Dnes jsem vyšla ze školy o pět minut dřív, všichni jěště byli v šatně ale já už kráčela po náměstí. Měla jsem zvláštní pocit, šla jsem po chodníku, a kolem mě nebylo tak moc lidí, většinou jich potkávám hodně ale dnes jsem šla o pět minut dřív, měla jsem v uších sluchátka a nikdo do mě nehučel různý bláboly, ani Markéta se kterou chodím domu, ani Pepa který mě občas doprovází, dnes jsem totiž šla o pět minut napřed, až těsně u domu mě napadlo, že jsem vlastně o krok dál než můj svět... a s pohledem na starý hřbitov jsem se vzdálila od minulosti....
ČTEŠ
Můj deník puberty
RandomNaprosto reálná story, která zatím nemá konec, takže až to budete číst prakticky se ocitnete v mém světe! PS: čeština mi jde asi jako kralikovi mazurka!
