Přináší to radost, štěstí, někdy dokonce výhodu, ale někdy...
Někdy to přináší i smutek, zlost, vinnu, bolest.
Někteří by se některých vzpomínek tak radí zbavili a některé by si chtěli ponechat. Bohužel obojí pořádně nejde.
Černovlasí muž vešel se svým bourbonem v ruce do obývacího pokoje a posadil se do křesla a bezmyšlenkovitě se díval do ohně v krbu.
Nevěděl, co má dělat, nudil se. Nakonec se začal rozhlížet po místnosti, až nakonec se zastavil na konferenčním stolku.
Zamračil se, když na něm viděl jednu velmi starou věc.
Byla to stará fotka, na které byla dívka.
Dívka na fotce měla krásné červené šaty, které díky stáří a vybledlosti fotky vypadali jako tmavě oranžové.
Na hlavě měla položený věneček ze všemožných květin, listí a větviček.
Blonďaté vlasy jí padali na ramena, její rysy byly ostré, rty měla plné a nos malý, a i když to na fotce nešlo poznat, její oči byly průzračně modré.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Muž vstal, vzal fotku a zamračeně se na ni díval.
Okamžitě ho zaplavily vzpomínky na krásnou blondýnku a jeho zrak rozmazaly slzy.
,,Stefane!" Zakřičel muž a vedle něj se okamžitě objevil jeho bratr, který se na něj podíval a viděl, jak si prohlíží starou fotku.
,,Co tady dělá ta fotka?" Zeptal se Damon a ukázal svému bratrovi fotku blondýnky.
Stefanovi se rozšířily oči a vyjeveně se na fotku podíval.
,,Já nevím. Já ji tam nedal." Řekl zmateně Stefan. ,,Prosimťe. Oba dva víme, že tahle fotka patří tobě. Říkali jsme si, že už ji nikdy nebudeme zmiňovat." Řekl naštvaně Damon. ,,Ale já ji tam opravdu nedal." Bránil se Stefan.
Damonovi došla trpělivost.
Vzal Stefana pod krkem a přitlačil ho ke stěně.
,,Tuhle fotku jsi měl pouze ty, což znamená, že jsi jediný, kdo ji sem mohl dát. Jak jinak by se sem dostala? Zázračné se z tvého pokoje přemístila sem na stůl." Řekl ironicky a své sevření upevnil.
,,Já to nevím." Opakoval Stefan ztěžka a snažil se ze sevření dostat. ,,Tak jak se tu objevila?" Zavrčel Damon a jeho oči zčernaly a pod nimi se objevily žíly.
,,Damone, není pěkné škrtit svého mladšího bratra." Ozval se ženský hlas. Zněl tak jemně, sametově, starostlivě i pobaveně.
,,Rosabelle." Řekli bratři společně a dívaly se na dívku, jak zvedá fotku ze země.
