○ Immortals ◘ [Divergent]

chapter thirty

Klečela jsem nad bezvládným tělem té ženy, která nám podpálila náš ukrýt. "Musíme jít." Řekla jsem a pomalu vstala. Trochu jsem si promnula oči a vyšla směrem k hořícímu domu, ve kterém jsme se ještě před chvíli nacházeli.

Hodila jsem do ohně ještě pár větviček, aby to pořádně vzplálo. "Co tím myslela, že je na tebe vypsána odměna?" Vyprskla na mě Evelyn a táhla mě dál od ohně, protože si všimla, ze jsem nebezpečbě blízko.

"Myslela tím to, že mě jejich šéfka nemá ráda." Ušklíbla jsem se a nahmatala v batohu studenou kovovou věcičku se kterou si budu svítit na cestu. Pohodila jsem si s ní v ruce a znovu se ušklíbla. Prošla jsem okolo ní a courala se dál ve tmě. Slyšela jsem za sebou její kroky, ale přesto jsem nepřidávala do kroku a udržovala si línou chůzi.

"Tris, už jsou to hodiny co chodíme lesem. Myslím, že bysme se měli vrátit." Ozvala se za mnou z ničeho nic Evelyn a sama sjela zadkem po stromu. Prudce jsem se na ní otočila a dala si ruce do pasu. 

"Na to zapomeň!" vykřikla jsem a pomalu nad sebou ztrácela kontrolu. "Vidíš kolik jsme toho už ušli a ty to chceš teď vzdát?!" Uraženě jsem se k ní otočila zády a cítila jakousi zradu z její strany, po tom všem čím jsme si společně prošli. JIstě toho nebylo tolik jako s Tobiasem, ale stejně. 

Cítila jsem její ruku na mém rameni, ale nechtěla jsem jí ani vidět. "Tris, já se jen bojím, že nenajdeme nic a umřeme někde v lese hlady. " Souhlasně jsem kývla, protože jsem vlastně napůl chápala její pocity, tedy až na to, že se nechci vrátit do té doby, dokud nebudu schopná je všechny zachránit.

Vyšla jsem dál a ignorovala její další otázky, když v tom jsem zahlédla pohyb. Lekla jsem se a trochu se skrčila. Zase se tam něco mihlo, ale právě vycházející slunce mi zamezilo výhled. Rozběhla jsem se proti tomu a srazila to k zemi.

Když jsem se na to podívala, zjistila jsem, že je to vlastně dívka. Měla hnědé vlasy a hodně se vztekala. Zařvala něco ve smyslu že z ní mám slézt a já to kupodivu udělala. Vím, že tohle by Neohrožení nikdy neudělali, protože to taky mohl být vrah a hned mě mohl(a) zabít, ale ona to neudělala. 

"Kdo ksakru seš?!" Vyprskla na mě a urovnávala si svojí hnědou bundu. Všimla jsem si, že má na zádech luk. Instinktivně jsem si vytáhla zbraň a namířila jí na ní. Když se na mě nechápavě podívala, lehce jsem pokynula k jejímu luku. 

"To je na lovení zvěře." Mrkla na mě a já jí lehce sklopila. "Jsem Katniss jen tak mimochodem." Podala mi ruku a já si s ní potřásla.

"Tris a tohle je Evelyn." Ukázala jsem na strom, za kterým se teď Evelyn nacházela. Vykoukla a potom zase zalezla. 

"Takže z jakého jste kraje?"

"Cože, prosím?"

"Kraje, já jsem z dvanáctého." Usmála se a ukázala směrem za ní. "Nachzí se támhle a támhle odkud jsi přišla, tak tam se nachází jen stromy."

"Cože.."

AHOJ! (po sto letech)

Konečně jsem se dokopala napsat. 

POTŘEBUJU, ABY JSTE SI TOHLE VICHNI PŘEČETLI!!

* Chtěla jsem napsat už dřív, ale byla jsem na horách bez signálu a týden před tím nemocná :D takže..

*!!!*Jak jste si všimli, v příběhu nastala jakási prapodivná událost, zamíchala se nám tam Katniss a tím pádem celý Panem. Napadlo mě to tak, že jsem příběh chtěla oživit a nevěděla jsem jak a tak jsem to prostě spojila s prvním co mě napadlo :) - Hope you like it!

PS: Dauntless <4 & <6

-Natalii_D