Ehm... (DejTTem)

5.část

POHLED MATYHO

"Otevři. Domčo prosím" říkal jsem ale ze vnitř se ozvalo pouze popotáhnutí. Brečel. Ale proč? Co jsem mu udělal?
Já nechci aby brečel. Miluju ho.

"Domino prosím" řekl jsem hlasem o kterém jsem si myslel že je jemný. Zase nic.

"Domí až budeš chtít příjdi. Jdu začít sestavovat druhý noční stolek" řekl jsem a potom co se z koupelny ozvalo souhlasné zamručení jsem se otočil a šel zpátky do ložnice.

Bylo mi strašně líto toho že brečí kvůli něčemu co jsem udělal, ale já nevím co. Stále jsem nad tím přemýšlel když se v chodbě otevřeli dveře od koupelny a z nich vyšel Domča.

"Blbě jsem se vyspal. Můžu jít domů?" usmál jsem se a přikývl. Všiml jsem si že má úplně červené oči a řekl jsem si že mu spánek pouze prospěje.

"Hezky se vyspi" trochu se pousmál a vyrazil do předsíně.

Když Dominik odešel bylo tu tak nějak ticho. Neměl jsem se tu s kým smát.

V otravném tichu jsem skládal noční stolek a potom i velkou bílou manželskou postel s šuplíky dole. Nevydržel jsem to a pustil jsem si do sluchátek depresivní hudbu.

Bylo mi na nic. Měl jsem pocit že to nebyla únava, ale že za to můžu já.

"Seru na to!" zařval jsem na celý byt. strčil jsem kusy ještě nesložených šuplíků po už složenou postel. Musím za ním.

Zvedl jsem se a byl jsem rád že mám náhradní klíče od Domčova bytu. Vyšel jsem ze dveří a zamknul za sebou. Vydal jsem se rychlými dlouhými kroky směrem k domu kde Domino bydlí.

Došel jsem k jeho domu a odemkl vchodové dveře. Dole jsem si zavolal výtah, ale potom co jsem tam půl minuty čekal jsem se na to se zaklením vykašlal a vyrazil jsem po schodech. Šel jsem rychle a bral jsem se po dvou. Trochu jsem se pousmál když jsem že spodního patra uslyšel cinknutí výtahu když tam dojel.

Otočil jsem se ke dveřím od Domčova bytu a zasunul jsem co nejtišeji klíč do zámku. Odemkl jsem a potom co jsem vešel dovnitř jsem za sebou zase potichu zavřel. Zul jsem si boty a šel jsem do kuchyně. Nikde v kuchyni nebyl. Vyšel jsem nahoru a nahlédl jsem do jeho pokoje.

Seděl tam na posteli. Koukal se do mobilu a vypadalo to že se mě nevšiml. Došel jsem z druhé strany jeho postele až za jeho rameno. Projížděl galerií a koukal se na jeho fotky se mnou na věčně z nich mě měl v srdíčku.

Srdce mi vynechalo několik úderů. Rychle jsem sebou cukl zpátky ale to ho asi nějak vyrušilo a otočil se na mě.

"M-Maty co tu děláš?" zeptal se a rychle svou obrazovku zakryl. Zrudl úplně jako rak.

"Nechceš mi něco říct?" zeptal jsem se a on zkopil oči k poslaze. Když dlouho nic neříkal tak jsem se zvedl a vytazil ke dveřím.

"Počkej Maty. Můžu ti něco říct?" zeptal se těsně před tím než jsem došel ke dveřím. Otočil jsem se na patě a podíval jsem se mu do očí modrých jako studánka.

"Povídej" řekl jsem.

"No... Výš... Ehm..." bál se to vyslovit nahlas. Přímo jsem to na něm viděl.

'Crrrrrr' rozdrnčel se mi v kapse telefon zrovna když se už nade choval k tomu aby to řekl.

"Promiň to volá Sam musím to zvednout" řekl jsem a on zavřel pusu a přikývl. Poslední co jsem zahlédl byly jeho lesklé oči jak se mu do nich zase drali slzy.

"Ahoj Samko co potřebuješ" zeptal jsem se když jsem zvedl telefon.

"Maty. Díky Bohu že jsi to zvedl" popotáhl a mě došlo že brečí. (Neumím moc slovenský tak se o to ani nebudu snažit pozn. Autorky)

"Co se děje?" zeptal jsem se jemným tónem.

"Potřebuju aby si přijel. Mojí přítelkyni srazilo auto." dal se do hrozného pláče.

'Ach bože to ne' pomyslel jsem si.

"Hned se jdu podívat jak mi jedou vlaky a vyrazím co nejdříve" řekl jsem a potom co jsme se rozloučil tak jsem hovor ukončil a šel zpátky za Domčou.

"Samovu přítelkyni srazilo auto. Poprosil mě ať za ním přijedu a to co nejdříve" řekl jsem Domčovi a on jenom přikývl po tvářích mu tekli slzy. Bylo mi líto ho takhle vidět. Vyrazil jsem do pokoje kde jsem spal a popadl jsem batoch a začal do něj cpát všechny moje věci.

"Vlak mi jede za půl hodiny z Hlaváku" zamručel jsem si pro sebe když jsem v jízdním řádu našel ten správný spoj.

Už jsem se obou války a stál v předsíni, když v tom jsem si na něco vzpoměl.

"Domí pojď sem prosím" zavolal jsem a Domča po chvíli přišel.

"Co potřebu..." než to stihl doříct tak jsem ho dlouze políbil.

"Miluju tě. A teď už musím" řekl jsem a když už jsem zavíral dveře tak se ještě ozval Dominik.

"Počkej" zpátky jsem otevřel dveře abych na něj viděl.

"Já tebe taky, pa" řekl a poslal mi vzdušný polibek. Usmál jsem se a zavřel dveře.

==========

Ahojky :3

Tak jsem se do toho vrhla po hlavě. Skoro 900 slov. Jsem se trochu rozepsala. No nic. Tak snad se vám přelomová kapitola líbí. Rozhodla jsem se že to trochu hodně zkrátím takže čekejte tak jednu max dvě kapitoli a pak epilok.

Omlouvám se za v všechny právopisné a gramatické chyby

Děkuji za podporu

UwU