Vysvětlili jsme misi a večer se rozdělili do náklaďáku. Náš cíl bylo nedaleké město, které musíme vyčistit od nepřátel. Zkontrolovali jsme si zbraně a netrpělivě čekali.
Dorazilo jsme na místo. Vystoupil jsem a popošel dál od náklaďáku. Můj tým se seřadil u mě.
Poté jsme zamířili do města, kde na nás čekal jiný tým, který nás odvede do ne moc bezpečného místa.
Sevřel jsem pušku a díval se okolo sebe zda neuvidim nepřítele. Na celém mém týmu byla znát nejistota, ale to se od první mise dalo čekat.
,,Čisto pane!"
,,Dobře. I tak si dejte pozor. Můžou se ukrývat," procházeli jsme ulicí a všichni si kryli záda před možnými útoky. Podle týmu, který na nás čeká tu má být čisto, ale i ti nejlepší se můžou mýlit.
K tomu týmu nám zbývalo několik stovek metrů. Vzduch okolo nás začal houstnout a já věděl, že je zle.
Měl jsem divný pocit a nebyl jsem jediný. I můj tým tenhle divný pocit cítil. Ticho prořízl zvuk hvízdající kulky. ,,Nepřátelé!" zaslechl jsem hlas mých vojáků.
,,Schovejte se!" zavelel jsem a schoval se. Všichni jsme se schovali a hledali nepřítele.
Zahlédl jsem několik nepřátel a zabil je. ,,Držte se u sebe! Bude tu víc!" zvedl jsem se a vydal se po ulici dál. Cestou jsme si kryli záda jako před tím, ale teď jsme byli dvakrát více obezřetní, aby jsme žádný z nás nezchytali kulku.
ČTEŠ
Yes sir!
FanfictionNedávno jsem prošel výcvikem na mariňáka. Chtěl jsem se stát vojákem. Výcvik byl těžký, ale ještě těžší je odolat pokušení. Při výcviku jsem už několikrát zahlédl jednoho z kapitánů, který se na nás přišel podívat. Zjistil jsem, že je to kapitán Lev...
