Kluk ze snu [DOKONČENO]

Kapitola 16

Konečně jsme dorazili před klub. Už v autě jsme slyšeli hlasitou hudbu a křik lidí. Když Petrovo kamarád konečně našel místo na zaparkování, oba dva jsem synchronizovaně vystoupili, každý z jiné strany auta. Petr se ještě rozloučil s kamarádem a hnedka jakmile auto zmizelo, jsem oba vykročili ke klubu. Dveře do něj už byly otevřené, tak jsme akorát rychle vyběhli schody, až jsme se ocitli v hlavním místě dění. Bylo tam tolik lidí.......udělala jsem krok dozadu. Petr mi nastavil ruku a široce se usmál. Nakonec jsem ten menší strach překonala, podala jsem mu ruku, on jí pevně stisknul a začal se se mnou prodírat davem lidí, až jsme se dostali k pohodlným černým pohovkám. Když jsem se usadila, Petr nám rychle doběhl objednat drink a potom se vrátil zpátky ke mě. Chvilku jsem tam seděli a sledovali jsem dav lidí na parketu, když se mě Petr zeptal: "Nechcela by sis tiež zatancovať?" Já jsem hned přikývla a tak mě Petr jemně vzal za zápěstí a za chvíli jsem už společně tancovali na parketu. Připomnělo mi to naše první tancování, ještě na 4Fans.

Po první písničce přišla taková pomalejší a víc romantická, tak jsem dala ruce na Petrovo ramena, on mě zase chytil za boky a pomalu jsme se pohupovali do rytmu písničky. Dívala jsem se do jeho krásných, hnědých očí a srdce mi neskutečně rychle bušilo. Pomalu jsem ovinula ruce okolo Petrových boků, hlavu jsem přiložila na jeho hruď, přivřela jsem oči a snažila jsem se uslyšet tlukot jeho srdce. Pomalu mi ale začalo docházet, že od téhle chvíle Petra už možná nikdy neuvidím. Nebo aspoň do konce tohohle roku. Takže mu možná už nikdy neřeknu, co k němu cítím. Možná si na začátku příštího roku najdu jinýho kluka. A na Petra úplně zapomenu. V tom případě s ním nesmím tuhle poslední chvíli strávit takhle, řekla jsem si v duchu. "Nepůjdeme dozadu?" pošeptala jsem mu do ucha. "Ako chceš." odpověděl, já jsem ho hned vzala za ruku a odvedla jsem ho až do zadní místnosti, kde skoro nebyla slyšet hudba a ani světla tam moc nebylo. Sedli jsme si na jeden velký sedací vak na zemi, já jsem si přisedla trošku blíž k Petrovi a začali jsme si povídat. A když se od baru ozvalo, že naše drinky už jsou hotové, šli jsme si sednout zpátky na pohovky, aby jsme si je mohli vypít, protože na těch vacích to fakt nešlo.

Po dopití jsem si lehla na pohovku a hlavu jsem položila na Petrovy stehna. V tu chvíli mi na mobil přišla esemeska od táty, že za chvíli pro mě přijede. Já jsem jí ale úplně ignorovala, mobil jsem schovala zpátky do kapsy mikiny a znova jsem se zadívala do Petrových očí. Pomalu jsem začala usínat. Z celé té atmosféry, z toho teplého vzduchu a těch světel, se mi pomalu začaly zavírat víčka, až jsem usnula úplně. Po chvíli jsem ucítila, jak mě Petr zvedá a odnáší, nejspíš až do auta. To už odjíždíme? To NE!!! Musím se s ním aspoň rozloučit. Vyletěla jsem z auta, až jsem skoro do Petra narazila. "Tak díky, za ten týden." řekla jsem nesměle a podívala jsem se do jeho tváře. On mi pomalu položil ruku na rameno a dal mi ještě pár polibků. U posledního jsem ucítila, jak mi zuby jemně přidržel dolní ret. Potom jsme se ještě chvíli zblízka vzájemně dívali do očí. Propletla jsem mu moje prsty skrz jeho na znamení, že ho nechci opustit. Ale musela jsem. "To já ďakujem tebe." řekl mi ještě naposled, já jsem se smutně otočila a vlezla jsem zpátky do auta. A když táta konečně nastartoval a naše auto se dalo do pohybu,ještě naposledy jsem se na něj podívala a zamávala jsem mu. On mi zamával zpátky a pomalu začal odcházet. Po tváři mi začaly stékat slzy. Nemohla jsem uvěřit tomu, že ho zase opouštím. A navíc, že jsem mu zase neřekla, co k němu cítím. Začala jsem si v duchu nadávat těmi nejhoršími nadávkami. Nejradši bych se teď na místě propadla do země.... --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Takové malé upozornění na závěr. Rozhodla jsem se napsat celou 17. kapitolu z pohledu Expla. Takže se nedivte, když bude začínat slovensky. :D ;)