Můj deník puberty

3.3. 2015

Spousta změn, prozření, pády, škrábání se zpět k úspěchu.

Můj " pan Tajemný" vůbec nebyl tím "panem Tajemným" docela kruté zjištění. Ve škole se začínám zvedat.... ale zapomínám pomůcky, to bude tím věčným stěhováním z místa na místo, z místa na místo, jako by toho nebylo už dost.

S jídlem začínám mít vážné problémy, jim neustále, ze stresu, ze smutku, ze školy, jen tak, když mam hlad když hlad nemám, neustále.

Zápis:

Zítra musím jít vyzebrat od fotra peníze na opravdovej deník, mám tolik nápadu a tak málo času doma, bylo by super zapisovat každý nápad do sešitu a pak prepisovat zajímavé kousky na net, na školu teď vůbec nemyslím, sedím tam, řeším úlohy z matiky, ignoruju spolužáky, myslim na dramaťák, jak jsme super, jak mě to tam baví... atp. Kolikrát zapomenu, že jsem ve škole... dokud neschytám poznámku za nepozornost...

Je zvláštní jak se propadam pořád hloubž a hloubž do sebe, mou kyslikovou bombou je jeden den, pondělí, přesněji dvě hodiny z pondělí, kdy mam kolem sebe super partu, a super lidi, kdy můžu vymýšlet bláznivý choreografie, a smát se s klukama, a říkat si sprostý vtipy, je to jakobych po měsíci špenátu snědla milku, bláznivý ale super.....