Dva světy

Kapitola 15

Marcus
Byli všude. Přede mnou, vedle mě i za mnou. Občas jsem zkontroloval Amy, ale ta si zřejmě vystačila sama.

Skřetovi co běžel naproti mě jsem levou rukou zasekl sekeru do hlavy, pak jí vytáhl a zasekl zase tomu co byl za mnou. Pravou rukou jsem vyndal další zbraň, tentokrát nůž a zabodl ho skřetovi co byl vedle mě do hrudníku. Takhle to bylo dál, než jsem zahlédl skřeta jak běží k Amy a snaží se jí zabít, ale ona tam stála jak opařená a koukala na jedno místo. Nejdřív jsem se tam kouknul taky a zahlédl jsem chlápka s poloviční bílou maskou na obličeji a modrým a zeleným okem. Koukali se na sebe tak intenzivně, až jsem na ní zakřičel "Pozor!" a věnoval se zase bitvě.

Když už jich zbylo jen asi pět, tak se rozutekli někam do neznáma a já se vydal hledat Amy protože se mi nějak ztratila. Rozešel jsem se směrem k domu, ale někdo mě čapl za ruku a já pak viděl jen černotu s pár odlesky modré a stříbrné.

Celou dobu jsem měl zavřené oči ale když jsem ucítil že zase stojím na pevné zemi, znova jsem oči otevřel. První co jsem viděl byl kulatý stůl a sedm židlí. Rozhlédl jsem se kolem, ale nikde nebylo nic jiného, než čistá běloba. Pořád jsem cítil stisk na mém zápěstí, tak jsem se tam koukl, ale nikdo mě nedržel. Bylo to celkem strašidelné cítit pevný stisk na své ruce ale nikde okolo nebyla ani noha. Najednou se otevřeli dvoukřídlé zlaté dveře které se tam najednou zjevily a z nich vyšlo sedm osob. První měl meč a výzbroj, druhý měl zlatou knihu a třetí měl na sobě bílý plášť s nějakým modrým znakem na levém prsu. Tohle byly tři osoby, které si sedli na první tři židle které byly podobné královským trůnům. Ostatní pak taktéž usedli na své místo u stolu a ten "hlavní" začal.

"Marcusi Devile, synu Ďáblův. Snad už jsi o nás slyšel, ale radši nás představím." Chvilku se odmlčel protože asi viděl jaký mám výraz. Jestli to je ten, kdo si myslím že je a oni všichni taky, tak jsem solidně v háji. "Já se jmenuji Archanděl Michael a toto jsou Archandělé jménem: Gabriel, Rafael, Uriel, Chamuel, Haniel a Jophiel." Dořekl a postupně při vyjmenovávání ukazoval na dané osoby. Kývl jsem na znamení pozdravu a bál se, proč tam jsem. No...bude to ještě zajímavé.
****************
Ahojte.
Omlouvám se za krátkou kapitolu ale budu se snažit vám to vynahradit buď novou kapitolou a nebo touto ale dopsanou. Úplně jsem zapomněla že je dneska středa a měla jsem ještě práci která byla na dlouho takže mi to snad odpustíte :) Jinak jestli se vám kapitola líbila, můžete zanechat komentář a hvězdičku pro podporu této knihy. Hodně štěstí do konce týdne a možná ještě budu otravovat s dalšími kapitolami. ;)
HS.