Kluk ze snu [DOKONČENO]

Kapitola 20

Bylo to už pár dní, co mi Petr napsal poslední zprávu, ale já jsem se o to nějak nestarala. Přece jen, je ve čtvrťáku, tak má určitě spoustu učení, říkala jsem si, vždycky, když jsem zkontrolovala zprávy. Brzo mi to ale začalo připadat nenormální. Věděla jsem sice, že má hodně práce se školou + videa, ale i tak určitě má čas, aby si se mnou mohl psát. Snažila jsem se mu několikrát napsat, jestli mu něco není, ale vždycky neodpověděl. A přitom byl na facebooku nebo instagramu aktivní. Dokonce i videa přidával.

Jednoho dne jsem si dala sraz s Péťou a šli jsme do naší oblíbené kavárny. "Tak co prázdniny?" začala rozhovor. "Celkem v poho." odpověděla jsem a usrkla jsem si latté. "A co ten kluk?" Tahle otázka mě zarazila. "Jakej?" podívala jsem se na ní. Doufám, že nemyslí Petra, řekla jsem si sama pro sebe v duchu. "No, ten, jak byl na začátku prázdnin u tebe a jak si potom za ním jela na Slovensko. Ten E....Exp.....Expl...." nemohla se vymáčknout. "Expl0ited?" "JO! Ten!" "A co s nim?" vzala jsem si do ruky svůj kelímek s latté. "No, že si s nim v poslední době trávila strašně moc času. Že ty si do něj zamilovaná?" poznamenala. "Trošku..." pípla jsem. "Klári, prober se. To není kluk pro tebe! Vždyť tě třeba vůbec nemiluje. Básníš tady jen o platonické lásce. Zapomeň na něj." položila mi ruku na rameno, ale já jsem ucukla. "Mlč! Ty ho neznáš! Je to ten nejlepší kluk, jakýho jsem v životě mohla potkat! A jen tak na něj nezapomenu! Po dlouhé době jsem v životě štastná a ty mi moje štestí chceš takhle zničit?! Tak aby bylo jasné, my jsme spolu skončily!" zařvala jsem na ní, rychle jsem si vzal svoji tašku a vyběhla jsem z kavárny. Doma jsem si sedla před postel a začala jsem brečet. A co když měla Péťa pravdu? Co když mě Petr vážně nemiluje? Ne! Ne! On mě miluje, vím to! Podívala jsem se na tu růži, co jsem od něj dostala, na ten přivěsek s TARDIS, který mi dal před tím než odjel zpátky na Slovensko a na náramek, který mi dal, když jsem odjížděla z 4Fans. Přece by mi všechno tohle nedal jen tak, pomyslela jsem si.

Uběhlo pár dalších dní a Petr mi stále neodepisoval. Už mi to začínalo připadat fakt podezřelé, protože už ani písničky nesdílel na facebooku, ani fotky a dokonce nepřidával ani fotky na instagram. Začalo mi být jasné, že se něco děje. A začala jsem se bát. Co když se mu něco stalo? Snažila jsem se najít něco, díky čemu bych mohla poznat, co se děje. Moc se mi to ale nedařilo. Ale něco jsem přece jen zjistila. Zrovna jsem se procházela po pokoji a přemýšlela jsem, co by se mu tak mohlo stát, když jsem si vtom všimla toho papírku, co jsem mi omotal kolem jeho náramku, když jsem odjížděla z 4Fans. Ze zvědavosti jsem ho opatrně sundala, rozbalila jsem ho a.....málem se mi podlomila kolena....
------------------------------------------------------------------------------------
Tak a máme tu konec předposlední kapitoly. Omlouvám se, že byla trošku kratší. A ano. Další kapitola bude bohužel poslední. Ale nebojte. Bude "Kluk ze snu 2" ;) . Jinak, co myslíte, že bude napsané na papírku? Pište do komentářů. ;) :D A ještě děkuju za 15k přečtení! :33 <3 <3