Fantasy Omens CZ

VII.

 Něco málo o týden později po již zmíněné oslavě narozenin, se měl Azirafal sejít spolu s Crowleym na jejich klasickém místě u jezírka u jabloně.

Azirafal poslední tři dny svého přítele neviděl a sám se cítil lehce podivně. Bylo mu zvláštní teplo. Takové, které nikdy dřív necítil. Ale kdykoliv se někoho ve vesnici zeptal na počasí, odvětil mu, že je pořád stejné. Měl nutkání se zeptat i Gabriela, ale raději toto nutkání okamžitě potlačil. Gabriel by se bál, aby nebyl nemocný. Určitě by k němu poslal doktory a musel by být pod neustálým dozorem. A pokud by se tak stalo, nemohl by se odplížit do lesa ke Crowleymu. Občas si večer připadal, jako kdyby celý hořel, ale vůbec netušil co s tím. Možná že měl jenom horečku, pomyslel si.

Vyplížil se z vesnice a zamířil si to k lesu. Udělal několik kroků vpřed, když ho zavalila slabá vlna horka. Oklepal se zimou a stále pokračoval ve své cestě za Crowleym. Jak šel, jako kdyby ucítil podivnou, neznámou ale zároveň omamnou vůní. Cítil ve vzduchu kůži, med, jablka a mezi tím slabý náznak síry. Z kombinace těchto vůní se mu zatočila hlava a on měl nutkání jít za jejím zdrojem.

Omámeně se vydal dál a ani nevnímal jak ho z keře naproti sledovaly zlaté oči. Zaslechl slabé zasyčení, ale nijak ho nevnímal. Jediné co nyní chtěl, bylo zjistit odkud pocházela ta úžasná vůně. Pomalým, vrávoravým krokem se dostal až k jabloní s jezírkem. Nic nezvyklého tam ale nenašel. Bylo tam vše takové jak si to pamatoval, ale ta vůně se rozplývala po celém místě.

Otáček se okolo, dokud za sebou nezaslechl zašustění keře. Otočil se, ale nic tam nenašel. Tentokrát, jako kdyby se mu něco otřelo o nohu. Velice mu to připomínalo hada. Ucukl sebou a opět nic nenašel. Otáček se kolem dokola, dokud se mu to samé neobtočilo kolem jeho obou nohou a zabránilo mu to v pohybu. Mohutný hadi ocas se pomalu i točil kolem celé jeho postavy a zezadu ho objaly dvě povědomé ruce. Na krku cítil horký dech a po těle mu přejel studený pot. Tohle bylo přesně to co potřeboval. Konečně věděl, komu ta vůně patřila a byl neskutečně vděčný, že to byl Crowley.

„Ani nevíš, jak moc jsssi mi během těch pár dnů chyběl," zasyčel a políbil ho na krk.
„Crowley," vydechl opojeně. Úplně se v té vůni topil.
„Voníš tak sladce. Nejraději bych tě celého snědl," zavrněl, pomalu si harpyji natočil k sobě a přitom ho zasypával sadou malých něžných a hladových polibku. Nejprve začal na tváři, pak přešel ke rtům, kde se chvíli zdržel. Jemně ho kousl do spodního rtu a následně mu jazykem vklouzl do úst. Crowleyho rozeklaný jazyk prozkoumával jeho ústa a Azirafal si to dvojnásobně užíval. Když již bylo jeho rty dost červené, dal se opět do série drobných polibku a zamířil níž. Zastavil se u krku. Na každý milimetr jeho kůže zasadil malý polibek než se zarazil na jediném místě. Tam se zakousl do kůže, ale ne tak silně aby prokousl kůži a začal sát. Azirafal si ho k sobě přitiskl ještě blíž.

„Tak chamtivý. Tak nedočkavý," zamumlal Crowley, když na jeho krku vytvořil krásnou značku svého vlastnictví.
„Víc..." mu bylo odpovědi, jak se harpyje opět snažil spojit jejich rty. Naga svého partnera pomalu položila do měkkého mechu a zkušenými a schválně pomalými pohyby z něj začal svlékat oblečení. Vrstvu po vrstvě. Světle zelenou, květovanou vestu, hnědé tílko bez ramínek. To postupně odhazoval stranou. Azirafal hořel nedočkavostí a snažil se tento proces urychlit, ale Crowley mu koncem ocasu přitiskl křídla k sobě. Azirafal zaskučel nedočkáním. Jak strašně moc chtěl mít Crowleyho v sobě. Aby se ho dotykal. A on ho musí takhle trýznit.

Naga se na něj pouze šibalsky usmál a přesunul se ke kraťasům. Během okamžiku byly na stejné hromadě jako zbytek prádla. Jediné co mu nechal byly jeho ozdoby nohou. Rukou mu zajel pod spodní prádlo a již cítil, jak moc byl jeho přítel připravený. Naklonil se nad něj a povolil své sevření na jeho křídlech. Pohlédl mu hluboko do očí ve kterých spatřil neúprosnou touhu.

„Jsi připravený? Víš že ti nechci ublížit. Stačí slovo a..." Ani to nemohl doříct, jelikož ho Azirafal umlčel polibkem.
„Nic jiného nechci. Jenom tebe," řekl odhodlaně, když se odtah.
„Víš že po tomhle už nebude cesty zpět?" pořád se ptal, i když se sotva odkázal ovládat.
„Crowley, prosím," zakňučel nedočkavě. Připadal si, že to nezvládne, pokud se ho jeho naga hned nezmocní.
„Jak si přeješ," odvětil s úsměvem predátora který se chystal na svou kořist. Bylo až k nevíře jak lehce mu odevzdal své tělo. Naga se chopil situace a ještě na svém omegovi vytvořil několik značek, než se konečně přesunul na dolní partie.

Jejich první společná noc byla nezapomenutelná. Kdyby nebylo speciální bariéry, kterou pro ně připravila Bentley, určitě by je slyšel celý les i s okolními vesnicemi. Azirafal sténal Crowleyho jméno a tím v něm rozdmychával další nával vášně a chuť vyplnit všechna přání jeho omegy. Nakonec usnuli vyčerpaní na měkkém mechu. Mohli být rádi, že byla teplá noc. Crowleyho ocas byl využitý jako pohodlný polštář a zároveň byl jeho konec obmotán kolem jedné nohy harpyje. I ve spánku ho chránil a nehodlal ho nikomu vydat.

V ten okamžik byl Azirafal tou nejšťastnější omegou, co existovala. Vždyť komu se podaří nalézt si partnera do konce života v nejlepším kamarádovi a ještě v tak nízkém věku?

Toho rána se jako první probudil Azirafal. V náručí své milované alfy, která ještě spala. Věnoval mu letmý polibek na bradu, než se opět zachumlal do jeho náručí. Naga sebou lehce cukla a jeho povolení lehce povolilo.
„Dobré ráno," zamumlal ještě rozespalý Crowley.
„Tobě taky," usmál se.
„Jak se cítíš?"
„Jako v nebi," odvětil. „Co kdybychom vstali. Dal bych si něco dobrého," navrhl. On na rozdíl od alfy byl raní ptáče.
„Moc zima," zamumlal a více se přitiskl k omeze.
„A co teplá společná koupel?"
„Mmm," a otevřel stále rozespalé oči. „Tak dobrá," řekl nakonec, protáhl se až to v něm zakřupalo a přemístil se k jezírku. Jako vždy, voda byla příjemně teplá. Crowley se do ní ponořil až po bradu. Azirafal ho následoval, ale spíše se zdržoval na mělčině. Pravdou bylo, že neuměl plavat. A s mokrým peřím se ani plavat nedalo. Naga ho objal a políbil ho na značku na jeho krku. Crowley ho následně vzal jemně kolem pasu, lehl si pod něj a plaval s ním po jezírku. Byla to taková relaxace pro oba dva.

Když byli již dostatečně vykoupaní a ohřátí, vylezli z vody, osušili se a konečně se oblékli.
„Doufám, že to z tebe dostatečně smylo můj pach. Nechtěl bych tě kvůli tomu dostat do problémů," řekl Crowley, i když nerad. Azirafalovo se to také vůbec nelíbilo. Teď když k sobě patřili, nechtěl to tajit, ale vesnice by to zřejmě nepochopila.
„Snad," odvětil lehce sklesle.
„Neboj, jednou budeme spolu aniž bychom museli něco tajit. Nebo můžeme utéct. Hodně daleko, kde nám nikdo nebude říkat, s kým můžeme být," navrhl Crowley. Ta myšlenka byla příjemná, ale útěk většinou nic neřešil. Ale povzbudil to omegu.
„Zase odpoledne?" zeptal se Azirafal plný nadšení
„Jako vždy" odvětil a políbil ho na rozloučení.