Kluk ze snu [DOKONČENO]

Kapitola 10

Domů jsem přišla celá promáčená a promrzlá až na kost. Hnedka jsem se teda šla osprchovat, oblékla jsem si pyžamo, uvařila jsem si čaj a "hupsla" jsem po peřinu. Chtěla jsem spát, ale vždycky, když jsem zavřela oči, se přede mnou objevil Petr. Nemohla jsem na něj přestat myslet. Najednou jsem uslyšela kroky a po chvílli i vrznutí dveří obýváku. Byla to mamka. "Kde je?" zeptala se mě hnedka jakmile vešla do pokoje. "Už odjel." odpověděla jsem a otočila jsem se směrem ke zdi. "Stalo se něco?" sedla si máma ke mě na postel a pohladila mě po rameni. "Nemůžu na něj přestat myslet." otočila jsem se zpátky na ní. "Třeba se mezi vámi něco vytvořilo." usmála se na mě, zvedla se a odešla. Třeba jo, pomyslela jsem si a zadívala jsem se na poličku nade mnou, kde jsme měla naši společnou fotku z 4Fans. Sáhla jsem pro ní a dala jsem si jí hnedka vedle sebe, na noční stolek, abych jí měla pořád na očích. Najednou mi v kapse od džín, které jsem měla přes židli, zabrněl mobil. Bez váhání jsem vyskočila z postele, sáhla jsem pro něj a zalezla zpátky do postele. Petr mi psal, že se už blíží k hranicím a že na mě nemůže přestat myslet. "Já na tebe taky ne ;) " napsala jsem mu a ve vteřině mi přišla odpověď.

"Jinak, na konci července pojedu s rodičema na Slovensko. Mohla bych kdyžtak k tobě přijít na návštěvu? :P " napsala jsem mu po chvíli. "Samozrejme, že môžeš. ;) " odpověděl a mně se na tváři objevil úsměv. "A budeš ještě do konce prázdnin na nějaké akci?" "Už asi nie. Chcem byť trošku viac s rodinou a i trošku viac natáčať. ;) " "Aha...." "Ale na teba budem mať čas vždy. :* " Tahle odpověď mě zahřála u srdce. "A kdyžtak mi môžeš poslať list. ;) " napsal po chvíli a poslal mi i adresu. "Klári?" ozvala se mamka od dveří. "No?" odvrátila jsem nachvilku oči od displeje mobilu. "Chceš abych ti sem přinesla večeři nebo si jí půjdeš sníst do obýváku?" "Možná spíš do obýváku." řekla jsem, mamka kývla a zavřela dveře. "Chvilku tu nebudu. Jdu se navečeřet." napsala jsem Petrovi, odložila jsem mobil, zvedla jsem se z postele a šla jsem do obýváku.

Po večeři jsem se vrátila zpátky do postele a znova jsem si začala psát s Petrem. Pořád jsme si spolu psali tak nádherný zprávy, že se mi vůbec nechtělo jít spát. Ale jak se začalo stmívat, začala jsem být čím dál tím víc ospalejší. 

"Petře, už asi půjdu spát."

"Nie, prosím! Eště neodcházaj."

"Musím. :/ Už jsem unavená."

"Eště aspoň chvíľu..."

"Tak dobře! Ale opravdu jen chvilku ;) "

Nakonec jsem si s ním psala ještě dlouhou, dlouhou dobu. Když jsem se potom podívala na hodiny, ukazovaly půl třetí ráno. "Petře, ale teď už vážně. Musím jít. Neboj! Zítra si zase budem psát! ;) :* "

"Tak dobre no. Dobrú noc! :* " odepsal mi, já jsem vypla mobil, zachumlala jsem pod peřinu a za chvíli jsem spala jako dřevo. 

O dva týdny později 

Konečně tu byl den, kdy jsem společně s rodičema odjela na Slovensko. K našim známým jsme dorazily kolem osmé večer. Hnedka, jakmile jsme si vybalili, jsem si vzala mobil a napsala Petrovi, že zítra za ním určitě dojdu.