V domě se rozezněly hlasy nepřítelů a zvuky odrážejích se kulek ze samopalu. Byli jsme pod palbou.
Našli nás...
Do rána zbývalo několik hodin a nám několik zásobníku, který rozhodně nevydrží tak dlouho. ,,Zatraceně..." zaklel jsem a pomalu se vyplížil pro jejich zbraň.
Vzal jsem ji mrtvému a střelil jednoho z nepřítelu. Bojovali jsme takhle, několik hodin.
,,Jsou mrtvý..." oddechl jsem si a vykryl se. Pohlédl jsem na hodinky a posadil se zpátky na zem.
,,Máme ještě dvě hodiny než pro nás přijedou zůstaň ve střehu," řekl kapitán a souhlasně přikývl.
Půl hodiny se nic nedělo. Poté zazněla střelba, která ochromila.
Probudil jsem se, až ve voze, kde nás kontroloval doktor.
Oba jsme byli v pořádku...
V šoku, ale v pořádku.
Když jsi vzpomenu, že tahle mise měla být klidná bez žádných konfliktů, měl jsem ležet s mým úrazem hlavy, kdybych to věděl.
Varoval bych Leviho...
Když jsme dorazili zpátky do tábora. Levi se choval podivně, chtěl se mnou mluvit a poslal všechny vojáky pryč.
Nerozuměl jsem tomu...
,,Kdy ti tohle dojde,vojíne. Nemiluji tě...a nikdy tě milovat nebudu pochop to, spratku!" rozkřikl se.
Přiblížil jsem se, co nejvíc to šlo a políbil ho.
ČTEŠ
Yes sir!
FanfictionNedávno jsem prošel výcvikem na mariňáka. Chtěl jsem se stát vojákem. Výcvik byl těžký, ale ještě těžší je odolat pokušení. Při výcviku jsem už několikrát zahlédl jednoho z kapitánů, který se na nás přišel podívat. Zjistil jsem, že je to kapitán Lev...
