,,Mé jméno je agent Phil Coulson" ,,Takže nejsi pan Umbridge? Jaká škoda... Ale stejně ti to zůstane." pobaveně jsem se na něj zakřenila. ,,A kde jste vlastně agent? CIA, FBI, NCIS nebo jsi z nějaké další agentury o které by se nemělo úplně oficiálně vědět, ale spousta lidí o ní i tak ví, jako třeba S.H.I.E.L.D.?" při slově shield phils překvapeně mrkl a lehoulince cukl koutky, že by jste si mysleli že to byla náhoda, ale zrovna tohle nebyla, rudá komnata mně to naučila a moc dobře vím, kdy člověk lže nebo poukáže na pravdu... Je to až moc jednoduché, když se to naučíte, takže podle toho zaškubu nebo co to bylo jsem poznala že je z shieldu, i když byl trénovaný, aby nic takového neprozradil, já jsem ještě líp trénovaná a to mi dává značnou výhodu a já ji hodlám využít. ,,To není podstatné, kvůli mě tady nejsme, jsme ta..." nenechala jsem ho to dokončit a skočila mu do toho ,,Jsme tady kvůli mě, udělala jsem podle vás nějaké nezbedy, blah, blah, blah..." protočila jsem oči a se svými rukami jsem udělala zobáčky, se kterýma jsem klapala o sebe jako že mně to vůbec nezajímá, ale nemělo to moc účinek, protože jsem měla připoutané ruce k tyči u stolu.
,,Nemohla byste mi věnovat pozornost?" ,,Jste uhod, nemohla..." ušklíbla jsem se.
Coulson se ještě několikrát pokusil promluvit, ale já stále: blah, blah, blah a mlela si svou...
Coulson se zvedal a mířil ke dveřím, ale já si ho nevšímala a pořád jak mantru jsem opakovala to slovo: blah, blah, blah...
Umbridge vyšel ze dveří nejspíš pro stejně příjemnou Umbridgovou a nezmýlila jsem se...
Po chvíli dovnitř vešel i s Umbridgou, ,,Á paní Umbridgová, nemáte brk a papír? Ráda bych si s ním, do ruky vyryla, jak vy říkáte....pravdu nebo spíš takový krásný obrázek...:☝(s tím vedlejším prstemXD)" ,,Moje jméno je Melisa"
,,Takže hodný a zlý polda? Nebo že bych si udělala novou kamarádku...?! Ale radši ne z růžové se mi chce zvracet Umbridgová..." usmála jsem se.
Ona se usmála, ,,Já myslím že bychom mohli být kamarádky a jako takové bychom se sami sobě měli vyzpovídat a nelhat si." ,,Tak mi o mě něco řekněte, když jste kamarádka." Usmála jsem se.
,,Dobře... Tvoje jméno je Jesica Onclerová (Onklerová), narodila jsi se 17. srpna 1974 ve znamení lva v městě Thermopolis v USA" já se jen v duchu usmála a pokračovala ,,Dobře... Víš toho dost. Ale já nic nevím o tobě." ,,To nepotřebuješ vědět, jen by nás zajímalo co máš společného s těmi loupežemi." Já jen svraštila obočí a hned začala ,,Popravdě nevím o čem mluvíte, dělám jen svou práci a tou je žurnalistika o různých nezáživných tématech, většinou dělám reportáž o těch místech kde jsem byla, ale tahle práce mě nebaví takže se ji snažím zpestřit. Původně jsem chtěla být komikem, ale ten sen se mi nepovedl, protože mi ho rodiče podkopávali." ke konci jsem ztišovala hlas a sklopila oči. Je pravda že ty články dělám, ale jen jako krytí než pro vydělávání, peněz mám dost. ,,Klidně si to můžete potvrdit. Ale můžu už domů?" pomalu jsem zvedla pohled ze svých špiček bot. ,,Musím ještě napsat článek o tom dnešku, jinak nedostanu zaplaceno a já ty peníze nutně potřebuju, pro zaplacení nájmu." dívala jsem se s prosbou do jejich očí. Je pravda že jsem měla dva byty, jeden super úžasný a taky drahý na jiný jméno a pak druhý, je mega levný a já ho používám jako krytí. K tomu budu dnes muset do toho levnějšího z důvodu hrozícího sledování ze strany Shieldu.
V tom můj tok myšlenek přerušil Coulsnův hlas ,,Já myslím že pro dnešek můžete jít, ale možná se vám zítra ještě ozveme." usmál se. ,,Moc děkuji" úplně jsem se rozzářila, chtělo se mi z toho úsměvu zvracet. ,,Mohl byste mi taky sundat ty želízka? Jsou dosti nepříjemná." ,,Jo jasně, omlouváme se." hned ke mně přispěchal a začal mi je odemykat.
Melisa už začala odcházet tak jsem na ní ještě křikla ,,Meliso Umbridgová nemyslete si že je to naposled co se vidíme, hodlám vás pozvat na kafe a taky se o vás něco dozvědět a to kafe budete platit vy, s tím taky počítej." zakřenila jsem se na ni. ,,Vy Coulsne taky počítejte že vás někam pozvu, musíme se seznámit. Jste totiž velice milý člověk." usmála jsem se ještě víc.
Coulson mě pustil a já se rozešla do toho menšího bytu, věděla jsem že mě někdo sleduje, ale nedávala jsem to na sobě znát, protože to byl určitě někdo z Shieldu a oni jsou profíci takže bych neměla vůbec nic vědět, ale já už na tyhle věci mám šestý smysl.
Zašla jsem ještě do ochodu pro chleba a nějakou šunku a potom jsem zamířila do mé oblíbené kavárny pro donut a kafe. Na všechny tahle místa mě stále někdo sledoval, já si toho, ale nevšímala a šla jsem si stále svou.
Došla jsem do levnějšího bytu a hned jsme popadla počítač a začala na něm psát "článek" byla to otrava, ale věděla jsem že mi shield kouká přes rameno a kontroluje co dělám, proto jsem za ten večer jen poslouchala písničky a psala otravný článek.
Hned po tom co jsem to dopsala tak jsem šla do koupelny a připravila se do postele pak jsem zhasla v kuchyni vzala si laptop a pustila si v posteli film.
Ráno jsem se probudila na budík a hned se chystala do práce, do které jsem šla poprvé, protože jsem materiál obyčejně jen posílala online.
Sebrala jsem se a mířila do té budovy kde "pracuji".
Ale na cestě tam mě potkalo nemilé překvapení a já se chtěla do pekla propadnout, byly to naši agenti, já jsem jim šla normálně na proti, ale věděla jsem že je zle. Nemohla jsem, ale zmizet, třeba všechno neví a chcou si jen promluvit, ale moc jsem do toho nevsázela.
No nic jdu vstříc peklu, teda tomu ne ten by byl super, spíš jdu vstříc Shieldu...
Pozdě, pozdě. Jsem hrozná, já vím, ale co už jsem prostě kůže líná.
Jinak obrázek totálně žeru 🤣🤣🤣
ČTEŠ
Jeden Velký Průšvih (FF MCU Avengers )
Action"Ty vaše výstupy nás celkem dost stojí." Touhle větou to všechno začalo, touhle větou začal ten příběh, plný hrdinů a padouchů. A tak se ze mě, obyčejné dívky z Rakouska, která jela do Ameriky a to ani neuměla moc dobře anglicky, stala velmi důležit...
