Jeden Velký Průšvih (FF MCU Avengers )

9. Zrcadlo

S klidem jsem zamířila k agentům ,,Dobré ráno, to mě už potřebujete? Ale já potřebuju ještě do práce."
,,Promiňte, ale my bychom vás potřebovali teďka." promluvil Coulson, ani nepozdravil svině jedna. ,,Dobře, dobře tak jdeme." a s tím jsem schválně zamířila k policejní stanici, i když jsem si byla jistá že tam nepůjdeme. ,,Na stanici tentokrát nepůjdeme slečno Onclerová, prosím následujte nás." ,,Oky a kam půjdeme, do vaší agentury? Nebo do základny nemám tušení jak se tomu říká." zeptala jsem se a rozešla jsem se směrem, který vybrali.
,,Tak nějak to už bude." kousek jsme šli a pak došli k cíli k většímu černému autu.
Coulson mi otevřel zadní dveře a až jsem nastoupila, sám si sedl za volant. Melisa (paní Umridge) si sedla ob sedadlo ke mně.

Jeli jsme asi půl hodinu cesty, kdy já několikrát málem usnula, ale jenom málem. Škoda bych si ten spánek užila.
Dojeli jsme na místo a vystoupili z auta, já se pořádně protáhla a prokřupala si prsty, takový menší zlozvyk který všechny okolo mě strašně vytáčí.
Tentokrát je to, ale asi fakt vytočilo nebo nevím, protože se na mě Coulson smykem otočil s rukou na rukojeti své zbraně, když ale uviděl jen mě tiskajíc svou ruku v pěsti, tak hned spustil svoji ruku a cíp jeho saka mi zase zakryl pohled na jeho zbraň. Coulson nahlas vydechl a ,,Tohle už nedělejte, dosti jste mě vylekala a já vás mohl zastřelit." ,,Ó, moc se omlouvám, strašpytle." na poslední slovo jsem se velice krásně protáhla hlas, aby to mělo efekt.

Melisa se kus před námi uchechtla a pokračovala dál do budovy vzdálené kousek od nás.
Já ji následovala, ale já jsem to prostě nemohla udělat krokem, jak normální 25 roční dospělí, já si prostě musela začat poskakovat jak totalní kido a debil.
Už ani nešli zastavit moje představit, kdy jsem byla narvaná v malých růžových šatičkách s korunkou na hlavě držíc se Coulsna za ruku...
Myslím že bych měla skočit z té budovy do které jdeme, abych lidi ušetřila mé debility, ale myslím že by to nepomohlo, protože měla jen jedno patro a přízemí, kdy zbytek budovy asi byl v podzemí.

Došli jsme do budovy a nás pozřelo smutné světlo žárovek.
Rozešli jsme se chodbou, několikrát šli po schodech a několikrát zabočovaly do prava i do leva , kličkovali a šli rovně, snažila jsem se to zapamatovat, ale i tak jsem se nejspíš lehce ztratila. Za to už já ale nemůžu, to oni, protože to schválně berou oklikami, kdybych se náhodou rozhodla odejít bez jejich vědomí... Nu co s tím se jako tajný kriminálník vypořádám později, půjdu prostě stále za nosem, tak jako tak někam budu muset dojít.

Došli jsme ke dveřím, ony dveře vedly do místnosti s jedním světlem pod kterým byl stůl a u něho dvě židle, výslechová místnost. ,,Jak v kriminálce." zasmála jsem se, ale moc vtipné mi to nepřišlo všichni víme jak takový kriminálník končí.
Došla jsem ke stolu a sedla jsem si na kovovou nepohodlnou židli, čekala jsem že si sednou taky nebo alespoň jeden, ale když jsem otočila hlavou už jsem viděla jen pruh světla z chodby a pak se dveře zavřeli a já zůstala osamocená sedět na nepohodlné židli.
Rozhodla jsem se že si trochu zpříjemním svoje sedátko tak jsem si dala nohy na stůl a ruky za hlavu, a pak jsem jen přejížděla místnost pohledem, několikrát jsem se pohledem zastavila na zrcadlové ploše na stěně, začala jsem sledovat jednu menší prasklinu a doufala že z ní aspoň vyleze pavouk a já budu mít co pozorovat, ale ono jako naschvál nic.
Začala jsem se nudit, tak jsem se rozhodla.

Spustila jsem svoje nohy ze stolu na podlahu, vstala a vykročila k vedlejší zdi od zrcadla, pak jsem došla do rohu, kde by měl být slepý bod. Skrčila jsem se a po čtyřech jsem dolezla pod zrcadlo, pak jsem rychle vyskočila zařvala a připlácla ruce na sklo. Hned poté jsem na sklo připlácla nos takže to z jejich strany vypadalo jako kdybych měla prasečí nos, poté jsem s nosem pořád nalepeném na skle sjela zpátky na podlahu, tak jsem se začala strašně smát a když jsem se zpátky podívala na zrcadlový povrh, zjistila jsem že jsem tam nechala mokrou stopu a na to jsem se rozchechtala na novo, když se rozrazili dveře a v nich...

Nasraný Coulson a za ním stojící Melisa co se stůj co stůj snažila usmívat a ani nesmát. Já se znovu podívala na Coulsona a obličejem se mi roztáhl ještě větší úsměv. Coulson šel směrem ke mně a řekl ,,Vstaňte prosím." Až to dořekl tak já jen natáhla ruku, aby mi jako pomohl, protože přece nebudu ze země vstávat sama ne? Co si jak myslí...
Coulson se na moji ruku ještě víc zamračil ,,Si přece nemyslíte, že budu nedobrovolně vstávat bez pomoci, jste se asi posral jestli si to myslíte. Já jsem líný člověk, měl jste si to vyčíst z těch svých složek o mně, věřím že jste si zjistil co se dalo."
Papričce se to, ale moc nelíbilo a přivřel ještě víc oči než předtím, ale já se nedala, svoji těžkou prdel sama fakt zvedat nebudu...
Nakonec naštěstí povolil a podal mi ruku, ale že to trvalo. S pomocí jeho ruky jsem vstala a nemohla si odpustit ,,S vaší lekavou povahou se divím že ještě dýcháte a nechytil jste infarkt, ale i tak si myslím že to ještě hodně budete rozdýchávat a mít noční můry." zasmála jsem se na jeho účet.
Melisa se už začala dusit, aby se nesmála. ,,Ale agentko, trocha smíchu neuškodí, jen se smějte jen se smějte, budete díl žít, protože smí....ahhhhh" nestihla jsem doříct svůj monolog, protože mě Coulson popadl za ruku, dovedl k židli a řekněme že skoro až hrubě mě na ní posadil. Pak z pod saka vytáhl želízka a na jednu ruku mi nasadil jedno oko a k tyčce u stolu zacvakl druhé očko.
Já se jen zasmála jeho brutalitě a oni zase odešli, jaká škoda, budu se zase nudit.

Chvilku jsem se nudila, ZASE , ale pak mě zase něco napadlo.
Začala jsem se ksichtit do zrcadla a klábosit si pitomosti.

Hej musím poděkovat škole, protože se tak nusím že sama si do sešitku píšu ten příběh a to úplně dobrovolně!

"s pánvičkou u hlavě a vyhrožováním ať píšu a nedělám jiná hovna... @ArnoldJRimmer že???!!!"

Ona: ,,Já nic!!"

Já: ,,mrcho!"

Stark: ,,Fight! Fight! Fight!"

Obě: ,,Drž hubu Starku nebo dostaneš pánvičkou!!!!!!!"

My readers: ,,Děkujem @ArnoldJRimmer 😘"

Já s pocer face: ,,Nesnáším vás😑😶"