Christmas Gift [ChanLix;SKZ] ✓

2. kapitola

Felix se jako páté kolo u vozu loudal pomalým krokem za zamilovanou dvojicí; dva mladí chlapci v páru měli oči jenom pro sebe a spojeni propletením prstů vycházeli vpřed ulicí se zasněženými domy a ploty kolem nich - 'Jak romantické...' blonďatý chlapec za nimi to všechno v tichosti pozoroval a v duchu si uvědomil to, jak neskutečně moc na ty dva žárlí. Nevadilo, že Felixovi nevěnují pozornost; mnohem více blondýna doráželo to, že ti dva se k sobě perfektně hodili a i přes všechny ty malé hádky a nedorozumění spolu drželi tak pevný vztah, že jim opravdu celá střední škola mohla jen tiše závidět. A přitom se Minho s Jisungem tvářili, jako by si to všechno ani neuvědomovali. Čas od času se k sobě chovali spíše přátelsky jako za starých časů - dělali si ze sebe srandu, sem tam se hádali jako dvě malá děcka,... I tohle všechno jim Felix záviděl, protože o tom ten vztah, jak si to on sám přestavoval, měl být. Vztah není jen o romantice; je v tom daleko víc.

,,Ty hňupe blbej! Málem jsem uklouzl...“ zakřičel histericky vysoce položeným hlasem Jisung, když jej Minho ze srandy šťouchl loktem do ramene.

'Co jsem říkal? Jsou to děcka.' pomyslel si nahned Felix.

Minho se vyzývavě podíval na Jisunga, který naštvaně nafoukl své buclaté tvářičky a hodlal sebejistě hrát uraženého, i když moc dobře věděl, že on nedokáže být na svého přítele naštvaný déle jak minutu. Staršímu z nich to přišlo vždy roztomilé, když se mladší snažil vypadat vážně; poté mu to šlo začalo být trochu líto, a proto si ho za pas přitáhl do omluvného polibku, do kterého se Jisung nedokázaje zrzkovým lahodným rtům odolat hned zapojil a tím prominul Minhovi to, jak jej malém shodil do bílého sněhu vedle nich. Líbající se dvojce se cítila, jako kdyby byli jedinými lidmi na celém světě a ačkoli tohle nebyl jejich první polibek, měli oba pocit, že ho stále prožívají jako napoprvé. Přesně takových chvílích si Minho i Jisung vážili. Chodili spolu teprve měsíc a pár dní a už teď se od sebe nedokázali ani na sekundu odtrhnout. A to nemluvně o tom, že si spolu potají dokonce plánovali už jistou společnou budoucnost.

,,Už se na mě nezlob. Koupím ti horkou čokoládu, co ty na to?“ jejich růžové rty se rozpojily a zrzek se svým čelem přitiskl na to hnědovláskovo.

Felixe opět bolestně píchlo u srdce, když spatřil Minhovo něžné zacházení s jeho nejlepším kamarádem. Před několika týdny, když se blondýn dozvěděl, že Jisung a Minho spolu začali randit, byl zpočátku proti. Nebylo to kvůli jeho nesnesitelné závisti, ale kvůli něčemu jinému.

Lee Minho byl o ročník napřed před nimi, kolem něj se neustále míjeli nějaké bláznivé fanynky, jež se s ním pořád dokola pokoušely flirtovat a co víc; zrzek byl (tehdy v minulosti) na škole hlavním lamačem všech dívčích srdcí. Jisungovi se líbil už od první chvíle, kdy jej jeho nevinné oči spatřily. Bylo to nejspíš tím, že v něm viděl někoho, kdo se ve skutečnosti chová úplně jinak, a měl taky pravdu. Minhova pravá stránka se začala projevovat poté, co se s ním Jisung skamarádil. Minho totiž, kupodivu, neměl žádné přátele. Ostatní se k němu chtěli přiblížit hlavně z jediného důvodu a tím byl ten, aby se s nimi pohledný zrzek vyspal - marně pak doufali, že to s nimi myslí vážně. Jak se ale objevil Jisung, poprvé v životě Minhovo srdce začalo dělat divné věci a to hlavně ve chvíli, kdy byl poblíž jeho blízkosti roztomilý hnědovlásek s tvářičkami jako veverka. Uvědomil si, že k mladšímu cítí něco mnohem hlubšího než jen kamarádství. A než se všichni kolem nadáli, pozval Jisunga na rande a od té doby je nikdo nevidí bez toho druhého - pokud ovšem není vyučování.

Felix to bral skutečně ze všech nejhůř - bál se, že ten egoista zlomí citlivému Jisungiemu srdce, ale časem se to zlepšilo; Minho se o mladšího staral jako o malé, zranitelné koťátko a on o jejich vztahu neměl už žádné pochybnosti.