Freedom [L.S.] CZ

1.

Mým největším idolem je Harry Styles a já jsem právě teď vyhrál lístky na jeho show i s meet and greet. Jsem z toho úplně mimo a skáču do stropu, jak jen můžu, protože je to můj sen už skoro pět let. Každopádně teď, něco málo o mně.

Jsem Louis Tomlinson. Je mi 17. Jak už jsem řekl, Harry Styles je můj život a moje platonická láska. Absolutně netuším, co bych bez něj dělal. To on mi změnil život.

Byl jsem v pěkných sračkách, přesněji v alkoholu, drogách, cigaretách, liftech atd., jenže pak jsem na YouTubu narazil na Harryho, konečně našel smysl života a rozhodl se začít pomáhat jako on. To on je mým velkým vzorem.

Dřív jsem všechny poštvával proti sobě a odháněl je. Nevím přesně proč, ale jak se ostatní dozvěděli, že jsem gay, všechno se změnilo. Myslel jsem, že to alespoň moji kamarádi, či rodina vezmou v pohodě, ale to jsem si jen myslel, protože můj otec nade mnou zavrhl a máma se s tím těžko vyrovnávala. Vlastně pořád vyrovnává.

Ještě jsem nikdy s nikým nechodil. Pár líbaček někde v noci na lavičce nebo někde na párty nepočítám. Každopádně jsem se nikdy nelíbal ani nic neměl s klukem. Prostě se mi holky hnusí a kluci mě přitahují.

Momentálně se nemohu nikomu svěřit, protože nikoho nemám. Jak říkám otec se mnou nemluví, sotva se na mě dokáže podívat a máma se ke mně snaží chovat, jako předtím, ale už mě nebaví, jak se neustále přetvařuje, takže se jí vyhýbám, aby nedocházelo k těmto nepříjemným okamžikům.

Chodím na střední ekonomickou školu, která mě vůbec nebaví. Nejraději bych s ní skončil, ale kdybych to udělal, tak jsem pro rodiče mrtvý člověk. To oni mi tu školu vybrali.

Já jsem vždycky chtěl být zpěvák. Neuvěřitelně mě baví zpívat, hrát na kytaru, klavír. Zbožňuju to. Kdyby bylo na mě, byl bych teď na konzervatoři a šel si za svým, jenže mám hrozně nechápavé rodiče a celkově rodina mě v ničem takovém nepodporuje. I když je to to, co miluju.

Už to je rok, co jsem se dostal z drog a alkoholu, neříkám, že si občas něco nedám, ale je to jen ve výjimečných situacích. Teď se snažím soustředit na pomoc druhým.

Dělá mi radost, když je někdo šťastný a ještě větší radost mi dělá, když za to můžu já. Je to kouzelné, jakoby se svět zastavil a vy se jen soustředili na tu emocí štěstí.

Chodívám sbírat odpadky, umývat grafity, shrabovat listí, venčit pejsky z útulku atd. Snažím se být alespoň trošku prospěšný. A taky se takto schovávám před lidmi. Přesněji rodiči. Nerad se vracím domů, protože vím, že tam na mě nikdo nečeká a nikomu nescházím.

Každopádně teď se vrátíme k tomu, jak jsem se dostal k těm lístkům. Na Instagramu běžela jakási soutěž o lístky na Harryho koncert. Moc jsem nevěřil, že je to pravé a už vůbec jsem nevěřil, že vyhraju. Stalo se a já v mailu našem lístek do VIP zóny.

Jsem neskutečně šťastný, ale i přesto všechno mám strach, že mě rodiče nepustí. Musím se jich na to zeptat. Jen nevím, kde a jak začít.

Právě jsem v pokoji a konečně jsem se odvážil jít za nimi dolů do obýváku.

Ještě jsem se zapomněl zmínit, že bydlíme v menším rodinném dvoupatrovém domku na kraji Londýna.

Když jsem byl na schodech, slyšel jsem televizi, kde běžel nějaký film. Opatrně jsem se posadil k mámě a tátovi na gauč.

„Mami, Tati?" Zeptal jsem se nervózně. Jen se na mě otočili a máma mě pobídla, abych pokračoval. „No víte, já jsem se asi před dvěma týdny zapojil do takové soutěže o vstupenky do VIP zóny na koncert Harryho Stylese." Odmlčel jsem se a viděl, jak na mě nechápavě civí. „No a já vyhrál. Myslíte, že bych tam mohl jít?" Zeptal jsem se stále nervózně a pohled upřel na svá chodidla, která visela z gauče dolů.

„Děláš si ze mě prdel, Louis?" Prohlásil otec a hned jsem věděl, že tohle nemůže dopadnout dobře. Máma na mě nevěřícně koukala, sice jsem jí neviděl do tváře, ale cítil jsem to.

„Zlato, co kdybychom to probrali v soukromí." Řekla máma směrem k otci. Pomalu se zvedla a odešla směrem ke kuchyni. Otec ji následoval a já zůstal sedět na gauči. Slyšel jsem, jak na sebe křičí i přesto, že jsem se to snažil ignorovat, mi to nedalo a občas něco zaslechl.

Otec kolem mě prolítl s nenávistným pohledem a mířil rovnou nahoru. O pár sekund poté přišla máma, posadila se vedle mě, zvedla hlavu, koukla se mi do očí a spustila...