Seděl jsem na ošetřovně a nechal si ošetřit zranění. Za dveřmi jsem zaslechl známý hlas. ,,Pust'te mě dovnitř...musím vidět pacienta..."
,,Ano pane," dveře se otevřeli a do místnosti vešel Levi. Poslal všechny v mistnosti pryč a my jsme tam zůstali sami.
,,Pane, " už jsem se připravoval vstát, ale on mě zastavil. ,,Erene...zachránil jsi mi život, ale riskoval si..." hleděl jsem mu do tváře. Měl opět ten chladný výraz.
,,Pane, já...nevěděl jsem co mám dělat...musel jsem jednat."
Povzdechl si a došel ke mně. Prudce mě chytil za rameno. Zadržel jsem bolest a pohlédl mu do očí. ,,Tohle už víckrát nezkoušej, zelenáči.."
,,Ano, pane," zadržoval jsem bolest a hleděl na něj. Levi mi pustil ruku a otočil se k východu.
,,Snaž se udržet krok a mojí skupinou jinak tě poženu já," odešel pryč. Sklonil jsem hlavu a navlékl si tričko přes hlavu.
Zamračil jsem se a vstal. Vyšel jsem z budovy a pohlédl na menší postavu stojící u náklaďáku, byl to Levi a vypadal dost naštvaně, ale to já taky.
Otočil jsem se na podpadku a vyšel na cvičiště. Začal jsem trénovat hlavně nohy. Ruce jsem zatím trénovat nemohl kvůli té ráně, ale jakmile se mi ruka zahojí tak začnu zase trénovat komplet svoje tělo.
Pokud mám udržet krok s jeho skupinou tak musím na sobě makat, protože jeho skupina je složena s nejlepších vojáků.
Navíc, když jsem tehdy málem dostal Leviho tak mám šanci se zlepšit a nakonec ho v boji porazit.
ČTEŠ
Yes sir!
FanfictionNedávno jsem prošel výcvikem na mariňáka. Chtěl jsem se stát vojákem. Výcvik byl těžký, ale ještě těžší je odolat pokušení. Při výcviku jsem už několikrát zahlédl jednoho z kapitánů, který se na nás přišel podívat. Zjistil jsem, že je to kapitán Lev...
