Dva světy

Kapitola 18

Amy
Taaaak jo. Co zrovna ten tu dělá? Pokud vím, tak ho nikdo nezval.

Když viděl že nikdo nic neříká, tak se ujal slova "Klid, jen jsem přišel zachránit Marcuse" Přešel k němu a objal ho kolem ramen. My jsme se na sebe všichni podívali a pak zpátky na Azazela a Marcuse. Prý na pomoc. Pche! Tady mu nehrozí žádné nebezpečí tak nevím, proč tu jako je. Najednou se ale Marcusi rozzářil obličej a z ničeho nic vyslovil ty tři slůvka, která jsem potřebovala slyšet. "Já mám plán"

"No? Povídej!" Vykřikla jsem na něho radostně. "Sice už je to daný, ale co kdyby jsme se vzepřeli osudu?" Zeptal se a šibalsky se usmál. "Jak to myslíš?" To se do konverzace přidal i Gabriel. No to by mě taky zajímalo. "No má se uskutečnit válka o nadvládu, ale při tom má být stejně zla ale i stejně dobra. Když ta válka pomalu ani nedává smysl, tak proč jí plnit? Proč se nevzepřít osudu a nenastolit mír, který tu do teď byl?" Koukal se po všech, než se pohledem zastavil u mě. Vzájemně jsme si koukali do očí, ale Rafael nás přerušil. "To je dobrý plán, ale není to tak lehké. Co je psáno, to je dáno. Stejně jako toto a dokonce jsem i četl že až nastane čas, tak se proměníte do jiných stvoření.

Bude to jako by se vám zatmělo před očima a nevěděli, co se s váma děje. Vaše mysl bude zatemněná a vaše těla si budou dělat co chtějí. Nikdo ale neví, v jaké stvoření se proměníte. Jestli ve vlka, draka, lva či růžovýho jednorožce." Při téhle větě jsem se neudržela a dostala tam záchvat smíchu. Vemte si že tam budete bojovat jako růžový jednorožec, leknete se a vyprdnete duhu. Při téhle myšlence jsem se už pomalu smíchy válela na zemi. Všichni se na mě koukali jako na úplnýho dementa, ale ani se jim nedivím. Kdybych před sebou měla holku co se směje jako magor s myšlenkou na jednorožce co prdí duhu, tak bych se na ní asi takhle koukala taky.

"Takže tímhle chceš říct, že se proměníme na...něco, budeme spolu nevědomky bojovat a třeba se i zabijeme aniž by jsme o tom věděli?" Vystrašeně jsem se koukla na všechny tři. Gabriel nic neříkal, ale v očích měl bolest. Michael smutně přikývl a Rafael ještě dodal..."Obávám se ale, že jeden z vás boj nepřežije"

***************

Ahojky všichni.

Omlouvám se vám že jsem kapitolu nevydala už včera, ale tak trochu jsem na to zapomněla. Ale dneska vám rovnou můžu i popřát hodně štěstí a zdraví do nového roku a snad si můj příběh budete číst i nadále. :)

HS.