí krmit. Vypadají, jako kdyby utekli z nějakého cirkusu," smál se jim jeden z opilců. To Crowleyho naprosto rozčílilo a Azirafal se díky tomu cítil velmi špatně. Držel se za ruku a díval se k zemi. Crowley vyletěl ze svého místa jako čertík z krabičky, natáhl se po opilci, chytil ho za límec a přitáhl si ho blíže.

„Vo co ti jde" Sranda ne?" nechápal opilec.
„Nikdo nebude urážet mého přítele. Je ti to jasssný?" zasyčel na něj.
„Klid kámo. Vo nic nejde. Nemůžu za to že je to retardovanej buzík," odvětil mu. To byla pro nágu finální kapka.
„Dokážeššš mi to říct do očí?" zasyčel a stáhl si brýle na špičku nosu, aby mohl opilec vidět jeho hadí oči. Ten se z toho pohledu zcela zarazil, začal se klepat jako osika a zakrývá si oči. Crowley se pouze spokojeně ušklíbl, opět si nasadil brýle a odstrčil opilce stranou. Už pro něj nepředstavoval žádnou hrozbu.

Když zase nastal jakýsi klid, vrátil se ke své harpyji, aby mohli dokončí jídlo, ale Azirafal vypadal, jako kdyby ho přešla veškerá chuť. „Netrap se tím. Byl to pitomec," snažil se a pohladil ho po rameni.
„Já vím, ale měl pravdu. Vždyť se ani nemůžu pořádně najíst, kdybych neměl tebe," odvětil se slzami na krajíčku.
„Shhh. To bude v pořádku. Dnešek je tvůj den a ty by sis ho neměl nechat zkazit něčím tam hloupým. Co kdybychom se podívali i na jiné stánky? Určitě ti to zlepší náladu?" snažil se a odtáhl ho jinam.

A jak řekl, tak se i stalo jelikož během okamžiku narazili na stánek s dortíky, a Azirafal byl jak v nebi. Prohlížel si dort po dortu a přemýšlel, který by byl ten nejlepší. Když už se rozhodl, vzpomněl si na to, co se stalo před chvílí a raději se dortu vzdal. Místo toho raději přešel k dalšímu stánku a tak dále. Ani tenhle detail Crowleymu neunikl a tak za jeho zády šel a koupil to, nad čím jeho anděl přemýšlel a pak to schoval do očarované brašny, kterou mu věnovala Anatéma.

Takhle obešli několik stánků, než začalo být na trzích více lidí. Teď už do nich každým okamžikem někdo strkal, šlapali Crowleymu na ocas, až se bál, že tam ráno bude mít pěknou velkou modřinu. Vyměnili si spolu souhlasné pohledy, chytili se za ruce, aby je v tomto davu nemohl nikdo rozdělit a vydali se směrem, odkud na trhy původně přišli.

Prošli skrze zeď, kterou nikdo nehlídal a dostali se na malý kopeček, ze kterého byl výborný výhled na vesnici. Tam se zastavili. Crowley zalovil v tašce a vytáhl deku, kterou rozprostřel na zem. Naznačil harpyji, aby se posadil a pak začal vyndavat z tašky další předměty. Vyndal tři různé dorty na které si jeho anděl předtím tak prohlížel. Pak vyndal láhev vína a nakonec se posadil vedle Azirafala, který na něj nevěřícně koukal.

„Všechno nejlepší k narozeninám. Jen to nejlepší pro mého anděla," usmál se Crowley a nejraději by ho políbil na rty, ale nechtěl pokoušet štěstí a raději ho políbil na ruku. Hádal, že kdyby byl moc troufalý, řekl by mu, že je na něj moc rychlý. Což už mu jednou řekl, tak to od té doby nechtěl pokazit.
„Kdy jsi to stihl koupit? Vždyť jsme celou dobu byli spolu," zeptal se a snažil se tvářit normálně i přes ruměnec na tvářích. Ten pohled byl pro nágu stoprocentní výhrou.
„Není to jedno? Vím, že na ně máš chuť," odvětil.
„Děkuji ti, drahý," řekl nakonec Azirafal a objal ho. Takové gesto naga popravdě nečekal, ale byl za něj rád.

„Co ale děláme tady?" zeptal se po chvíli.
„To je součást překvapení," řekl záhadně. To muselo harpyji jako odpověď stačit. Po chvíli se pustil Azirafal do jednoho z dortu a dokonce přinutil i Crowleyho, aby ochutnal. Ten musel přiznat, že nebyl zas tak špatný. Víno pili z flašky, jelikož v tašce žádné skleničky neměli. Ale to je nijak neodradilo.

Přesně o půlnoci, jak Adam řekl, kouzlo vyprchalo a oni byli vidět opět ve své původní podobě. A jako malý bonus, přesně v tu samou dobu se ve vesnici ozval jásot a nebe rozzářila spousta různých, překrásné barevných ohňostrojů, které se navíc pohybovali. Například poupě, které rozkvetlo, drak který vychrlil iluzivní oheň a podobně. Byla to pozoruhodná podívaná a Azirafalovo se z té neuvěřitelné přehlídky až tajil dech. Crowley položil ruku na jeho křídlo a byl velmi rád, že mu jeho dnešní plán vyšel.

„Umm...už jsi přemýšlel, čím budeš? Myslím tím, že já se rozhodně cítím na alfu. A hádám, že se dřív nebo později projevíme, tak jen tak přemýšlím," začal Crowley, ale pak si uvědomil, co to bylo za hloupé téma.
„Já umm... myslím že by z tebe byl skvělý alfa," odvětil po chvilce.
„Taky si myslím..."
„Pokud budeš alfa, jsem si jistý, že budu omega. Pak budeme moc být spolu i pak," řekl s úsměvem.
„Slibuješ?" zeptal se plný naděje.
„Slibuji," odvětil a upřímně se na Crowleyho podíval. Crowley v síle okamžiku se naklonil blíže a políbil ho lehce nad koutek úst.
„Mělsss tam drobek," zamumlal, když se odtáhl.
„Oh , tak dobře,..." odvětil plaše s lehkou rumělkou ve tvářích a dále o tom nemluvili a pouze sledovali světelnou show až do jejího úplného konce.

Posléze se lehkým krokem vydali zpět, k jejich části lesa. Šli to po hranici lesa, dokud se jim nenaskytl výhled na Azirafalovo vesnici.
„Doufám, že si nikdo nevšiml, že jsem nebyl ve vesnici. Ani si nechci představovat, co by to mohlo být za problém," řekl plný obav.
„Nemusíš se vůbec ničeho bát. Bentley se o to již postarala," odvětil Crowley. Azirafal. Mu věnoval nechápavý pohled. „Bentley je liščí duch. A jak určitě moc dobře víš, liščí duchové umějí měnit podoby. Teď je u tebe, vypadá jako ty a dělá ze spíš," vysvětlil s náznakem hrdosti.
„To je fantastické," odvětil nadšeně.

Když byli příbytky harpyjí na dohled, změnil se Crowley na malého hada a obmotal se harpyji kolem křídla. Ve tmě vypadal jako neškodná dekorace. Nepozorovaně se dostali až do Azirafalovo bytu, kde je uvítala Bentley, jenž spala v posteli v podobě harpyje. Jakmile poznala, kdo se vrátil, změnila se opět do lišky a přivítala své přátele.
„Ahoj, taky tě rád vidím," usmál se Azirafal a posadil se na postel. Liška následně vyběhl ze dveří a zmizela.
„Ješště jednou, všše nejlepší," zasyčel Crowley a zakmital jazykem poblíž harpyjiny tváře. Byl to takový malý hadí polibek. Azirafala to částečně lechtalo, ale měl tyto drobné okamžiky rád a za nic by je nevyměnil. Před Crowley to ale říct nemohl, jelikož by to podle jeho názoru ztratilo to kouzlo. S tímto se spolu rozloučili. Azirafal položil Crowleyho na zem a ten se následně odplazil zpět do lesa.

Harpyje zamkl dveře a lehl si do postele. Zavřel oči a usmíval se jako sluníčko, jelikož si v hlavě přehrával vše, co se dnes událo.