Ještě ten den jsem se seznámila s mými spolubydlícími: krysami...
Druhý den ráno mi už začala normální výuka a já musela dohnat co jsem zameškala, v předmětech to nebyla zas taková pohroma, ale v baletu a sebeobraně jsem byla celkem dost pozadu. Takže jsem se pustila do cvičení, trénovala jsem i v pokoji.... jestli se tomu teda pokoj dalo říkat, byl to spíš předělaný kumbál na košťata, no trénovala jsem ve svém pokoji vzpřímenou chůzi s učebnicemi na hlavě, které mi tenkrát několikrát spadly na zem teda jenom některé spadly, pár z nich jsem stihla zachytit aniž bych z nich, měla salát. I když nakonec to dopadlo tak, že ze všech se stal menší salát, což učitele asi moc nepotěší. Nu co, nejsou to jejich učebnice, teda vlastně jsou, ale čert to vem. S něčím se to musím naučit....
Takže druhý den šel, bez problému a opakoval se stejně jako předchozí den, ten další taky a další a asi pátý nám řekly že nám budou dávat testy, rychle a nečekaně tudíž se máme učit. Ten pátý den byl i pátek a zástupkyně ředitelky za mnou přišla že si ozkoušely že jsem celkem zdatná v učivu a taky se vyznám takže mě přesunuly o jeden stupeň víš do jiného 'týmu-pokoje'. No a nastal víkend, o kterém jsem se učila a zkoušela se naučit provaz. V pondělí přišel první test, V úterý další a celý týden jsme měly testy. Pak nastal zase víkend. A já se zase cvičila v baletu a sebeobraně, a taky se trochu nakoukla do předu v učebnicích. Určitě vás zajímá co kamarádi, no trochu jsem se bavila s jednou holkou v mém dočasném pokoji, ale jinak nic. No pak přišlo zase pondělí a taky výsledky testů, ve všech jsem uspěla s výbornou a v baletu a sebeobraně jsem se taky začala zlepšovat, ten tréning se vyplatil. No ještě ten den za mnou přišla zástupkyně s tím že se přesouvám řekněme do trojky, tedy do třetí úrovně nebo něco takového. Dvojku jsem úplně přeskočila což považuji za dobré znamení...
No hned se to rozkřiklo a já byla řekněme hvězda, i když jsem nechtěla. Ten den po obědě si mě našla moje stará známá, Alicea. Přišla ke mě vzala mě za paži a odtáhla bokem do uličky která se tak často nepoužívá, jako ostatní. Odstoupila ode mě a začala mi nadávat... ,,Co si jako o sobě myslíš?" Já jsem se na ni nechápavě podívala a zeptala se ,,Co tím myslíš?" Ona začala rudnout, asi jsem jí naštvala a to to nebylo ani schválně... ,,Tím myslím, jak se jako opovažuješ, si sem jen tak přijít, měsíc po začátku školy a pak tady za dva týdny být na třetím stupni úrovně?" Tohle mně tenkrát dopálilo a já jsem se neohlížela na to co je slušné a co ne. ,,Asi jsem talentovaná." Odpověděla jsem a ušklíbla jsem se, i když jsem byla slušně vychovaná a vedená k tomu abych schválně nevyvolávala hádky, tak v hluboko uvnitř jsem si přála, aby jsme se zase začaly hádat, vůbec nevím proč, ale přála jsem si to, moje mysl, ale byla proti. No nakonec moji menší vnitřní hádku vyřešila Alis, tím že odešla.
Uběhl další týden a celou dobu na mě Alison zle zahlížela. Celou dobu jsem se otáčela, kdy na mně zase vyskočí a tentokrát si sebou vezme tu svoji partu.
Uběhl rok a Alison si dovolovala čím dál víc, ale já byla vždy o krok napřed, pokaždé když na mně vybafla se svojí partou byla jsem o kus lepší a odolnější proti jejich nárazům. Byla jsem víc drzá, jedovatá a můj jedovatý jazýček byl čím dál tím víc lepší, už dokázal ne jen se bránit, ale i útočit. Taky moje bojové znalosti se vyšplhaly vysoko, stejně jak ohebnost a taneční schopnosti v baletu. Řekněme že už jsem byla skoro na vrcholu možné stupnice 'pokojů', takže ještě jeden pokoj a budu jedna z nejlepších žákyň tohohle institutu. Byl konec školního roku, no vy byste asi čekali že pojedu domů že? HOVNO! Řekněme že jsem celé letní prázdniny byla stále zde ani na vánoce jsem se domů nepodívala a to tady v Rusku by měly být letní prázdniny dlouhé tři měsíce. Moje narozeniny jsem taky strávila tady a nebyla to žádná sláva, jen rodiče mi poslali koženkovou bundu a dost peněz stejně jak na vánoce, akorát to jsem dostala mikinu místo té bundy. Nu což alespoň jsem se zdokonalovala ve svém umění...: otravovat lidi, balet, sebeobrana a samozřejmě to nudné učení. Takže "prázdniny" přeskočíme stejně probíhaly stejně jako celý rok. No dlouho tady nebyl žádný zajímavý příběh a určitě by vás bavil ten co jsem právě teď vybrala.
Takže bylo sychravé poledne po obědě a já jako každý den v téhle době mířila na zahradu, kolem tohohle institutu, našla jsme si tam totiž takové hezké místo o kterém nikdo nevěděl a já si tam v klidu vymýšlela různé zábavné scénáře, někdy byly celkem dost morbidní, vlastně většinu času to bylo morbidní. Tak jsem tam mířila zahloubaná do svých myšlenek že jsem do někoho málem vrazila, ale stačila jsem se odsnít a uhnout stranou. Podívala jsem se do koho jsem málem narazila a zjistila jsem že je to zástupkyně ředitele, ta se na mně podívala a už málem vykročila když si na něco vzpomněla, otočila se na mně a řekla ,,Vás jsem zrovna hledala, máte jít za ředitelem." ,,Pro tentokrát jsem to nebyla..." Hned jsem se začala bránit, protože jsem si myslela že jsem něco provedla, což dělám pořád ale to neva... Zástupkyně se usmála, otočila se a odešla. Ještě minutu jsem zírala na roh kde zmizela. Pak jsem se rozhodla že půjdu k tomu starému dědkovi, došla jsem k dveřím za kterými byla jeho pracovna, zaklepala jsem a z místnosti se ozvalo hlasité dále.
Vstoupila jsem do oválné pracovny ředitele Brumbála, kecám, v křesle bohužel nebyl a pracovna rozhodně nebyla oválná. No pan nasraný starý vlezlý sup mi pokynul, ať si sednu, ale já jsem jen zavrtěla hlavou s tím že postojím. Divný co? já a stát, když můžu sedět... No tak nedivte se mi do toho zaprášeného moly prožraného by si nesedl ani bezdomovec. No náš dědovský gentleman totiž byl takový bezdomovec nebo upír, ale zase se mi nechce bezdomovce chudáčky urážet nebo chudáky upíry... On se na mě podíval nejspíš s úsměvem, u něho to fakt nepoznám a spustil svoji nejspíš nacvičenou řeč před zrcadlem. ,, Charlotte" ano jmenuju se Charlotte, ještě jsem se nepředstavila? No tak jmenuju se Charlotte Mahlerová, ano blbé jméno, ale moc dlouho si na něj nezvykejte. No k mému vzhledu, jsem bruneta s po ramena dlouhými vlasy, na které si taky nezvykejte ale nebudu vám víc prozrazovat, no a k tomu všemu mám modré oči s hnědým vzorováním. Pokud jsem vám zklamala, tak se velice omlouvám... kecám běžte do prdele pokud máte problém.
Takže, poté co mě ten sup oslovil, tak pokračoval, ,,Tvoje výsledky jsou velice dobré a rychle postupuješ, proto jsem se rozhodl že jdeš do jedničky. Na víc jsem ti do rozvrhu připsal počítače. Pokud zvládneš i s tímhle všechno ostatní a stále budeš mít tak výborný prospěch, tak dřív než na rok můžeš jít na čistě dívčí internát, kde se nedostala ani tvoje matka. To je pro zatím vše." řekl a u toho mi začal podávat můj nový rozvrh.
Hned jak jsem odešla jsem narazila na Alison se svojí partou, no nemohla jsem si ujít příležitost a znovu ji ponížit. ,,Hej Ali, hádej co?!" zařvala jsem na ní, ,,Musím tě zklamat, protože tvůj sen že se z tebe stane Trelawneyová se asi nevyplní, protože tvoje věštba o tom že se nedostanu do počítačovek se nevyplnila." Ušklíbla jsem se a zmizela za roh dřív než jim dojde co jsem to vlastně řekla.
Moc by mě potěšilo kdyby jste psali komentáře, protože mně to požene dál psát, můžou být klině i výtky, alespoň to opravím a pro příště si to budu pamatovat. ;-)
S další super kapitolkou,
Taylor :-P
ČTEŠ
Jeden Velký Průšvih (FF MCU Avengers )
Action"Ty vaše výstupy nás celkem dost stojí." Touhle větou to všechno začalo, touhle větou začal ten příběh, plný hrdinů a padouchů. A tak se ze mě, obyčejné dívky z Rakouska, která jela do Ameriky a to ani neuměla moc dobře anglicky, stala velmi důležit...
