𝕎𝕙𝕚𝕔𝕙 𝕠𝕟𝕖 𝕋𝕠𝕕𝕠𝕣𝕠𝕜𝕚?!「Soulmate AU🌺 [NEDOKONČENO]

6. 𝗦𝗵𝗼𝘁𝗼

Další den hned ráno si ho k sobě volal jeho šéf. Hawks tušil o co půjde, proto nespěchal. Určitě po něm jen bude chtít pár informací.

Jeho tváře pokaždé nabraly růžovou barvu, když se myšlenkami vrátil k včerejšímu večeru.

Jak mu rychle tlouklo srdce...

Jak mu najednou zeslábly nohy...

Jak byl tak blízko...

Ne! Dost! Mám misi. Nemůžu si dovolit, aby mě rozptyloval blbej padouch! propleskl se v  duchu a zatřepal hlavou, aby se probral.

Musí najít svou spřízněnou duši co nejdřív.

Naposledy se na sebe podíval od zrcadla a nasadil sebevědomý, neohrožený výraz. Tak ho všichni znali. Tohle byl Hawks. Tohle byl hrdina číslo dvě.

Povzdechl si a nasadil si sluchátka, která mu chránila uši. Pak už se jen vydal na balkon, odkud se vznesl k obloze.

↫❁𓅪❁↬

Zhluboka se nadechl a zaklepal na dveře kanceláře jeho šéfa. Nikdy tam nechodil rád.

,,Vstupte," ozvalo se tlumeně zpoza dveří.

Opeřenec se ještě několik milisekund přemlouval k tomu, aby vůbec vstoupil dovnitř, než tak učinil.

Naskytl se mu pohled na velkou místnost bez oken, opatřenou těžkým tmavým nábytkem a šedivým huňatým kobercem.
Na stěně visel obrovský obraz od nějakého slavného malíře, který musel stát určitě několik miliónů yenů.
Uprostřed místnosti stál dlouhý stůl určený k poradám v jehož čele vždycky sedával jeho šéf, muž, který v podstatě kontroloval celou Japonskou hrdinnou společnost, ale skoro nikdo o něm nevěděl.

Hrdinovy naskočila husí kůže. Vždycky měl odsud nehoráznou chuť utéct jak nejrychleji to šlo. Místnost na něj působila tak depresivně, až se mu dělalo zle.

,,Brej den," pozdravil osobu sedící v čele už natrénovaným sebejistým a neohroženým hlasem, i když vevnitř se třásl jako osyka.

Boss přešel jeho pozdrav bez žádné reakce.

,,Přijali tě?" zeptal se narovinu chladným hlasem.

,,Ano, pane." Přešel ke stolu a posadil se na něj.

,,Výborně. Nějaké užitečné informace?"

,,Na to je příliž brzy," zasmál se Hawks. To si opravdu myslel, že hned co ho Liga příjme mu vyzradí všechna tajemství?

,,Hawksi, dovol mi ti připomenout jeden fakt. Liga padouchů dělá potíže už nějaký ten pátek a i když je teď na chvíli klid, pořád představují velkou hrozbu. Uvědom si, že jejich vůdce je Tomura Shigaraki, nástupce All for one. Právě teď možná někde sbírá síly a rozšiřuje svou působnost mezi padouchy a ty o tom nic nevíš! Každou chvílí může schodit hrdinskou společnost a přivést nejenom Japonsko k záhubě. A ty si tady jen tak sedíš s úsměvem jako by se nic nedělo. Takže mi laskavě neříkej nic o tom, že je moc brzy!" Neustále zvyšoval hlas, až do křiku a nakonec se postavil a bouchl pěstí do stolu.

Hawks polekaně nadskočil a rychle se zase postavil. Chvíli na něj vystrašeně hleděl než polkl a donutil se odpovědět.

,,Já... Dělám co můžu, pane," špitl a pozoroval, jak jeho šéf obchází stůl, aby se k němu dostal blíž.

Hawks musel zvednout hlavu, aby mu byl schopen hledět do očí.

,,Jsi můj nejlepší agent, Hawksi. Nezklam mě."

Chvíli mlčel než odpověděl.

,,Jistě."

Pak šéf pokynul ke dveřím na znamení, že může odejít.

Neváhal ani vteřinu a už se hnal pryč.

Neobtěžoval se ani vyjít z budovy jako obyčejný člověk, prostě si na chodbě otevřel okno a vyletěl ven.

Konečně se mohl trochu uvolnit, když v křídlech ucítil čerstvý vítr.

Už tolikrát přemýšlel nad tím, že by se přidal na stranu zločinců jen, aby už nemusel poslouchat rozkazy svého děsivého šéfa.

Ta myšlenka svobody ho tolik lákala!

Ale nemohl to udělat. Dabi měl pravdu, neměl na to koule.

Přece jenom takhle žil celý život a lidi chtěl zachraňovat, ne jim škodit.

Povzdechl si. A taky to nemohl udělat Rumi... Jsou přece nejlepší kamarádi.

Shlédl dolů a líně přejížděl pohledem po davu lidí, kteří spěchali do práce nebo naopak domů. Někteří si ho všimli a začali na něj mávat. Pousmál se a zamával taky.

Tohle by mu chybělo, kdyby se z něj stal padouch...

Najednou jeho pohled spočinul na známé dvoubarevné hlavě. Shoto Todoroki, kluk, jehož příjmení bude mít až do smrti vypálené na ruce.

To je moje šance...

Střemhlav sletěl dolů a přistál hned vedle nejmladšího syna hrdiny číslo jedna.

,,Ahoj, Shoto! Jak jde škola?" zeptal se s úsměvem.

Ten se trochu vylekal, kdo by taky čekal, že se vedle něj najednou zjeví humanoidní slepice?

,,Uh... Tak jako vždycky. Co tu děláš?" zeptal se mrazivým hlasem. Vážně, teď od jedný chodící mrtvoly zdrhne, aby si šel povídat s druhou?

,,Viděl jsem tě zvrchu, tak jsem tě chtěl pozdravit. Kam máš namířeno? Domů?"

,,Jdu vyzvednout mámu z nemocnice. Bude u nás na víkend."

,,Můžu jít s tebou?" zeptal se Hawks okamžitě. Když to vyjde, zabiju dvě mouchy jednou ranou, radoval se v duchu. Musí se jen podívat na jejich zápěstí.

Jenže Shotovi už začalo hrdinovo neustálé dotírání vadit.

Přimhouřil oči.

,,Proč?"

Tím Hawkse trochu vyvedl z míry, nečekal, že by mu to mohlo vadit.

,,Eheh, já jen, že už jsem Rei dlouho neviděl. Tak můžu?"

Shoto se na něj chvíli podezřívavě díval než konečně svolil.

,,Fajn..."