Christmas Gift [ChanLix;SKZ] ✓

4. kapitola

Po jejich úplně prvním, procítěném polibku, před kterým se Chan odvážně vyznal Felixovi se svými city, se oba s rozumem, jelikož nechtěli věci zbytečně uspěchat, přesunuli do obývacího pokoje, kde se v pohodlí usadili na pohovku se zapnutým akčním filmem v televizi. Místo filmu se však jejich pohledy směřovaly hlavně jeden na druhého; vtipné bylo, jak se oba snažili vypadat nevině a sem tam se občas přistihly, jak vzájemně na sebe zírají. Felixův reflex zatím nezklamal ani jednou a vždy se ostýchavě začervenal, zatímco Chan se pokaždé tiše zachechtal - blondýn byl takové malé, roztomilé neviňátko; své ruce měl ochranářsky obepnuté kolem chlapcova úzkého pasu, aby si jej mohl držet co nejblíže u sebe; těla měla přikryta teplou pokrývkou a na konferenčním stolku chladla porcelánová miska plná kuřecího vývaru, který byl tím nejlepším lékem na vyléčení chřipky. Felixův stav se díky Chanově péči, domácí terapii a taky vlídným slovům (popravdě, ta pomohla nemocnému chlapci ze všeho nejvíc) o mnoho zlepšil; teplota se vrátila do normální fyziologické hodnoty, škrábání v krku necítil už od poledne a díky hřejivému doteku, jenž z sebe vyzařovalo teplo získané od svalnatého souseda, se cítil jako u plápolajícího ohně.

I přesto, že dvěma mladíkům bylo krásně a bláhově jako v nějaké pohádce, se jejich hlavami často zjevovaly otázky a to o tom, jak to s jejich vzájemnými city bude dál. Bylo očividné a zřejmé, že se za tak krátkou dobu mezi nimi vybudovalo něco výjimečného. Ta jiskra, která se v ten den dostala do jejich srdcí - a to přesně ve chvíli, kdy se jejich pohledy střetly a všechna prázdnota z nich náhle vymizela - nadále sílila; se všemi těmi dotyky, jež mezi sebou sdíleli i teď, cítili příjemné šimrání v dolní části bříška, jako by se jim tam vyrojilo hejno čerstvě vylíhnutých motýlků, kteří se právě chystali na velké dobrodružství a poznání obrovského světa. A to samé vlastně probíhalo mezi Felixem a Bang Chanem; i oni se toužili více poznat. Když už se jeden z nich odhodlal k vyznání lásky a druhý neprokázal žádné známky odmítnutí, mohli by si jednou spolu někam vyjít.

,,Ukaž. Já to udělám,“ zasmál se starší a misku s vlažnou polévkou a lžící si převzal od Felixe do svých rukou.

,,T-To zvládnu i sám, hyung! Nejsem malé dítě...“ mluvil uraženě blonďáček, když mu bylo sebráno jídlo.

Chan nesouhlasně zavrtěl hlavou nabíraje lžící trochu polévky na zahřátí. ,,Prosím~ nech mě tě nakrmit. Vždycky jsem to chtěl zkusit,“

Felix se chtě nechtě musel zasmát všem těm pokusům, se kterými se jej snažil starší obměkčit - dělal na něj všemožné smutné obličeje, svůj dolní ret se pokusil co nejvíc na mladšího vyšpulit a na vrchol toho všeho nafoukl tváře, což akorát dodalo jeho vzhledu ten správný pohled žádostivého dítěte, které se stůj co stůj snažilo dostat to oč si právě žádalo. Felixovi cukaly koutky rtů už jen z toho pomyšlení, že Chanovi je ve skutečnosti 24 a právě teď se ti před ním předvádí jako tříleté děcko. A pak, že blondýn potřebuje od něj nutně nakrmit; možná, že Chan díky rodnému listu je o pár let starší, ale rozhodně se nechová jako- 'No dobře. Postaral se o mě, pracuje a vypadá to, že má silné mateřské pudy, ale když se na něj podívám... awww, ty jeho ďolíčky~ ehm, cože?' Felix nad svými zvláštními myšlenkami zakroutil hlavou, jakoby se je snažil z ní vyklepat. Teď nebyla ta pravá chvíle myslet na tyhle věci. Ale musel uznat, že se mu už od začátku líbilo, jak se o něj Bang Chan jal pečovat s těmi nejjemnějšími způsoby, aby, nedej Bože, náhodou chlapci nezkřivil nějaký vlas.

Nakonec to dopadlo tak, že se blonďatý chlapec nechal od šťastného a spokojeného tmavovláska nakrmit. Kuřecí vývar, jenž on sám uvařil, měl opravdu výbornou chuť a při několika hodinovém hladovění, kdy Felixovo tělo potřebovalo klidné spaní a taky odpočinek, přišla neskutečně prázdnému žaludku vhod. Blondýn spokojeně mlaskal a vychutnával si každou polévkovou lžíci, kterou mu Chan vložil do úst. Kdyby je teď někdo viděl, jak v pohodlí sedí na sedačce a se zamilovanými pohledy se dívali jeden na druhého, nejspíš by je považoval za roztomilý pár, jenž spolu žije již několik let v jednom bytě - ve skutečnosti ale daleko od pravdy nebylo.