Přízrak minulosti - případ třetí

Kapitola desátá

Pokyn od Nicka bylo to jediné, na co detektivové čekali. Během několika vteřin vyběhli všichni z aut a co nejrychleji běželi k továrně. Běželi jako o závod. Závod o život jejich kolegy. Nevěděli, co se vevnitř děje, slyšeli jen řev a přerývavý skučivý zvuk, jak se démon snažil vztekle osvobodit z pasti, ve které se ocitl. Zdolat schody jim trvalo jen mžik a ocitli se na chodbě. Lee se snažil nevnímat ten obraz zkázy okolo, drápy vyryté do zdi, dřeva, kusy omítky vyrvané ze zdi. Nedokázal si představit, co tu Nick musel zažívat za nepředstavitelné peklo. Běželi dál po chodbě, řev zesiloval.

Vběhli do místnosti. Démon, lapený v andělské pasti, vztekle zařval. Krev jen kousek od dveří bylo to první, co Leeho bouchlo do očí a v tu chvíli pro něj svět přestal existovat.

Jen pár vteřin mu stačilo k tomu, se po místnosti rozhlédl. Nick ležel mimo démonickou past, téměř u stěny a nehýbal se. Jeho oblečení se barvilo krví a obličej měl naprosto bezbarvý. Doběhli k němu a téměř jako na povel se k němu všichni sklonili. Paulson mu zkusil tep, Woodová byla v tu chvíli bledá jako stěna, a i na ostatních byla v tu chvíli vidět nervozita.

„Žije," hlesl rychle a pak se podíval směrem ke dveřím a pak na Leeho. „Dostaň ho ven, musí okamžitě do nemocnice, nemůžeme čekat, až to tady skončí. My se postaráme o ostatní," a jen lehce hlavou kývl na stranu, ignorujíc řvoucí bestii za nimi.

„Sanitku, šéfe," slyšel Lee Novaka a zároveň i souhlasnou odpověď Dicksona. Nikdy v budoucnu pak nedokázal říct, kde vzal v sobě tolik síly, že dokázal Nicka vzít do náruče a vynést ho ven, za burácivého řevu vzteklého démona, kterému právě vzali jeho kořist.

Doktor byl na cestě, jen pár minut od nich. Položil ho na zem, na konci chodby, držel ho v náručí, snažil se nevnímat krev, která vytékala z jeho ran, bublinky krve u jeho úst, které naznačovaly, že má poraněné plíce. Jen na pár vteřin se Nick probral. Otevřel oči, tvář zkřivenou bolestí, slzy v jeho očích...."Vydrž," zašeptal, „sanitka je na cestě, prosím vydrž. Nesmíš umřít." Snad jeho slova slyšel, než ho zase stáhla hlubina bezvědomí. Viděl blikající světla, hlasy......

Boj se teď sváděl na dvou frontách. V záchrance, vezoucí Nicka do nemocnice, o jeho život. V továrně se detektivové chystali poslat do pekla démona, jehož řádění stálo po několik desítek let mnoho nevinných životů.

Neměli s ním slitování, tak jako on neměl slitování s lidmi, které zabíjel. Peklo ho nemá, tak proč by oni měli mít. Stoupli si dokola, každý na svoje místo. Paulson na jižní straně, jenž patří archandělu Michaelovi. Woodová na východní straně, pod ochranou archanděla Rafaela, Novak na severu archanděla Uriela a Kim na západě, jenž stráží archanděl Gabriel.

JOD-HE-HAV-HE....Ve jménu všemocného archanděla Michaela......

Prostorem zněly modlitby, přesně v pořadí, v jakém je nakázal otec Richard. Nesmiřitelně, bez ohledu na zvuky, které řvoucí démon vydával, bez jediné známky strachu či zaváhání, detektivové jeden po druhém plnili svůj úkol. Duchovní energie rituálu a ochranný posvátný prostor začal démona trhat doslova na kusy. Vzduch začal houstnout a jiskřit, obrovské kvantum božské a čisté duchovní energie se v tu chvíli soustředilo do jednoho prostoru. Nebe se slitovalo a božství sestoupilo na zem, na pomoc těm, jenž chránili životy ostatních lidí za cenu svých.....

Démonické stvoření se svíjelo uprostřed kruhu, jeho drápy však už neměly žádnou sílu a nedokázalo znaky, mu působily pekelnou bolest, poškodit. Každé slovo, každá věta, která zazněla prostorem, ho spalovala a rvala na kusy.

LE-OLAM, AMEN – Na věky věků, amen......

Poslední slova znamenala definitivní konec vraždící bestie. Zbyl z něj jen prach a popel.

Bylo po všem.

Vzduch byl stále hustý, nabitý andělskou energií. Až teď si mohli detektivové oddechnout. „Bože, díky, potřebuju si sednou," vzdychla si Woodová a musela si na chvíli dřepnout, aby se vydýchala. Kim opatrně přešel k ní. Ač na sobě jen málokdy nechával znát emoce, staral se o ni, tak jako ona o něj. Paulson s Novakem na sebe uznale kývli. Další bestii poslali do pekla, zpět tam, kam patří, a byli spokojeni. „Je po všem, šéfe," zahlásil Novak. Víc už moc nemluvili, všichni si potřebovali oddechnout, vstřebat to, co se tu teď dělo.

Když pak vyšli ven, zhluboka se všichni nadechli svěžího nočního vzduchu. Zářící měsíc jim na obloze pokynul na pozdrav. „Dobrá práce," uznale kývl Dickson, ale je teď zajímalo něco jiného.

„Co je s Nickem, pane?"