Přízrak minulosti - případ třetí

Kapitola sedmá

Když Lee Nicka vyzvedával, byl už večer, slunce se už pomalu sklánělo za obzor a Nickovi byla vidět stoupající nervozita. Vyrazili hned. Kanceláře byly v tuto dobu většinou už prázdné. Jane i Dickson už odešli domů a nebyla tam ani noha.

„Na koho čekáme?" zeptal se Nick a Lee se zasmál. „Na posily. Prostě přijde ten, kdo má čas," a hodil na stůl papíry od Alexe.

„Takže pánové, co je tak akutní, že nás sem ženete v tuhle nekřesťanskou hodinu," rozlítly se o chvíli později dveře do kanceláře a do nich vešel Paulson, následován Novakem. John Paulson a Peter Novak, dva ostřílení a letití detektivové, kteří si za dobu, kdy byli na zvláštním oddělení, už také prošli svým. Ohněm i vodou, řekl by jeden. Jedna z dvojic, na které bylo stoprocentní spolehnutí a kteří jim pomohli i s jejich prvním případem. A také jedna z dvojic, která se jen tak něčeho nezalekla. Oba dva se uvelebili na židli. „Porada začne hned, nebo si ještě můžu jít pro kafe," zeptal se Novak, a pak si prohlédl unaveného a bledého Nicka. „Pánové, tady mi něco nesedí. Tak copak se děje, povídejte?"

Než se Lee zmohl na odpověď, dveře se otevřely podruhé. „Jsme tady. Omlouváme se za zpoždění, naháněli jsme nějakýho ducha v Herdfolku. Nechtěl se nechat chytit, neřád jeden," zašveholila vyšší blondýnka, která právě vstoupila do dveří. 

Lynn Woodová a Wei Kim, detektiv čínského původu. Další detektivní dvojice, jejichž příběh by vydal na zvláštní kapitolu. Nováček a problémový polda, kterého nikdo nechtěl a které ho si jednotlivá policejní oddělení přehazovala jako horký brambor. Nakonec, snad již v zoufalství nebo spíše v posledním tažení, ho šoupli na zvláštní oddělení. Dickson je dal k sobě, víceméně s tím, že buď oba odejdou, nebo to prostě nějak zvládnou. Tak to zvládli. Po několika prvních drsných měsících se z nich nakonec do roka stala jedna z nejlepších detektivních dvojic na oddělení. Co na tom, že se pořád dohadovali. „Udržuje nás to v chodu," smála se tomu Woodová, když se jí na to Lee kdysi ptal. Teď vplula do kanceláře a Kim šel za ní, se svým tradičním kamenným výrazem. V jeho tváři nikdy nebylo snadné číst a jemné nuance jeho mysli dokázala rozluštit pouze empatická Woodová.

Pozdravili se s nimi a pohodlně se usadili na židlích hned vedle Paulsona a Novaka. Lynn si prohlédla Nicka a stejně jako její kolega předtím, začala něco tušit. „Tak povídejte, co se děje, kluci," zazubila se na ně, ale Nicka si s přihmouřeným okem pátravě změřila od hlavy k patě. Lee se nadechl. Pak začal kolegy pomalu, detail po detailu, zasvěcovat do jejich případu. Mrtvá žena a dítě v domě, jejich postupné vyšetřování, zpráva od patologa. Co nakonec zjistili u otce Richarda, s kým mají tu čest. Démona, kterého měli chytit, si vyfotil v knize démonů na mobil, když byli v klášteře a teď jim ho ukázal 

„No páni," vydechla Lynn, „to je pěkně hnusnej zmetek." Lee jim postupně ukázal fotky a hlášení, která dostal od Alexe. Pak se podíval na Nicka, a ten jen posmutněle kývl hlavou. Museli vědět všechno.

Ovšem letití a protřelí detektivové už stejně začali tušit, že úplně všechno není v pořádku. „Kristepane," vydechl Paulson, když viděl na zprávě jméno Nickovy matky, „Nicku, to....byla....tvoje matka?" Nick tiše kývl hlavou. „Jak to, že žiješ?" vyrazila se sebe překvapeně Lynn. Ohledy musely jít v tuto chvíli stranou. „Já netuším," hlesl tiše Nick, „vím jen, že je to zpět. A že chce dokončit to, co začal...."

V kanceláři bylo na chvíli naprosto hrobové ticho. „No nazdar," okomentoval to s povzdechem Paulson, na víc se nikdo v tento moment nezmohl a každý se snažil informaci vstřebat po svém. Lee pokračoval. 

Vyndal svitek a knihu od otce Richarda. „Můžeme ho zabít, ale musíme být čtyři. Proto jsem vás požádal o pomoc. Musíme společně vymyslet nějaký plán, rychle....." odmlčel se, slova mu na okamžik zaskočila v hrdle. Opřel se o stůl. Řekl jim už skoro vše, až na tu nejzoufalejší noc v jejich životě, nepopsal jim ten nevýslovný strach, který zažíval. Ale to vědět nemuseli. Ani to, proč si pro něj přišel právě teď....