Dva Andělé, ze dvou odlišných světů.
Ona žila bez rodiny v nebi a neměla nic. Žila v lese a vyrostla do milé dívky, kterou by si každý hned na pohled zamiloval.
On žil s bohatou rodinou, která byla nejznámější v Podsvětí a proto měl všechno, na co...
Amy Byla jsem celkem naštvaná, páč jsem pořád nevěděla co se děje. "Takže si to shrneme" Řekla jsem, postavila se a práskla dlaněma o stůl. "Já bych měla být vyvolený Anděl z rodu Devilee a někde na mě čeká můj vyvolený který může, ale i nemusí být ten kluk od jezera. A jestli se dáme dohromady, vznikne mezi obouma světy válka. Chápu to dobře?" Všichni se na mě koukali jak na přízrak, tak jsem jen koukla na Jophiela ale ten hned uhýbal zrakem. Tak jsem se koukla na Rafaela a ten zase něco říkal vedle Chamuelovy. To už mě trochu víc naštvalo, tak jsem se koukla na Gabriela který v ruce držel jakýsi zrcátko, které pokud vím neměl. Kývl na Michaela a Rafaela a pak mi to zrcátko podal. Nechápala jsem proč, ale když jsem se do něho podívala, neměla jsem slov. Měla jsem žluté oči?! "P-proč mám ž-žluté oči?!" Vykřikla jsem zmateně a vyděšeně zároveň. Michael se zvedl, obejmul mě, luskl prsty a kolem mě se udělalo tornádo z bílých pírek.
Zase jsem seděla na tom molu, kde jsem se předtím teleportovala do nebe. Ještě trochu zmatená jsem se rozhlížela kolem, než mě napadlo se kouknout do jezera a zjistit, jestli mám pořád žluté oči. Zvedla jsem se a šla na kraj a trochu se nahla nad jezero abych tam viděla, jenže mi to uklouzlo kvůli bílým vysokým botám
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
a padala do vody. Z toho šoku jsem nemohla dělat nic, než mě někdo chytl za zápěstí a stáhl zpátky na molo. Nejdřív jsem se koukla na tu ruku na mým zápěstí, ale pak jsem pomalu koukala mýmu zachránci do očí. Měl blonďaté vlasy, žlutozelené oči jako já a na sobě bílou mikinu s bílýma džínama. Chvíli jsem se na něj nechápavě koukala, ale pak promluvil. "Budeš na mě takhle koukat dlouho?" Řekl a zasmál se. Hned jsem poznala ten sametový hlas a obejmula ho. "Ehm...promiň, ale snad se nemýlím a jsi Fox. Že?" Trochu nervózně jsem se ho zeptala a jen cítila jak se začal smát. "Ano jsem." Řekl a obejmul mě nazpátek. Šlo poznat že byl rád, protože mě pomalu mačkal. "Dobře Foxi, ale už mě pusť nebo mě udusíš" Fox mě hned pustil a já se začala smát jeho výrazu. Když jsem se uklidnila, začala jsem se ho ptát. "Ale jak jsem dokázala tě proměnit v člověka? A jak jsi věděl že jsem tady?" Chrlila jsem na něj otázky jednu za druhou, ale když jsem viděla že nechápe tak jsem přestala. "No, je to jedna z tvých schopností, ale nevím jak. Třeba sis na mě vzpomněla, nebo jsi potřebovala mojí pomoc. Ale když se naštveš, nebo mě budeš chtít proměnit, změní se ti oči na mojí barvu. No a jak jsem tě našel." Trochu se uchechtl a zase začal. "Dostal jsem zprávu od Gabriela abych na tebe teď víc dohlížel a že mi dal dar tě kdykoliv vystopovat."
Ok... "Takže mě teď můžeš vyčenichat nebo co?" Na to jsme se začali oba smát a když jsme se uklidnili, Fox zase začal. "No ne úplně, ale můžu zjistit kde jsi podle myšlenek." No skvělý. "To je vážně super. Asi si budu muset dávat pozor na to, na co myslím." Mrkla jsem na něj a pak jsme se zase začali smát. Ještě chvíli jsme tam seděli a povídali si o všem možném i nemožném, než se blížila tma. To už jsme si řekli že by jsme se měli vrátit k nám nahoru a už se zvedali k odchodu. Šli jsme na menší mýtinku abych si nepoškodila křídla a cestou si pořád povídali. No ale pak jsem kousek od nás viděla siluety dvou mužů. Chvíli jsem nevěděla co dělat, ale pak jeden z mužů roztáhl křídla a kdyby tam se mnou Fox nebyl, tak bych asi skončila na zemi. Fox na mě mohl mluvit jak chtěl, ale já ho neposlouchala. Najednou jako by všechny zvuky zmizely a já slyšela jen ty dva. "Já nevím myslíš si, že by to mohla být ona? Měla podobná až stejná křídla jako já, akorát tam bylo pár pírek jinak. A Azazel na mě kývl, takže nevím jestli to mělo znamenat na znamení souhlasu, nebo na znamení pozdravu." Víc už jsem neslyšela, páč se mnou začal Fox třást. "Do háje Amy! Co to s tebou je?" Ne že by to řekl jenom mě, ale prostě to musel křiknout po celý mýtině že jo. A tím pádem to slyšeli i ti dva. Otočili se našim směrem a já se zase utápěla v jeho teď modrých očích. Zato Fox zneklidněl a začal do mě hučit aby jsme už šli. Nevím proč, ale rozešli se naším směrem a já jsem se nezmohla na nic. Zato Fox mě táhl ke kraji nějaké propasti a řekl mi, abych roztáhla křídla a letěla nahoru k nám. "Ale jak se tam dostaneš ty?" Vůbec jsem nevěděla jak by se dostal nahoru, páč já sotva unesu sama sebe. "O mě se neboj. Až budeš u brány, už tam na tebe budu čekat." Řekl mi a já teda roztáhla křídla, naposledy se ohlédla za těma dvěma a letěla k nám. *********** Hola amigos.😁 Tak je tu další kapitola a mě napadlo jestli by jste si nechtěli určit den, kdy by pravidelně vycházela kapitola. Přece jen teď budu mít víc času a vy máte taky právo na to vědět kdy bude další kapitola.😁 A jak si myslíte že se Fox dostane k bráně? Kdyžtak mi napište tipy nebo otázky do komentářů. PS: V médiích Fox v lidské podobě 🙂 HS.
