𝕎𝕙𝕚𝕔𝕙 𝕠𝕟𝕖 𝕋𝕠𝕕𝕠𝕣𝕠𝕜𝕚?!「Soulmate AU🌺 [NEDOKONČENO]

5. ᴡʜᴀᴛ ᴛʜᴇ ғᴜᴄᴋ ᴡᴀs ᴛʜᴀᴛ?!

Překvapeně na něj hleděl. Kde se v něm vzala taková prudkost?

Zamračil se a vytrhl se z hrdinova sevření.

,,Kdo je kurva Touya?" zavrčel nevraživě. Přitom ho pohledem varoval, že ho opravdu podpálí, jestli to udělá ještě jednou.

Hrdina se zarazil. Jakoby mu teprve teď došlo co vypustil z pusy.

Zklamaně se stáhl a trochu mu poklesla křídla k zemi.

,,A-ale nikdo..." špitl.

Už tolikrát na svého nejlepšího přítele vzpomínal. Tolik mu chyběl! Trvalo mu několik let než se smířil s jeho smrtí.

Teď když se nad tím zamyslel, tak mu došlo, že řekl opravdovou kravinu. Touya by o něm nikdy nic nevyzradil. Byli přece jako bratři!

Potkali se na kurzu. Byli ve stejné skupině a ve stejném pokoji, dokonce spolu trávili všechen svůj volný čas. Neměli před sebou žádná tajemství, neustále si dělali srandu z vedoucích a prováděli spolu spoustu lumpáren.

Hawks si smutně povzdechl. Cítil se opravdu provinile, že si byť jen na chvíli myslel, že by ho Touya mohl takhle podrazit.

Dabi si jeho smutného pohledu všiml. Znejistěl, nikdy nevěděl jak se v takových situacích chovat. Nikdy nebyl dobrý v rozveselování. Jak by taky mohl, jeho samotného nikdy nikdo nerozveseloval. Tedy až na jednu osobu...

,,Kdo to byl?" zeptal se tedy.

,,Můj nejlepší kámoš. Byl jako brácha..." odpověděl mu opeřenec tiše. Nemohl uvěřit, že tady fňuká nad jeho mrtvým přítelem před jedním z nejnebezpečnějších padouchů. Proč mu to vůbec říkal? Nic mu po tom nebylo.

,,Aha," zamumlal Dabi zamyšleně. To se mu po něm až tak stýská..? pomyslel si.

Pak se mezi nimi rozhostilo dlouhé tíživé ticho. Oba nevěděli co říct. Hawks litoval, že ukázal svou slabou stránku kriminálníkovi, který by toho v budoucnu určitě mohl využít a Dabi zase zvažoval jak moc divný by to bylo, kdyby okřídlence obejmul. Nemohl snést pohled na smutný opeřený uzlíček vedle sebe, který se vždycky usmíval jako sluníčko. Zapíchl tedy pohled do země a vrazil ruce do kapes svého ikonického kabátu.

,,Taky jsem měl kdysi kámoše," začal váhavě, ,,Kterého jsem... Ztratil."

Hrdina k němu zvedl překvapený pohled. Opravdu se mu ten záporák svěřuje s něčím takovým? Nemohl tomu uvěřit.

,,Jak se jmenoval?"

,,To ti neřeknu." Obdaroval ho tajemným úsměvem.

,,Ale notak! To není fér! Já ti to přece řekl! Nemluvě o tom, že jsem se s tebou předtím rozdělil o kyblík a tys mě pak podrazil před Shigarakim. Tos mi nemoh aspoň trochu pomoct? Víš co? Seš pěknej hajzl! Nemáš vůbec smysl pro spravedlnost!" rozdurdil se opeřený hrdina.

,,Pfft- Ha ha ha!"

Dabi propukl v hlasitý smích, čímž si vysloužil Hawksův zmatený a ještě více naštvaný pohled. Čemu se jako směje?

,,Ty říkáš padouchovi jako já, že nemá smysl pro spravedlnost? A cos čekal? Že budu všude pobíhat v tutu sukínce, u toho rozhazovat kytičky a přispívat chudejm dětem na oběd?"

Hawks se ušklíbl. ,,Určitě je to zajímavá představa," řekl a vzápětí se rozesmál spolu s Dabim.

Inu představa spáleného padoucha v růžové tutu sukínce byla opravdu k popukání.

Když se konečně přestali smát, Dabi zašátral v kapse a vytáhl si cigaretu. Nepotřeboval zapalovač, samozřejmě. Nad palcem mu na chvíli zatancoval malý modrý plamínek a pak už jen nasál směs dehtu a dalších škodlivých látek do plic.

Hawks nikdy nepochopil jak tu instantní rakovinu může někdo dobrovolně vdechovat. Když k jeho nosu doputoval cigaretový kouř, měl co dělat, aby se nerozkašlal.

Dabi se nad tím jen škodlibě ušklíbl, ale nic neříkal.

(Obrázek by me ;) )

Konečně došli k domu, kde měl Hawks byt. Normálně by tam doletěl a dostal se do něj přes balkon, ale to si teď asi nemohl dovolit. Vypadalo to, že ho uškvařený padouch chce doprovodit až nahoru.

Začal hledat klíč v podobě karty po všech kapsách. Kam to jenom mohl strčit?

Dabi si povzdechl a opřel se o dveře.

,,Neříkej, že nemáš klíč."

Hawks mu věnoval nabručený pohled.

,,Víš jak dlouho jsem tyhle dveře nepoužil?" zabrbral řečnickou otázku. Sakra, proč mám tolik kapes?!

Konečně placatý předmět našel a vytáhl ho s triumfálním úsměvem.

Došel k přístroji, do kterého vložil kartu a krátce na to se dveře s pípnutím otevřely.

Vešli dovnitř a výtahem se nechali vyvést do nejvyššího patra.

Hawksovi už začala být padouchova přítomnost poněkud nepříjemná, co kdyby ho s ním někdo viděl? Co by si asi pomyslel? Myslel by si, že se začal paktovat se zločinci? Vlastně se to i dalo očekávat, jelikož Hawksův otec byl kdysi taky padouch. Proto se dělá tolik tajností ohledně jeho pravého jména.

Odemčel si dveře a vešel dovnitř.

,,Tak... Dobrou noc," řekl a byl připraven dveře zavřít, jenže záporákova bota mu v tom zabránila.

,,Nepustíš mě dál?" pronesl s tak svůdným podtónem až se hrdinovi málem podlomila kolena.

Rychle se ale vzpamatoval a zavrtěl hlavou. I když by ho nejradši dovnitř pustil. Vůbec nevěděl co má dělat. Srdce a hlava se překřikovaly, každá chtěla něco úplně jiného.

Dabi se ušklíbl.

,,Fajn...." řekl a pomalu se k němu naklonil. Hawks zavřel oči.

,,Ale já si cestu dovnitř vždycky najdu..." zašeptal mu do ucha. Okamžitě zrudl a zachvěl se. Čekal co se bude dít dál.

Čekal....

Čekal...

Nedočkavě otevřel oči s připravenou drzou poznámkou na jazyku, ale s šokem si uvědomil, že už tam stojí sám.

Celý rudý tedy zavřel dveře, opřel se a svezl se po nich až na zem. Obalil kolem sebe svá velká křídla a vjel si prsty do vlasů.

Co to sakra bylo...?

Sorry, že jsem to nevydala včera, tak trochu jsem zapomněla 😅