Potichu jsme se plíží přes poušť, až ke stanu, kde měli být údajně zajatci.
Potichu jsem se přiblížil k strážnýmu, srazil ho k zemi a zlomil mu vaz bez toho, aby vydal jedinou hlásku.
Narovnal jsem se a vydal se za Erenem. ,,Erene," pomalu jsem mu položil ruku na tvář. ,,Kapitáne Levi..," zašeptal ,,všichni jsou mrtvý," dodal a vykašlal krev.
,,Já vím..." opřel jsem si čelo o to jeho a zavřel oči.
[Pohled Erena]
Taktéž jsem zavřel oči. Ulevilo se mi. Konečně můžu v klidu odpočívat a nebát se, že přijde další rána.
Překvapilo mě, když se dotkl mé tváře, ale ulevilo se mi...
Zase jsem cítil ruku, která patřila mým spojencům a ne nepříteli.
,,Kapitáne, máme problém..." vešla do stanu Mikasa. ,,Dobře...krej nám záda," Levi mě zvedl a táhl pryč. Měl jsem co dělat, abych nevydal ani hlásku.
Po cestě vystřelil světlici do vzduchu. Na chvíli se rozjasnilo díky světlu, které vydávala, pak se za kopcem objevili dvě světla, která se k nám rychle přibližovala.
To bylo, ale to poslední co jsem zahlédl než se moje mysl potopila do černo černé tmy. Omdlel jsem, ale věděl jsem, že teď budu v bezpečí u svých bližních a u Leviho, který mě celou dobu táhl a mluvil na mě, abych neomdlel.
ČTEŠ
Yes sir!
FanfictionNedávno jsem prošel výcvikem na mariňáka. Chtěl jsem se stát vojákem. Výcvik byl těžký, ale ještě těžší je odolat pokušení. Při výcviku jsem už několikrát zahlédl jednoho z kapitánů, který se na nás přišel podívat. Zjistil jsem, že je to kapitán Lev...
