Alisa mně už provedla po přízemí a my jsme ještě nepromluvily ani slovo. Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych promluvila. ,,Tak Aliso, jak ses sem dostala?" ,,Přiletěla" Byla její odpověď. ,, Wow to je hustý naučíš mě to?" Utahovala jsem si zní ,,Ne" ,,A proč ne? Já to chci umět." No tady už mé otravné já pomalu vystrkovalo růžky, i když jen málo a hned je zase zastrčilo. ,,Ty jsi ale otravná." Přešla jsem to bez poznámky, dál jsme šly po prvním patře a ona mi ukazovala různé místnosti, biologie (tam byli mikroskopy, skalpele, vzorky a táce z plechu), fyzika, učebna jako pro baletky (zrcadlo u toho zábradlí a prázdný prostor) a tak to bylo dále podobné, chemie, tělocvična.... Když jsme byly v nejvyšším patře tak mi Alis ukázala učebnu s počítači a jsem vešla dovnitř rozhlídla se a koukala jsem, protože my jsme doma počítač neměly, maximálně televizi která byla o hodně starší než tady ty mašinky. Zas takový mašinky to nebyly abych pravdu řekla, oproti naší současné technice to byly jenom hračičky, neboli spíš kraksny. ,,Wow" řekla jsem a hned jsem se na ně šla podívat a prozkoumat. Už jsem si představovala jak se s nimi naučím zacházet, to bude úplně super, no ale to by nesměla promluvit Alisa a všechny moje představit mi neprasknout jak mýdlové bubliny. ,,Nech si přejít chuť holka, tady se učí jen kluci mají to místo šermu, protože ten obor už nikoho nezajímá. My budeme mýt balet, sem se dostanou z ženské části školy tak akorát ty nejlepší z nejlepších, a to ty rozhodně nebudeš." zpražila mně Alisa pohledem. Až to dopovím připomeňte mi proč ji tak nesnáším. Tehdy se ke mně chovala jako k úplné nicce a kdo jako jediný utekl z toho hnusného "vězení"? Já. Kdyby tak věděla že v budoucnu budu nejlepší z nich, mrc...... Ups já prozradila co se tam stane, juj. Noooo.......... tak dělejte že jste na chvíli ohluchly/osleply a vůbec nevíte co jsem říkala/psala. Ok? Ok. ,,A proč bych neměla?" Alisa se jen uchechtla, začala kolem mě obcházet, hodnotit mě- i když to už určitě dávno udělala a nakonec z ní vylezlo: ,, Podívej se na svůj postoj, jsi celá shrbená, ty nohy, ty si vážně myslíš že bys dokázala udělat třeba provaz nebo se udržet na špičkách u nohou?" Chtěla jsem něco říct, ale ona mně předběhla ,,Ne nedokázala." odpověděla si na svoji otázku. ,,Takže teď se přesuneme do ubytovací části a už od tebe nechci slyšet ani slovo." Tentokrát jsem byla zticha, ale jen tentokrát.
Alisa mi ukázala kde je pánskou část ubytovací části, ale nešly jsme tam, prý je to zakázané. Jako kdyby mě to později zajímalo. Poté jsme vstoupily do dámské části, tam mi ukázala pokoje a řekla mi kde kdo je a jak se pokoje rozdělují, a tady byla věc co mně překvapila, nerozdělují se podle věku, ale podle schopností v baletu, sebeobraně a znalostí učiva. K tomu mi taky řekla že každého půl roku se vyhazují úplně ty nejhorší a taky že každé dva roky ty zas úplně nejlepší pošlou někam jinam, teda až potom co se naučí zacházet s počítači a technikou, někam od kaď se už ani jeden nevrátil zpátky do institutu, prý šly do jiné dívčí internátní školy, pro ty nejlepší. Ale já tomu nevěřila, byla jsem podezíravá a právem, protože chlapce nikam dál neposílaly, jen jak skončily studium tak jim nabídly práci a pak většinou jen oznámily rodině že je chlapec mrtvý nebo se dozvěděli že má peníze a slovo, ale to se stávalo málo, častější byla ta smrt nebo zmizení. Proto tady není moc kluků, je tady spíš minimum chlapců, žádný otec totiž nechce přijít o syna. Ještě že můj otec se toho vyhnul, teda doufám že se tomu vyhnul.
No pak jsme sešly znovu dolů, kde jsem se posledně viděla s rodiči. Alisa se na mně otočila, řekla mi ať počkám, poté šla směrem, kterým před tím šly moji rodiče, slyšela jsem odtamtud hlasy a za chvíli přišel moji rodiče s tím pánem, ten se mě zeptal jak se mi líbila prohlídka a já slušně odpověděla že mají zajímavou školu, plnou věcí které jsem ještě nikdy neviděla na živo. Na to mi odpověděl ,,Tady se ty úžasné věci používají a učí se s nimi, takže doufám že se ti tu bude líbit." Slizoun jeden, nikdy jsem ho neměla ráda. No poté jsem se loučila s rodiči, přeci jen se mi oči trochu zaleskly, poté co odjeli mi Alisa řekla že kufry už jsou na hoře v mém pokoji, kam mně hned přesně vedla. Došly jsme zase do dívčí čísti ubytovací části školy a ona zastavila před dveřmi, jako jediné byly více oprýskané a bez laku, když se podívala po ostatních dveří do pokojů zaregistrovala že každé jiné dveře se lesknou novotou a krásou, jen tyhle vypadaly velice nuzně. ,,Tady budeš bydlet ty," vytrhla mně z uvažování o dveřích Alisa, ,,pokoj pro ty bez bodů a výsledků, pro nicky." Při posledním slově se hnusně ušklíbla. ,,Svoje kufry už máš vevnitř, tak se připrav do nějakého vkusného oblečení a" podívala se na hodinky na zápěstí ,, za půl hodiny buď nachystaná v jídelně." Už skoro vyšla pryč když si ještě na něco vzpomněla, ,,Jo, snaž se přijít včas a hlavně ať nemáš kalhoty, to by všechny pohoršilo a já bych to pak slízla, protože jsem tvoje informátorka a řekněme něco jako nadřízená, prostě ti mám jen pomáhat a tím pádem bude tvůj neúspěch i mým, takže tě prosím, chovej se slušně. Díky." Skončila svůj sáhodlouhý monolog a dokonce se i lehce usmála, pak mi zmizela z dohledu a já vstoupila do pokoje.
ČTEŠ
Jeden Velký Průšvih (FF MCU Avengers )
Action"Ty vaše výstupy nás celkem dost stojí." Touhle větou to všechno začalo, touhle větou začal ten příběh, plný hrdinů a padouchů. A tak se ze mě, obyčejné dívky z Rakouska, která jela do Ameriky a to ani neuměla moc dobře anglicky, stala velmi důležit...
