Kluk ze snu [DOKONČENO]

Kapitola 18

Seděla jsem v autě a pouštěla jsem si do uší písničky. Po chvíli jsem si zase začala s Petrem psát. Psal mi, že zrovna stříhá to video, co jsem mu pomohla natočit a že se mu po mně hrozně stýská. "Vždyť mě po tobě taky. :'( Hele, budu muset končit. Vybíjí se mi baterka. Krásné sny! :* " napsala jsem mu, vypnula jsem mobil a schovala jsem si ho do příručního baťůžku. Jak jsme se blížily k hranicím, začínal mi Petr chybět čím dál tím víc. Zaklonila jsem hlavu, přivřela jsem oči a začala jsem přemýšlet o tom všem, co se stalo za tu dobu, co jsem u Petra byla, stalo. Připadalo mi trošku zvláštní, že všechny ty věci, co jsme spolu podnikly, navrhnul on sám. Že by mi tím chtěl něco naznačit? Třeba, že ke mně něco cítí? Třeba to stejné, co k němu cítím já, přemýšlela jsem. Ta růže, to jak se ke mě Petr choval, nebo třeba i ten sex. To přece kluk neudělá jen tak, pokud k té holce něco necítí.

A byly tu hranice. Jak jsme je přejížděly, cítila jsem se, jako by ze mě někdo vysál půlku duše a nechal jí za hranicemi. "Mami? Nevíš, kam bych si mohla zapojit nabíječku do mobilu?" pípla jsem s nadějí, že si budu moct nabít mobil, abych si mohla psát s Petrem. "Samozřejmě, do zapalovače." odpověděla mi milým hlasem a odkryla víčko zapalovače. No. jasně! Proč mě to nenapadlo hned?! Rychle jsem si z baťohu vyndala mobil a nabíječku, kterou jsem zapojila do zapalovače a čekala jsem než se mobil nabije. A hned, jakmile byl nabitý, jsem ho odpojila z nabíječky, kterou jsem schovala zpátky do baťohu a podívala jsem se, jestli mi Petr něco napsal. Nic. Možná už spí, řekla jsem si. Ale přece jen jsem mu zkusila napsat. A vydařilo se. Po pár minutách mi od něj opravdu přišla odpověď. Prý, že nemůže usnout, že na mě pořád myslí. Podívala jsem se na hodiny, bylo čtvrt na pět ráno. "Ale zas tak moc vzhůru být nemusíš. :)) Jen si běž lehnout a až se vyspíš, tak mi zase napiš, jo? ;) " odpověděla jsem a řekla jsem si, že bych se taky měla prospat. Byla jsem vzhůru už skoro sedm hodin. Odložila jsem teda mobil vedle sebe, opřela jsem hlavu o okno a pomalu jsem zavřela oči. Doufala jsem, že se mi zase nebude zdát ten hrozný sen, co se mi zdál včera...

Když jsem se probudila, byli jsme už docela blízko Budějovic. Zkontrolovala jsem mobil, žádná nová zpráva. Nejspíš ještě spí, řekla jsem si a mobil jsem zastrčila do kapsy mikiny. "Za jak dlouho budem doma?" zamručela jsem a zadívala jsem se z okna. "Ještě asi tak hodinka cesty." ozvala se mamka z předního sedadla. No, hodina. To ještě nějak vydržím, řekla jsem si v duchu. Zaklonila jsem hlavu a znova jsem se zamyslela nad tím vším, co se za tu dobu, co jsem byla s Petrem, událo. Chtěla jsem mu to napsat, ale přišlo mi to takový blbý, mu svoje city jen psát, když jsem mu je mohla říct. "Myslíš, že ještě někdy Petra uvidím?" pípla jsem na mamku. "Jo, to nevím. Ale pokud budeš věřit, určitě se s ním ještě někdy setkáš." odpověděla mamka a podívala se na mě přes rameno s milým úsměvem.

Tak to je konec 18. kapitoly. A rozhodla jsem se, že další kapitola bude zase z pohledu Expla. 1. Příběh se aspoň ještě trošku protáhne 2. Bude víc zajímavější :D ;) Jinak bych ještě chtěla poděkovat všem co hlasovali nebo komentovali pár předešlých kapitol, hlavně Expl0vi. :33333