Kluk ze snu [DOKONČENO]

Kapitola 11

Hned druhý den ráno, jakmile jsem se vzbudila, jsem Petrovi napsala zprávu, že tak nějak kolem jedné příjdu. "Už sa těším!! ;) " odepsal. Během snídaně, jsem se zeptala, táty jestli by mě tam neodvezl a on k mému úžasu vůbec neprotestoval. Po snídani jsem si s Petrem zase začala psát až do oběda, po kterém mě taťka odvezl do Prievidze a dokonce i přímo k paneláku, kde Petr bydlel. Chvíli po tom co taťka odjel se za mnou ozvalo: "Ahoj!" a na mém rameni se objevila ruka. Pomalu jsem se otočila a za mnou stál Petr a široce se na mě usmíval. Já jsem se na něj taky usmála a pohladila jsem ho po tváři. "Tak pôjdeme dovnútra?" pozvednul Petr obočí a já jsem nadšeně přikývla. Petr mě teda vzal za ruku, společně jsme vešli dovnitř, vyšli jsme schody až jsem se dostali k bytu, kde Petr bydlel. Dveře byly už otevřené a tak jsem se jen zula a vešla jsem dovnitř.

Petrovo pokoj jsem poznala snadno. Na jeho dveřích měl totiž přilepený papír s jeho přezdívkou a i pár plakátů z akcí. Opatrně jsem tedy stiskla kliku a vešla jsem dovnitř. "Tak toto je môj pokoj." opřel se Petr o rám dveří, když jsem vešla dovnitř a začala se rozhlížet po celém pokoji. Všude měl vystavené věci co mu jeho fanoušci poslali. Začala jsem se cítit trošku divně. Jen tak si povídat s člověkem, kterého tisíce lidí zbožnujě a každý den mu něco posílají a píšou, to mi připadalo fakt divný. "Mohol by som si s tebou o niečom porozprávať?" ozval se Petr po chvíli a sednul si na postel. Já jsem nic neříkala a jen jsem si na postel sedla vedle něho. "Zaujímalo by ma, prečo si o tom ,že sa sebepoškozuješ povedala len mne?" položil mi ruku na koleno a zadíval se mi do očí. "Nevim proč, ale cítila jsem k tobě takovou....důvěru. Důvěru, kterou jsem ještě k nikomu jinému necítila. A nějak jsem prostě věděla, že říct to jako prvnímu tobě, bude nejlepší." odpověděla jsem a položila jsem hlavu na Petrovo rameno. On mi jen prohrábnul vlasy a usmál se na mě. "Sľub mi, že to potom povieš aj tvojim rodičom. Hej?" pozvednul obočí a já jsem na souhlas mrkla. "Slibuju." odpověděla jsem, ovinula jsem ruce kolem jeho ramen a trošku jsem se k němu přitulila. On jen na mě otočil hlavu a zadíval se do mých očí. Začali jsme se k sobě pomalu přibližovat, až jsme se skoro dotýkaly rty. Všimla jsem si, jak pomalu zvedá ruku a pokládá jí na šíji mého krku. Po chvíli jsem na ní ucítila jemný tlak. Naše rty se stále víc a víc přibližovaly, až.....jsme se začali líbat. Bylo to pomalé ale vášnivé líbání a já se snažila si ho co nejvíc užít. Bylo to totiž poprvé, co jsem se od doby, kdy jsem se rozešla s mým ex, s někým takhle líbala. V hlavě se mi přemýtalo asi milion myšlenek. Na chvíli jsem musela otevřit oči, abych si všechno urovnala. Co když si potom najdu nějakýho jinýho kluka? Co když Petr není ten správný? Ne! Petr určitě je ten správný. A pokud ne....já se ho jen tak snadno nevzdám. Najednou jsem si všimla, že mě Petr už nelíbá, ale dívá se na mě se zdviženým obočím. "Deje sa niečo?" zeptal se a v jeho očích jsem uviděla menší obavy a i trošku strach. "Ne, nic. Jen jsem se tak zamyslela." odpověděla jsem a rychle jsem přejížděla očima z Petra někam pryč. On se jen beze slova zvedl, došel ke skříni co byla naproti posteli, otočil se, opřel se o ní a chvíli se na mě díval. Dostala jsem strach. Co když je na mě naštvaný? Najednou se mi ale ulevilo. Na Petrovo tváři se objevil nepatrný úsměv.

Venku se začalo pomalu stmívat, mě se ale vůbec nechtělo jít domů. Seděla jsem na posteli a dívala jsem se na Petra, který seděl u počítače a stříhal nějaké video. Čekala jsem, kdy mi v kapse zabrní mobil, že mi přišla esemeska od jednoho z rodičů, abych šla domů. A zrovna v tu chvíli mi mobil opravdu v kapse zavrněl. Když jsem si ale tu sms četla, rozzářila jsem se radostí. Mamka mi totiž psala, že jestli chci můžu u Petra ještě chvíli zůstat. "Co bychom mohli podniknout zítra?" zvedla jsem hlavu od displeje mobilu a zadívala jsem se na Petra. "Kúsok odtud je kúpalisko. Čo keby sme išli tam?" otočil se na mě Petr a jeho rty se přemněnily v úsměv. "Super nápad." kývla jsem na souhlas. Po domluvě srazu jsem se začala připravovat k odchodu. A když jsem potom nastupovala do auta, Petr mi nepatrným gestem naznačil, abych o tom našem líbání nikomu neřekla ani muk. Já jsem se jen šibalsky usmála a zakývala jsem hlavou na souhlas. Celou cestu domů jsem myslela na zítřek a na to naše líbání. A když jsem potom večer byla sama ve svém pokoji a připravovala jsem se ke spaní, pomalu jsem přišla k otevřenému oknu, které bylo naproti mě, opřela jsem lokty o rám okna a zadívala jsem se na hvězdy. Ve větru, který kolem okna foukal, jsem slyšela Petrovo úžasný hlas, který stále říkal moje jméno. Jako bych ho viděla přímo před sebou, jako bych viděla jeho dokonalý rty, oči a jeho nejdokonalejší úsměv.....