Dva světy

Kapitola 13

Marcus
"Konečně jsem to zvládl. Hodně krát jsem se snažil otevřít oči, jenže až teď se mi to konečně podařilo." Po mém nadšeném mluvení sám se sebou jsem si začal uvědomovat, kde to jsem. Ležel jsem na sedačce v nějakém menším obýváku troufl jsem si říct a neměl šajna, co se vůbec stalo. Ok, takže si to shrneme...Spadl jsem do vize, něco si při dopadu udělal a nakonec se probudil v úplně cizím domě.

"Wow, vážně skvělý. Mohl bych normálně vydat knížku protože mám tak zajímavý život!" Protočil jsem očima a radši vstal z velmi pohodlné sedačky. Šel jsem hned do prvních dveří co jsem našel a vešel do nich. Místo nějakého pokoje jsem našel chodbu, tak jsem vešel hned do dveří co jsem měl u sebe a v té místnosti našel tu paní. Zrovna něco dělala, tak jsem k ní přišel a upozornil na sebe. "Ehm... Nechcete s něčím pomoct?" Řekl jsem a v doprovodu s jejím úlekem se usmál. "Bože já se lekla. Děkuji mladý muži, ale ne. A říkej mi Anitta."

Usmála se na mě a natáhla ke mě ruku. " Boha moc nemusím, ale já jsem Marcus. Těší mě" Podal jsem jí ruku též a spolu jsme si těma též rukama potřásli. Najednou někdo zaklepal na dveře. Paní mi pustila ruku a se slovy " Omluv mě na chvilku" odešla otevřít. Zanedlouho mě začala ta paní volat. Rychle jsem za ní přiběhl a nestačil se divit. To byla Amy!

"Má v sobě kus Černý skály která má na sobě Černý jed! Rychle mi s ní pomoz!" Po rychlém rozkoukání jsem rychle Amy vzal do náruče a odnesl do jednoho pokoje na který ukazovala Anitta za mými zády. Položil jsem jí na postel a pozoroval její černě krvácející bok. Anitta po přinesení misky s vodou a hadrem udělala kolem rány do šatů větší díru a začala ránu ošetřovat. Při některých krocích jsem jí samozřejmě pomohl, ale většinu času jsem se na ní jen s obavami koukal.

Ležela. Bezvládně ležela na posteli, sotva se jí nepatrně zvedal hrudník od nádechů a občas se jí tvořily krvavé rány jako kdyby podstupovala v podvědomí krvelačný boj. "Co když...Už je pozdě?" Zeptal jsem se Anitty a doufal v utěšení a pohlazení na zádech. Jak jsem doufal, tak se stalo. "Neboj se, ona se vzbudí. A kdyby ne...Ne! Prostě se na sto procent vzbudí. A já mám vždycky pravdu" Mrkla na mě a nakonec jsme se rozhodli se odebrat do kuchyně. Nikomu do řeči moc nebylo, což mi maximálně vyhovovalo.

Anitta nám udělala čaj, takže jsme tam jen seděli a v tichosti upíjeli svůj ovocný čaj, než se Anitta zvedla a někam odešla. Chtěl jsem vědět proč tak najednou odešla, tak jsem zapojil svůj "super" sluch a slyšel jsem dva hlasy. Amy a Anitta. Byl jsem tak překvapený ale i šťastný zároveň že se probudila, že jsem úplně zapomněl na jejich rozhovor a už postřehl jen Anittu jak jde zase za mnou. "Ona se probudila, že?" Řekl jsem a při jejím kývnutím se mi na tváři rozlil upřímný úsměv. Jí na tváři úsměv přešel a odešla ven. Nevěděl jsem co má za lubem, ale nechal jsem jí tak a šel odnést hrneček do dřezu co byl u dveří. Když jsem položil hrneček, chtěl jsem se jít podívat na Amy jestli je v pohodě, jenže to by mi nemohla nerazit do hrudi.

Nevím jak, ale prostě mi hned říká vystřelila k jejímu zápěstí a přitáhl si jí k sobě abych zabránil jejímu pádu. Jsem tak o půl hlavy vyšší, takže narazila do mýho hrudníku a ještě asi dobrou minutu na ten hrudník koukala a zhluboka se nadechovala. Musím přiznat že v tu chvíli vypadala jak vtipně, tak roztomile. "Zase se setkáváme" Usmál jsem se na ní když ke mně zvedla pohled a koukala se do očí. Ona se nepatrně usmála a kývla na souhlas. Uvědomil jsem si že ještě držím její zápěstí, ale očividně to nevadilo ani jednomu.

Já jsem se trochu odtáhl abych si jí mohl i s předpokladem že bude krásná, prohlédnout. A můj předpoklad nezklamal. Přesně jak jsem čekal (možná byla ještě hezčí, ale pssst ;) a omylem mi z úst vyšlo "Páni...sluší ti to" Mě se neptejte proč jsem jí to řekl. Prostě ono samo!! Ona se...ona se začervenala! Začervenala se a s lehkým kývnutím se rozhodla kolem v tichosti projít. Když už jsem nic nečekal, tak se natáhla k mýmu uchu tak blízko, až jsem cítil její teplý dech na mým krku po kterém mi vyjela husí kůže. "Díky" Pošeptala mi do ucha, mrkla na mě a odkráčela si to pryč. Já tam ještě stál a vstřebával všechno, co se teď stalo, než jsem slyšel Amy naříkat. "CO TO K..." Radši jsem se sebral, vyšel jsem stejným směrem jako ona a to co jsem viděl, bylo ještě horší než u nás ty potvory Podsvětský.
*************
Ahooooj.
Tak nová kapitola je na světě. I když později než jsem měla v plánu, ale přece jen. Sice jsem jí chtěla vydat už dopoledne, jenže moje lenivost vyhrála ;) Co myslíte že to je? Co může být horšího než ty hnusné potvory Podsvětský? Myslím si, že je to horší než Ďábel sám (ten člověk ví že to je směřovaný na něj a ano. Je to horší :) Kdyžtak tipy mi pište do komentářů a kdyžtak mi tam hoďte i hvězdičku. Ještě předem všem děkujuuuuuuu za všechny hvězdičky, komenty a views. Hrozně mě to těší :)
HS.