Přízrak minulosti - případ třetí

Kapitola šest

Noc, která dnes padla na město, byla snad ještě temnější než kdykoliv jindy. Nickova slova Leeho vyděsila, ale podvědomě tušil, že má nejspíš pravdu. Démon, noční přízrak a bytost z pekla, vraždící po celém světě, se teď, z ničeho nic, vrátil zpět do Agertownu? Prostě jen tak? Přišel si pro něj? Měl na to dvacet let, tak proč právě teď. Jaká je to náhoda, že se Nick dostal do zvláštního oddělení. Stal se pro něj hrozbou? Vzpomněl si na Nickova slova, když spolu řešili svůj první případ.

Možná je to osud. Možná je to opravdu osud, že jsi tady.

Nick spal v ložnici, Lee ho tam i přes jeho protesty zahnal hned, jak se začalo šeřit. Nacpal do něj prášek na spaní, slíbil, že se od něj nehne ani na krok a pevně doufal, že se ani jednou neprobudí. Sám toho moc nenaspal. Pootevřeným oknem k němu doléhaly zvuky nočního města a Lee měl dojem, že tam někde v dálce uslyšel i ten děsivě skučivý zvuk. Kroužilo to kolem jako sup kolem mršiny. Byty detektivů, stejně jako kanceláře oddělení, byly dobře chráněny, ale to nestačilo. Musel zjistit, s čím mají co do činění. 

Nebyl čas. Nick už neměl čas.

Ranní paprsky zahnaly noc. Lee usnul na pohovce, potřeboval se vyspat aspoň chvilku. Když mu pod nosem zavoněla káva, zjistil, že Nick je už dávno vzhůru. Postavil mu na stolek hrnek s voňavým ranním životabudičem, k tomu přidal jeden ze svých kouzelných úsměvů a zmizel v ložnici. Za chvíli přišel oblečený. „Tak co dnes?" posadil se naproti Leemu, který se pomalu probíral. V noci měl dost času na přemýšlení. „Zajedeme za otcem Richardem, a podíváme se, co na to jeho knihy," prozradil mu akční plán na dnešní dopoledne a Nick mu to odsouhlasil.

Za hodinu a půl, poté, co se Lee stavil i u sebe, už projížděli městem směrem k lesnímu klášteru. Na druhé zaklepání jim otevřel jeden z mnichů. Na první pohled to byl novic, který je viděl poprvé, ale s rozpaky je pustil dál. Otec Richard je s úsměvem přijal o chvíli později. 

„Omlouvám se otče, ale potřebujeme vaši pomoc," přivítal se s ním Lee. Otec Richard si je zkoumavě prohlédl. „Milí detektivové, je vidět, že jste unavení a upracovaní. Ale, pojďte dál, pojďte," usmál se a jako vždy je zavedl do jedné z místností, která většinou sloužila pro přijímání návštěv.

Lee se nijak nezdržoval a během tradičního návštěvního čaje, který přinesl jeden z mnichů, vylíčil otci Richardovi, co potřebují. Otec Richard jen vážně pokýval hlavou a dlouze se na Nicka zadíval. „To je velice, velice vážné. Ale myslím, že najdeme odpověď, pojďte," pokynul jim rukou a rychle se zvedl od stolu. Teď už i Nick věděl, kam půjdou. Dolů, do podzemí, skrývající poklady vědění, které mniši shromažďovali stovky let. Kolem prošel další novic a Lee si ho zvědavě prohlédl. Otec Richard se usmál. „Přišli k nám nováčci. Někdo musí pokračovat v našem započatém díle."

„Počkejte tady," dal detektivům pokyn, když sešli dolů a na chvíli zmizel kdesi vzadu ve vedlejší místnosti. Nick čekal, že se tam zase nějaký moment zdrží hledáním, ale k jeho překvapení se otec Richard vrátil téměř hned. V rukou držel velikánskou a velmi obsáhlou knihu. Už na první pohled byla velice stará, v kožené vazbě, za ty desítky a možná stovky let značně omšelé, se zvláštním znakem vyraženým na přední straně. 

„Toto je Zalmathon. Toto je kniha démonů. Tato kniha byla vedena zdejšími mnichy mnoho desítek, snad se dá říci i stovek let. Jedna z nejvzácnějších knih, které tu máme," začal otec vysvětlovat překvapenému Nickovi a pak ji velice opatrně otevřel. Na každé jednotlivé straně této vzácné knihy byl umně vyobrazen jeden démon, okolo něhož byla většinou v latině popsána drobným písmem celá strana. Někteří z nich vypadali neškodně, někteří naopak děsivě. Nick ani raději nechtěl vědět, jak a kde všechny tyhle informace mniši shromáždili. Podíval se na Leea, ale ten ani nehnul brvou. Zřejmě tu knihu neviděl poprvé.