Dva světy

Kapitola 17

Marcus
Stál jsem tam a koukal na všech sedm. Nevěděl jsem ani co mám dělat, ani co mám říkat. Teď se budu vážně řídit tím, že je někdy lepší nic neříkat a nedělat, jinak bych něco mohl pokašlat a bylo by to v háji. Nakonec jsem ale svůj strach překonal a po dlouhém mlčení promluvil. "Sice nevím z jakého důvodu tu jsem, ale chtěl bych vysvětlení" Napnul jsem se a ruce založil na prsou.

"Všude se mluví o té válce. Tak proč by jsi tu jinak asi byl?" Odsekl mi unaveně Gabriel a rovnou spadl do křesla, kde si následně podepřel rukou hlavu. Ale kde se to křeslo vzalo? To už ví asi jenom Gabriel.

Ok, zase ta válka. "Neměli by jsme tu být všichni kdo budou bojovat či co? A proč jsem vůbec v Nebi, když budu vést válku za Podsvětí? Tohle nedává smysl. Nic tu nedává smysl!" Už jsem cítil jak se mé démonické já dostává napovrch, ale musel jsem vydržet co nejdéle. Vlastně celou dobu. "Tohle není můj boj, tudíž by si to měli zorganizovat osoby, kvůli kterým se tohle vlastně děje" Zavrčel na mě Gabriel a já už vážně myslel, že na něj skočím a urvu mu hlavu.

Neměli by být Andělé milí a přátelští? Místo toho je tady nepříjemný cápek s jizvou na obličeji. Jakože nevypadá špatně, vypadá zajímavě. Blonďaté delší vlasy mu padají do obličeje, trochu víc vypracované tělo mu prosvítá přes bílé tričko a na tváři otrávený, unavený a smutný výraz.

"Já vím že tohle není tvůj boj Gabrieli, ale jde o osud všech! Tak se laskavě přestaň chovat jako idiot a zkus něco vymyslet!" Zamračil se Rafael a zabíjel Gabriela pohledem. On jen protočil očima a dál si masíroval spánek. Chtěl jsem začít popisovat plán co mě napadl, ale to by mě nemohlo vyrušit klepání podpadků. "Myslím že máme návštěvu" Uchechtnul se Michael a zatvářil se vážněji než obvykle. Všichni jsme se na sebe podívali a stočili pohled k jediným dveřím co u nás byly a kdo jiný to byl, než naše Amy. Když si všimla našich divných pohledů a tak se ušklíbla a s jediným "Ahoj" se k nám rozešla. V půlce cesty se ale zasekla a přimhouřila svoje tmavé oči.

Nechápali jsme kam se to dívá, než se ozval pro mě velmi známý hlas. "Ahoj, dlouho jsme se neviděli" No joooooo, tak ten tu ještě chyběl. Všichni do jednoho jsme na něj hned vrhli pohled, ale ten jen stál opřený o jeden ze sloupů co tu byl a v ruce měl skleničku červeného vína. Teda doufám že to bylo víno. "Co tady chceš Azazeli?" Stoupl si Gabriel z křesla a založil si ruce na hrudi. "Klid, jen jsem přišel zachránit Marcuse" Přišel ke mě a objal mě kolem ramen. Nechápal jsem proč, ale zmohl jsem se jen na koukání. Jeho oči se mění na hadí a teď je hadí měl, takže jsem radši zůstal bezhybně stát.

"Proč bys ho chodil zachraňovat?" Nechápal Rafael a tak asi i ostatní...včetně mě. "Hele je tu pět Andělů z čehož jsou dva hybridi. Myslíš si Rafaeli, že je nechám napospas dobru? Noooo tak to jsi na omylu" Uchechtnul se Azazel a dál si vyměňoval pohled s Amy. To zní vtipně. Dva a půl Andělů. No to je skvělý toto. "Tak ale neměli by jsme vymyslet, jak zachránit osud všeho živého i neživého, a zabránit válce?" Zvolala Amy, ale všichni byli ponořeni do svých myšlenek. Tedy kromě mě..."Já mám plán"
************
Ahojte lidičky.
Promiňte že jsem vydala novou kapitolu až dneska, ale nebyly moc nápady, čas a bylo hodně stresu.
Ale už to tu je a je všechno ok. Doufám ;) Jak jste si užili Vánoce? Dostali jste to, co jste chtěli? Hele jeden můj známý vydal takový Adventní kalendář a ta kniha se jmenuje Cena za úsměv - _Derren_. Určitě doporučuji si jí přečíst a dát nějaký hezký komentář s hvězdičkou. :))
HS.